24hodinový automobilový závod v Le Mans je nesmírně krutý. Během mnoha a mnoha kol na okruhu de la Sarthe, která musí řidiči se svými vozy za den zdolat, se testuje nejen výdrž a kvalita stroje, ale i lidské síly v něm. „Jste unavení. Je tma. Ze všech stran na vás vyjíždí auta. Kolem chodí lidé a crčí z nich krev,“ shrne psychologickou namáhavost francouzského podniku postava Christiana Balea.

Tolik věcí se může pokazit, že je pro někoho, jako jsem já, až s podivem, že se do toho lidé pouští dobrovolně. Skoro stoletá historie závodu pamatuje všechny hrdinské i tragické konce. Hromadné bouračky, srážky s diváky i exploze vozidel, ze kterých jejich jezdci už nestačili včas uniknout.  

Osobní tragédie Carrolla Shelbyho (Matt Damon) byla trochu jiná. Závod v Le Mans v roce 1959 vyhrál. A nejspíš by se o vítězný návrat pokoušel v následujících letech, ale zdravotní problémy mu to překazily.

Zášť vůči automobilce Ferrari a jejich prakticky neporazitelným závodním strojům (do kterých ho v minulosti odmítli usadit) mu nicméně zůstala. Proto po letech působení ve výrobě a prodeji aut kývl na nabídku Ford Motors, aby pro ně navrhl a sestrojil vůz, který nejenže zvládne ujet 24 hodin Le Mans, ale také porazit italské šampiony.

Carroll si k tomu přizve svého kamaráda, profesionálního závodníka Kena Milese (Christian Bale), o kterém sám prohlašuje, že je „potížista, ale eso“. Ve Fordu si tím rozhodnutím moc přátel nenadělá. Americká firma totiž chce mezi veřejností zlepšit svou image. A horkokrevný Brit, který denně vypije svou váhu v čaji a často řeší problémy kladivem, není zrovna ten nejreprezentativnější člověk.

Původní název filmu Ford v Ferrari možná odkazuje na souboj dvou společností, ale opravdu jde v příběhu o osobní tahanice mužů ve slunečních brýlích z korporátu s muži ve slunečních brýlích, kteří žijí pro ten pocit, kdy přes řinčení motoru není slyšet okolní svět. 

Opakující se monolog o tom, jak při sedmi tisících otáčkách za minutu všechno mizí a vozidlo se dostává do stavu beztíže, prozradí vše, co by divák mohl chtít vědět o nepochopitelné závislosti jezdců na tomto sportu. 

Režisér James Mangold dobře chápe, kde je srdce i konflikt jeho snímku. Zdůrazňuje proto motiv přátelství dvou zapálených nadšenců i jejich sdílenou frustraci, když se snaží dojít výsledků navzdory často kontraproduktivním tlakům ze strany „kravaťáků“, kteří jejich práci financují.

Bere nás s Kenem na trať, dává nám ochutnat tu sílu, co zažívá, zatímco se okolní svět smršťuje do plynulého, hlasitého tahu stroje a vrzání kol po závodní trati. A staví nás také na stranu Carrolla, když v trochu dětinské zlomyslnosti krade Italům stopky.

Mangold, který naposledy k milému překvapení diváků proměnil finální část filmové série o komiksovém Wolverinovi v komplexní charakterovou studii, jde tentokrát přece jenom více po jistotě. Plynule střídá drama s komediálními chvílemi, při nichž mění záběry do kabiny vozu na epizody Top Gearu.

Těm se totiž asi nejvíc podobá upřímná reakce, kterou natáčením v reálně uhánějícím vozidle (pochopitelně ovládaném profesionálním řidičem) dostane ze svých herců. Vytváří tak poctivou sportovní podívanou, která potěší široké publikum a jejíž delší stopáž se projeví pouze tlakem na sedací svalstvo nebo močový měchýř.

Volba ústřední herecké dvojice přispěje k tomu, že Le Mans '66 zvládne i patos. Bale se přitom po dlouhé době konečně předvede s britským přízvukem, uzpůsobeným pro americké publikum do lehké karikatury. Damon, představující toho charakterově vstřícnějšího z dvojice, se rozhodne určitou hloubku svého jednání skrýt za ustavičné žvýkání. 

Caitriona Balfeová se sympaticky popasovává s nezáviděníhodnou rolí ustarané Kenovy manželky Mollie, která stráví celý snímek usměrňováním hlavního hrdiny, vysvětluje nahlas jeho motivaci a v hrdinových vrcholně dramatických scénách upíná oči k televizní obrazovce a beze slova si tiskne ruce.

Musím ale zvlášť vyzdvihnout jednu její scénu, protože podle mě dokonale vystihuje Le Mans ’66. Je to ta, kde si Carroll s Kenem rozhodnou vyřídit spory tím, že se trochu na trávě pocuchají. Místo toho, aby zasáhla, si Mollie vynese před dům rozkládací židli, z níž oba muže pobaveně sleduje. Přesně tak jsem se cítila jako divák: dvě a půl hodiny jsem bez jakékoli potřeby cokoli namítat přihlížela tomu, jak se kluci perou. A náramně se u toho bavila.

Snímek Le Mans '66 měl v českých kinech premiéru 14. listopadu.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít