Jak Zagorová zaskočila Jakeše
Z jednačtyřicetileté historie komunistické totality je známo jen minimum případů, kdy se nejvyšší funkcionáři veřejně věnovali sféře lehkých múz. Skutečně jen párkrát. Gustáv Husák ihned po startu normalizačního procesu roku 1969 varoval tuzemskou pop music, že přestává legrace.
A dva roky nato opět on, po moskevském vzoru čerstvě proměněný z prvního tajemníka KSČ na generálního, se při známém případu takřečené „cvičné emigrace“ Karla Gotta a spol. zmínil o populárním tenorovi.
Kousající milá holka
Ale pak celé dekády kde nic tu nic. Zpěváci neškodně zpívali a hopsali a tajemníci neměli námitek. Až takřka před koncem nadvlády jedné strany se v létě 1989 o populárních zpěvácích kuriózně rozhovořil Husákův nástupce Miloš Jakeš v legendárním projevu z Červeného Hrádku.
K tomu ho přivedl pro něho zřejmě šokující podpis jedné z největších tehdejších hvězd Hany Zagorové pod dokumentem Několik vět, vzniklém uvnitř nenáviděné Charty 77. A vyzývajícím mimo jiné k propuštění politických vězňů, ke zrušení cenzury a k povolení vzniku nezávislých hnutí a iniciativ.
A jelikož záznam Jakešovy řeči ihned pronikl na veřejnost, nad pasáží o „milé holce“, která podle Jakešových svodek vydělává ročně 600 tisíc, a přesto protestuje, se lidé královsky bavili. A signatury řady dalších známých osobností jim napovídaly, že když už i televizní ikony riskují zákazy a vyšetřování, musí být ve vzduchu cosi mocného. Přitom je třeba poznamenat, že právě Zagorová byla pro iniciátory Několika vět asi vůbec největším úlovkem.
Nelitovala jsem toho, řekla Zagorová v posledním rozhovoru na Radiožurnálu o podpisu Několika vět
Číst článek
Jak známo, petici jí nabídli členové Divadla Sklep, se kterými tenkrát příležitostně vystoupila. Zpěvačka text pozorně přečetla a pak se před podpisem rozmýšlela jen chvíli s tím, že ve výzvě není nic, s čím by nemohla souhlasit.
Jediná a bez kalkulace
Dneska se to může zdát jen coby cosi okrajového, ale význam to mělo dost značný. Koneckonců, Jakeš to neomylně rozpoznal. A musel být zmatený a zaskočený, že se někdo z těch, kdo měli doposud všechny dveře otevřené, náhle obrací proti. Jak se říká, kouše do ruky, která ho krmí.
A dodejme, Zagorové gesto si nikdo jiný z nejvyšších pater pop music následovat netroufl. A když byli napřímo osloveni, nacházeli různé výmluvy, proč se nepřipojí. Známý je dokonce nedůstojný případ, kdy před distributory Několika vět zůstala jistá vokalistka desítky minut zamčená na toaletě, dokud neodešli.
Zagorová, od které by to byl nečekal nejen generální tajemník, ale šla do nejistoty přímo. A nemohla dopředu kalkulovat s tím, že jí následná Jakešova reakce přinese vlnu obecných sympatií a leckdo rád pozapomene, jak předtím léta patřila k režimním prominentům.
A už vůbec ji nemohlo napadnout, že si značná část veřejnosti bude její tehdejší obecně důležitou odvahu s uznalým kývnutím připomínat ještě 33 let poté s tím, že Hana Zagorová jistým dílkem přispěla k pádu totality. I když bohužel ve smutné chvíli jejího odchodu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu.
Jak jsem se nezklamala na Křivoklátě
Kristina Roháčková
Jak dlouho vydrží Ficova chatrná koaliční většina?
Kamila Pešeková
Syřanům fandíme, tady ale žádné další nechceme
Lukáš Jelínek
Další setkání slovenského a ruského ministra zahraničí je už víc než varující
Petr Šabata