Dnešní politici by se měli učit od Winstona Churchilla, který se i za druhé světové války pevně držel demokratických pravidel. Šlo o stovky tisíc životů a Britům se tento premiérův přístup velmi vyplatil.

Komentář Praha 16:46 6. dubna 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

A kdy se dočkáme návratu k politice a veřejnému životu, jak jsme je znali před 1. březnem, kdy se v Česku objevili první nakažení novým typem koronaviru?

Premiér Winston Churchill měl ve Velké Británii během druhé světové války takřka neomezené pravomoci, což podporovaly všechny strany. Ale Churchill se celou válku pevně držel ústavních zvyklostí.

Jeden z jeho životopisců Paul Johnson to popsal: „Churchill dodržoval kabinetní procedurální pravidla. A především přistupoval s úctou k parlamentu a dával jasně najevo, že je pouze jeho služebníkem… To vše vyvažovalo a posvěcovalo ohromnou moc, již měl a uplatňoval.“

Ďábel je vždycky ukrytý v detailu

Ano, řeč je o dodržování pravidel v tak mimořádné situaci, jakou byla druhá světová válka, v níž přišlo o život přes 60 milionů lidí, včetně takřka půl milionu občanů Spojeného království. Každé Churchillovo rozhodnutí bylo rozhodnutím o životech nikoli desítek, ale desítek tisíc lidí.

Britský premiér měl před očima diktátorské chování svého úhlavního nepřítele, který bez oponentury dělal fatální chyby.

Životopisec Johnson dodává: „Churchill a kabinet činili rozhodnutí o válce. Ale způsob jejich provedení byl ponechán na vojenských velitelích. Churchill mohl přemlouvat lichotkami, mohl zastrašovat, zuřit, mohl se chvástat, ale nakonec vždy svědomitě dodržel pravidlo a nechal další rozhodnutí na odpovědných vysokých velitelích.“

Historik Andrew Roberts popisuje spory politiků a velitelů o vojenská rozhodnutí (mimochodem nejen v Británii, ale i v USA), jako neustálý, tvrdý, namáhavý a agresivní boj o to, co by se mělo udělat, kdy a jak by se to mělo udělat, čemu se vyhnout a co odložit. Tomuto způsobu rozhodování připisuje vítězství Spojenců ve válce.

Generálové například zkrotili politickou netrpělivost při vylodění ve Francii v červnu 1944 – bylo zpožděno o dva roky, dokud Stalin neoslabil Německo natolik, že spojenecká invaze mohla být úspěšná.

Metnar navrhoval při ohrožení země posílit roli vlády. ‚Bylo to nešťastné,‘ otočil po kritice

Číst článek

Rozhodování politiků v čase koronaviru jsou jistě výjimečná, obtížná a nezáviděníhodná. Ale Churchillové to měli o mnoho těžší.

Takže by i dnešní premiéři a ministři měli nechat odborné záležitosti epidemiologům, imunologům, statistikům, lékařům a dalším expertům. A svá politická rozhodnutí nechat kontrolovat parlamentem podle Ústavy, byť v režimu nouzového stavu. Je to postup, který je nejen demokratický, ale taky věcně nejlepší.

Churchillovi takové jednání zajistilo u generálů i u obyčejných Britů respekt a důvěru, která pomohla vyhrát válku.

Takže jsou chybná taková vybočení z pravidel, kdy jeden ministr řídí dva velmi obtížné, krizí postižené resorty. Nebo když se šéfem Ústředního krizového štábu nestal ministr vnitra, jak to určoval příslušný předpis. Anebo když členové vlády v rozporu s nařízením nepoužívají roušky po celou dobu, kdy se pohybují na veřejnosti. Jsou to detaily, ale ďábel je vždycky ukrytý v detailu.

A Česko by se mělo vrátit k demokracii bez výjimek, jakmile to potlačování nákazy dovolí. Na tom by měla trvat nejen opozice, ale i sama vláda a především občané. Ve vlastním zájmu.

Demokracie totiž i ve válce s koronavirem zachraňuje lidské životy.

Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít