Ve Sandersův prospěch hrají i věci, které by jinak byly jeho slabinou. Třeba že není tak úplně demokrat. Svou politickou dráhu ve Vermontu začal před desítkami let tím, že sesadil soupeře nominovaného právě demokraty, a většinu svého života prožil jako „nezávislý“. To mu v éře, kdy příslušnost k „establishmentu“ přestala být v módě, výrazně pomáhá.

Přehrát

00:00 / 00:00

Proč to Sanders (ne)má na háku

V podobném smyslu může být pro celoživotního bojovníka proti „příliš“ bohatým lidem prospěšný nástup Michaela Bloomberga. Může útočit nejen na republikána Trumpa, ale i milionářského konkurenta v rámci Demokratické strany.

Trumpovo prezidentování Sandersovi pomáhá i jinak. Znormálnělo excentričnost, případně i extremismus, v očích americké společnosti. A tak se Sandersovy plány jeví mnohem méně nerealistické než dříve. Navíc když se vermontský senátor před čtyřmi roky rozhodl bojovat s Hillary Clintonovou, nikdo ho neznal. Teď už nastoupil jako obecně známá postava a na jeho styl a názory si lidé měli čas zvyknout.

Převzato z Plusu

Sanders má také díky zkušenosti z minula už velmi dobře sehraný aparát, propracovanou kampaň a poměrně velké částky na volebním kontě. Jeho kampaň je navíc založená ne na mobilizaci shora, ale na velmi silné, nadšené a dobrovolné podpoře zdola. V tomto smyslu je dokonalým opakem Michaela Bloomberga, který do boje o nominaci vstoupí až začátkem března.

Za téměř 79letým Sandersem stojí hlavně mladí lidé, naopak relativně nejmenší podporu má mezi vrstevníky. Pro mileniály, kteří dospívali začátkem století, je Sanders první volbou. Tato generace je méně orientovaná na soutěž a úspěch, naopak ji formoval zážitek finanční krize před deseti lety. Pro mnohé z nich je kapitalismus nebo trh sprosté slovo. Sanders jim slíbil zrušení dluhů za studia nebo „znárodnění“ zdravotního systému.

O podobné voliče se ucházela i Elizabeth Warrenová, ale ta už začala výrazně ztrácet, a Sanders tak do dalších primárek vstupuje jako hlavní kandidát levého křídla. Naopak demokratičtí centristé se k Sandersově spokojenosti nadále hubí mezi sebou.

Mimo komfortní zónu

Aparát Demokratické strany se obává, že Sanders je příliš nalevo, aby mohl získat hlasy nerozhodnutých a nevyhraněných voličů. Šéf Sandersovy kampaně Faiz Shakir se už v primárkách spoléhá na jinou strategii – ne na pohyb v komfortní zóně stávajících voličů, ale na přivedení zcela nových lidí k volbám. A Sanders ukázal, že ze všech kandidátů umí nejlépe vyvolávat nadšení a loajalitu.

Zůstává otázka, nevyhraje-li tato strategie Sandersovi sice primárky, ale současně mu pak prohraje prezidentské volby. V této fázi totiž rozhodují nadšení aktivisté a nadšenci někdy vybírají svého oblíbence místo kandidáta s největší šancí.

Čeká se stále na Bloombergův příchod a také na to, jestli se ještě zvedne dosud nejsilnější kandidát Joe Biden. Ten se v posledním hlasování v Nevadě umístil na druhém místě a ve státech, které přijdou v primárkách v následující vlně, spoléhá na přítomnost černých voličů, mezi kterými má silnou podporu. Sanders si zatím v Nevadě vyzkoušel, že je nejoblíbenější z kandidátů mezi latinskoamerickými voliči. A těch je dnes v Americe víc než těch afroamerických.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít