Ve Lvově je válka, i když je fronta daleko
Uprostřed ulice se fotí svatebčané. V podloubí mladá dívka láká turisty na exkurzi do historického podzemí. Skupinka důchodců sedí na zahrádce kavárny na náměstí a probírají poslední drby. Na první pohled byste si v západoukrajinském Lvově nemuseli všimnout, že v zemi probíhá vražedná válka. Asi by vám jen vrtalo hlavou, proč jsou všechny sochy obaleny ochranným obalem.
A přirozeně řev sirén, ohlašující letecký poplach, který zaznívá prakticky každou noc. I na Lvov dopadají rakety, před měsícem ruská střela zabila devět civilistů v obytném domě. A další střela zničila budovy dětské školky přesně v době, když píšu tento komentář.
Jenže když to srovnáte s tím, co denně zažívají obyvatelé třeba Oděsy nebo Chersonu, tak s určitou dávkou cynismu můžete říct, že ve Lvově vlastně žádná válka není.
Iluze se ale začíná rozpadat, když si s lidmi začínáte povídat. „Moje vnučka se vždycky roztřese, když uslyší sirénu. Babi, já už ty poplachy nesnáším,“ vypráví mi moje kamarádka Taťána, známá novinářka. „Nemám si na co stěžovat, sloužím ve vojenské policii, na frontě jsem vůbec nebyl. Ale stejně se párkrát do měsíce probouzím noční můrou,“ svěřuje se fotograf Roman.
„Žena s dětmi odjela do Rakouska. Povídáme si po Skypu, ale cítím, jak mi přestávají rozumět. Vlastně ani já sám sobě už nerozumím,“ říkal mi Anton, který je původem z Kramatorska v doněcké oblasti. Ve Lvově byl na návštěvě u svého příbuzného na opušťáku. Krátce po našem setkání se vracel na frontu u Bachmutu.
My si to neumíme představit, naštěstí. Ale je zde obrovský psychologický tlak, který trvá už půldruhého roku. Mezi odborníky je to velké téma, po celé zemi se pořádají semináře pro psychology, přijíždějí specialisté z celého světa. I v lifestylových časopisech vycházejí články s radami, jak si udržovat psychickou hygienu, Ukrajinci si také vyvinuli velmi černou odrůdu humoru. Ale stejně se člověk nemůže ubránit pocitu, že jde jen o kapku v moři.
Bavil jsem se o tom s jedním svým známým, původním vzděláním psychologem. Probírali jsme, jaké to bude mít dlouhodobé dopady. Chtěl jsem se ukázat, že vím, co znamená zkratka PTSD, posttraumatická stresová porucha, vznikající po události, kterou člověk nedokáže zpracovat, trpí poruchami spánku a dalšími symptomy. „PTSD? S tím na Ukrajině nemáme žádný problém,“ vyrazil mi dech můj známý. „A víš proč? Protože nemáme žádné post,“ rozesmál se neveselým smíchem. Inu, i to je způsob, jak se vyrovnávat s válkou.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Co čeká Sýrii? Nevídaný experiment
Jan Fingerland
Zákaz bezdomovectví v Čechách? Populismus jak vyšitý
Jiří Leschtina
Jak asi Alena Schillerová vnímá svoje voliče, když se kvůli nim převléká za hranolky?
Martin Fendrych
Seriálová óda na KGB se ruským divákům líbí
Alexandr Mitrofanov