Herec Lábus: Tlučhořovi jsou čistá improvizace, kterou točíme doma v pokoji
„S nikým jiným než s Oldou Kaiserem bych Tlučhořovy dělat nemohl,“ vypráví Jiří Lábus v rozhovoru pro Radiožurnál o rozhlasovém seriálu, který má dnes už 1800 dílů. „Jsme na sebe už tak naladění, že nemáme dopředu jediné slovo napsané. Točíme to u nás v pokoji, zvukový mistr tam má jen dva mikrofony. Kolikrát si řekneme, jak to skončí, a ono to skončí úplně jinak,“ směje se.
Před chvílí vám skončilo představení Jonathana Livingstona Racek. Jedná se o taneční představení s mluveným slovem o svobodě a poznání člověka od Richarda Davida Bacha. To je poměrně unikátní spojení několika různých uměleckých směrů. Jak k tomu došlo?
Navíc představení hrajeme s Českou filharmonií, která nás doprovází. Vzniklo už asi před 10 lety, kdy jsem poznal tanečníky, kteří zakládali soubor Dekkadancers. Viděl jsem několik představení, která mě strašně zaujala, a začali jsme se spolu kamarádit. Zároveň jsem pro ně namluvil texty v Proměně Franze Kafky a v dalších představeních.
Pohádek mám už plné zuby. V nové vánoční pohádce Cukrkandl ale hraju hodného ducha, a protože jsem vždycky hrál jen padouchy, tentokrát jsem to kvůli tomu ještě vzal, přiznává Jiří Lábus. Poslechněte si celý rozhovor s ním!
Účinkoval jsem s nimi v představení, jehož výtěžek byl věnován Lékařům bez hranic. Takže se opravdu dobře známe a kromě toho, že s nimi spolupracuju, jsme přátelé, což je vždycky krásné.
Jak se vám líbilo na scéně ostravského Gongu?
Je to obrovský prostor. V životě jsem nehrál pro 1500 lidí. My hrajeme v Praze v Rudolfinu ve vestibulu, tohle bylo úplně neuvěřitelné. Kupodivu to bylo vyprodané, což ve mně vzbudilo úžasný údiv.
Jeden nudný zápas a příliš mnoho příběhů. Filmu Kouzlo derby zoufale chybí tah na bránu
Číst článek
Ale víte, jak se k tomu geniálnímu textu ten spisovatel Bach dostal? On psal různé knížky, ale většinou vůbec neměly ohlas. Pak ale vydal tady tu knížku, Jonathana Livingstona Racka, a ta se stala bestsellerem. Ovšem Bach se na to už vykašlal a mezitím sbíral v jiné části Ameriky jahody.
Vydavatel na něj neměl žádné spojení, když mu chtěl říct, že je najednou milionář. Pak na něj to spojení nějak sehnali a potom teda ještě napsal dalších několik knih. Takže to byla neuvěřitelná shoda náhod.
Román byl dokonce zfilmovaný a opravdu v něm hrají jenom samí rackové. Je to vlastně o lidech, není to o ptácích, ale lidi jsou vlastně taky dost často ptáci.
