Bogdanov spolu se zvláštním představitelem ruského prezidenta pro Sýrii Igorem Lavrentěvem navštívili poprvé zemi od pádu režimu Bašára Asada počátkem loňského prosince. Přitom ještě v listopadu ruské ministerstvo zahraničí hněvivě odsuzovalo západní země za údajnou spolupráci s „islamistickými hrdlořezy“. Mělo na mysli skupinu Tahrír al-Šám, která nyní Sýrii vládne a se kterou Bogdanov a Lavrentěv jednali.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Soukup: Rusko a Sýrie

Moskva se ocitla v poněkud citlivé situaci. V roce 2015 poslala hroutícímu se režimu Bašára Asada vojenskou pomoc, především leteckou. Na zemi působili především vojenští poradci a také žoldáci z nechvalně známé Wagnerovy skupiny. Rusko modernizovalo přístav v Tartúsu a leteckou základnu Chumajnim. Spolu s pomocí od Íránu a na něj navázaného libanonského hnutí Hizballáh to mělo za následek, že Asadův režim nejen přežil, ale získal zpět většinu syrského území.

Jak dnes přiznávají sami ruští představitelé, nepodařilo se jim přesvědčit Bašára Asada, aby dosáhl nějaké dohody s umírněnější částí opozice, aby svou vládu stabilizoval. V okamžiku, kdy Rusko muselo své síly poslat na Ukrajinu, a Írán byl kvůli konfliktu s Izraelem oslaben, pád Asada byl jen otázkou času.

Nyní Moskva přemýšlí, jak si svou vojenskou přítomnost v Sýrii uchovat. Přístav v Tartúsu je totiž jedinou ruskou námořní základnou ve Středozemním moři. Ještě důležitější je letecká základna Chumajnim. Asadovým pádem sice ztratila vojenskou důležitost, ale je mimořádně důležitým logistickým hubem pro další ruská dobrodružství v Africe.

Moskva se angažuje v Libyi na straně maršála Chalífy Haftara, své jednotky má ale i v subsaharské Africe, například v Mali nebo ve Středoafrické republice. Syrská základna funguje jako tranzitní hub. Pokud o něj Rusko přijde, zásobování jeho jednotek bude mnohem komplikovanější.

Nové syrské úřady dávají najevo, že nemají zájem na ruském odchodu ze země. Současně ale naznačují, že to nebude zadarmo. Zatím se mluví o tom, že Damašek by chtěl vydání uprchlého diktátora Bašára Asada, který se s rodinou skrývá v Rusku.

To je ovšem velmi nepravděpodobné, Vladimir Putin je známý tím, že nenechává „své lidi“ na holičkách.

Vzpomeňme například ukrajinského politika Viktora Medvedčkuka, kterého Putin vyměnil za několik stovek ukrajinských válečných zajatců, včetně příslušníků nacionalistického pluku Azov, se kterými se připravoval monstrproces v Mariupolu. Kromě toho by vydání Asada znamenalo ztrátu tváře a jistě by si toho všimli ti nemnozí zbývající spojenci Moskvy.

Jenže co zbývá? Dodávky zbraní nebo alespoň náhradních dílů by se Damašku jistě hodily, vždyť armáda byla vybavena sovětskými a ruskými systémy. Jenže může je Moskva postrádat vzhledem k válce na Ukrajině? Finanční pomoc? Situace je totožná. Dodávky potravin? Snad. Na jednání toho budou Moskva a Damašek mít víc než dost.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Ondřej Soukup Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít