Nejspíš jste taky viděli tu příšernou fotku. Pod slavným Rembrandtovým obrazem sedí skupinka dětí školou povinných a všichni zírají do mobilů. Na obraz ani jediné.

Komentář Amsterdam/Dachau 14:04 26. listopadu 2019 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Záběr z muzea v Amsterdamu mnoho dospělých pohoršil. „Vidíte, tohle je přesný obraz nové generace,“ rozhořčovali se. „Místo aby se nechali unášet uměním, chatují po mobilech.“

Vyšlo najevo, že si děti podle všeho s mobily nehrály. Dostaly „zadání“ od učitelky, aby si o proslulém malíři něco zjistily, a tak tedy zjišťovaly. Jediným způsobem, jaký znaly: sklopily hlavy k mobilům a vygooglily si to.

Snažím se nepatřit k lidem, kteří se nejdřív rozčílí, a teprve pak si přečtou, o co jde. Ale ani mně se ta fotka nelíbila.

Ovšem ani vysvětlení – totiž že děti nechatovaly ani nelovily pokémony, pouze plnily úkol – mě nepotěšilo. Vždyť místo na obraz čučely do mobilů. Ať už za tím bylo cokoli.

Kamarádka, matka tří puberťáků, mě uklidňuje: „Převážná většina dětí v tomhle věku by dobrovolně do muzea nešla, takhle jsou aspoň ve fyzické blízkosti významného výtvarného díla a třeba je jeho fluidum zasáhne.“

Před pár týdny jsem sledovala skupinky mládeže v nacistickém lágru v Dachau. Taky zírali spíš do mobilů než na výjevy před sebou. Možná si i oni dohledávali informace k tématu. Pro mé oči to vypadalo, jako že chatují, posílají si esemesky, koukají na porno – zkrátka se na tomhle místě snaží nebýt.

I generace se sklopenou hlavou má emoce

Užuž jsem se chtěla zamrzet na mladou generaci, kterou historie prostě nezajímá, zajímá je jen chlast a drogy a smažené brambůrky, ale pak jsem se zarazila.

Tahle výstava fakt brala za srdce. Vyvolávala i v otrlejších jedincích silné emoce, se kterými nebylo snadné se vyrovnat. Co asi vyvolává v šestnáctiletých dětech? Mnoho dospělých na tomhle místě sklopí zrak. Jenomže zrak nesklopí do mobilu, a tak jsou bez viny.

„Generace se sklopenou hlavou“, jak těmhle dětem s oblibou přezdíváme, je zaručeně úplně stejná jako každá generace před ní i po ní. Jsou mezi nimi drsňáci, psychopaté, kariéristé, jsou mezi nimi lidé bez zájmu o cokoli, lidé s depresemi, potenciální zločinci. Ale většina z nich jsou prostě děti a adolescenti se stejným mišmašem emocí v hlavách, jaký jsme tam mívali i my.

Když se naše generace nedovedla vyznat ve vlastních pocitech, mohli jsme jen mlčky sklopit hlavu a odebrat se do svého nitra. Nová generace sklopí hlavu a může začít komunikovat se světem. Některým z nich to neprospěje. Ale myslím, že pro většinu je to dobrá věc. Skoro jim závidím.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně.

Iva Pekárková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít