Lhůta, vyměřená vítězovi voleb Benjaminu Netanjahuovi vypršela ve středu o půlnoci a výsledky voleb, které se odehrály teprve 9. dubna, přestaly platit. Kneset si odhlasoval své rozpuštění a voliči půjdou k urnám opět 17. září. Dvě zásadní otázky znějí – proč se tak stalo a jaké to bude mít důsledky pro další vývoj.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Lze hovořit o dlouhodobých a krátkodobých příčinách. Izraelští komentátoři hořekují nad ne zrovna šťastně nastavenými pravidly izraelského volebního systému, rozdrobenou stranickou scénou a také značnými ideologickými rozdíly mezi jednotlivými proudy.

Hledání viníků

Zmíněné obecné důvody se projevily na konkrétní situaci právě v těchto týdnech. Poté, co Netanjahu těsně vyhrál ve volbách a byl pověřen sestavením vlády, bylo všem zřejmé, že bude sestavovat pravicovou koalici.

Jenomže i ta je značně rozdrobená a tedy od počátku byla otázka, jak smíří požadavek dvou nutných součástí koalice. Na jedné straně snahou dvou náboženských stran, které chtěly ochránit část svých voličů před vojenskou službou, jíž považují za ohrožení své identity, a podmínkou jiné sekulárně-pravicové strany Náš domov Izrael Avigdora Liebermana, který si prosazení jednotného přístupu ve věci povinné vojenské služby kladl jako podmínku.

Převzato z Plusu

Netanjahu a jeho spolupracovníci nyní označují Liebermana za zrádce, fanatika jednoho požadavku a člověka, který znemožnil, aby pravice čerpala výhody svého nedávného volebního vítězství. Naopak Lieberman tvrdí, že on Netanjahuovo premiérství podporoval už před volbami, ale současně se netajil, jaké jsou jeho podmínky pro vstup do vlády. Nikdo se tedy nemá důvod divit.

Vyjednavači vítězů se ještě marně snažili získat přeběhlíky od takzvané Modrobílé koalice, jež se umístila o pouhé křeslo za Likudem. Padaly nabídky na ministerská křesla, pozice velvyslanců, ústupky ve věci znění zákonů a další sliby, ale žádné přeběhlíky se nepodařilo získat – Netanjahuovi přitom chybělo jediné křeslo, aby získal těsnou většinu.

Ještě ve středu byly před izraelskými politiky tři cesty – úspěšné sestavení koalice, pověření sestavením vlády někoho jiného, než je Netanjahu, anebo předčasné volby. Nyní je jasné, že se bude hlasovat znovu. Likud už se dohodl s jinou malou pravicovou stranou na sloučení a usiluje o podobný krok s další formací. Jeho cíl je jasný, vyluxovat co nejvíce pravicových hlasů a vyjít z voleb jako mnohem silnější vyjednavač.

Podruhé do jiné řeky

Z Likudu se ozývá i hrozba na adresu Liebermanovy strany Náš domov Izrael, že tentokrát Likud odsaje i jeho hlasy a tato strana se nedostane do parlamentu. Není to však jisté, a do hry vstoupí nový faktor – trestní stíhání, které nad Netanjahuem visí. Sám Netanjahu si je vědom, že za stávajících podmínek nebude mít čas protlačit parlamentem zákon, který by mu poskytl imunitu.

Nová situace může nahrát i hlavním centristickým oponentům Netanjahua ze středové Modrobílé koalice, která trpěla tím, že byla sestavena teprve krátce před volbami a někteří silní hráči, jako byl bývalý generál Benny Gantz naskočili do hry poměrně pozdě. Teď bude mít více času na přípravu. V izraelské politice však je několik měsíců dlouhá doba a stát se může ledacos.

Do hry vstoupí ještě jeden faktor, a to je brzké zveřejnění Trumpova mírového plánu, prvního po letech, který by mohl vyřešit arabsko-izraelský konflikt. Jeho podoba zatím není známa, ale další podzimní volby možná nebudou ani tak „referendem“ o Netanjahuovi, ale o tomto návrhu.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít