„Natoč, jak jsem krásný,“ vyzývá se smíchem jeden voják druhého. Stojí společně v zákopu, nad hlavami mají jen pár stromů a lehký opar dýmu, pozůstatek z nepřátelského ostřelování. Jejich drahocennou chvilku bezstarostnosti ale brzy naruší hlášení z vysílačky.

Nepřetržitá úvodní scéna z dokumentu 2000 metrů do Avdijivky (2000 Meters to Avdiivka) končí vojákem, který ještě několik minut předtím pózoval svému kamarádovi, jak s průstřely obou nohou leží na zemi. Vyzývá přitom kolegu s kamerou na helmě, aby to sám nevzdával a plazil se dál do úkrytu.

„Zůstaň tady a opovaž se ‚odbouchnout‘,“ instruuje ho, když se mu podaří ho dovléct do vykopané jámy. „Vrátím se,“ slíbí, než se opět odbelhá pryč. Voják s kamerou vzhlíží k obloze, na holé větve a kořeny trčící ze zdevastované země, a mezi těžkým oddechováním pouze špitne: „Nevracej.“

Ukrajinský kameraman a válečný zpravodaj agentury AP Mstyslav Černov se na Sundance vrátil dva roky po uvedení snímku 20 dní v Mariupolu, který mu později vynesl Oscara za nejlepší dokument. Ve svém novém filmu z prostředí ruské války na Ukrajině vypráví o táhnoucím se lesním lánu, přes nějž se ukrajinští vojáci snaží dostat ke strategicky významné, Rusy okupované Avdijivce.

„Je to cesta dlouhá 2000 metrů – 35 vteřin letu minometného granátu, dvě minuty jízdy autem, deset minut běhu,“ komentuje v dokumentu Černov dronový záběr širokého zeleného pole, které protíná úzký, tvrdě ostřelovaný zalesněný pruh. „Tady ovšem nehraje roli čas, ale vzdálenost. A ta se měří přestávkami mezi explozemi.“

Festivalová porota vyznamenala „neobyčejně statečný a citlivý snímek o jedné bitvě rusko-ukrajinské války, snímek plný šokujících obrazů a nezapomenutelné krásy a křehkých lidských portrétů“ za režii.

Jak se učí válce

Pohled z druhé strany konfliktu nabídl první ze zmíněných v tuzemsku koprodukovaných titulů. Zvláštní cenou poroty oceněný dokument Pan Nikdo proti Putinovi zachycuje několik měsíců v životě mladého ruského učitele a školního kameramana Pavla „Pashy“ Talankina. Ten je se začátkem války na Ukrajině donucen zaznamenávat drastické zásahy do výuky, natáčet hodiny vedené podle vládou připraveného scénáře a sledovat, jak jsou jeho bývalí žáci postupně odváděni na vojnu.

Ve zvyšující se frustraci se snaží vzdorovat tím, že natáčí všechno – i postupnou změnu chování lidí ve svém okolí a rostoucí nedůvěru ve svou osobu. Uvědomí si, že mu nezbývá než utéct. A všechen natočený materiál vzít s sebou.

„Před dvěma lety mi zavolala dánská producentka Helle Faber a chtěla se sejít. Nechtěla ale mluvit po telefonu. Potkali jsme se během festivalu v Krakově a velmi opatrně začala vyprávět, aniž by uváděla jakákoli jména či místa, příběh o mladém ruském učiteli, který se nehodlal smířit s tím, že by se měl stát nástrojem válečné indoktrinace ruského vzdělávacího systému,“ popisuje producent Radovan Síbrt ze společnosti PINK.

„Bylo zřejmé, že pokud film vznikne, Pasha bude muset Rusko opustit. A tak jsme spolu řešili, jak by se to dalo udělat. A hlavně kam by mohl odejít, kde by se cítil bezpečně. Film vznikl a nám se, pomocí celé řady lidí, podařilo dostat Pashu do České republiky,“ doplňuje.

Snímek Pan Nikdo proti Putinovi zrežíroval David Borenstein podle natočených záběrů Pavla Talankina. Česká společnost PINK se podílela na jeho zvukové a obrazové postprodukci. Tuzemská premiéra filmu proběhne v březnu v rámci lidskoprávního festivalu Jeden svět.

O divadle války, ovšem z podstatně komediálnější perspektivy, nakonec vypovídá také Atropia, vítěz hlavní soutěžní kategorie věnované americkým hraným filmům.

V ní se na vojenské základně kdesi v kalifornské poušti – tedy coby kamenem dohodil od Hollywoodu a jeho filmových studií – odvíjí příběh aspirující herečky (Alia Shawkat), která má pocit, že zahazuje svůj talent, když vystupuje v dramatických simulacích, které mají připravit válkou nepopsané kadety na invazi do Iráku. Všechny kariérní aspirace ale zahodí, když se zamiluje do bývalého vojáka (Callum Turner), který na základně sehrává roli islámského povstalce.

Celovečerní debut herečky Hailey Gates je zasazen do roku 2006. Končí ale titulkem, který diváky informuje, že podobných výcvikových táborů dodnes fungují desítky. Na této konkrétní lokaci se v současnosti – aspoň prozatím, jak zdůrazňují tvůrci – mluví rusky.

Festivalová porota snímek Atropia ocenila za „nesmírně vtipné a zároveň kousavě kritické zachycení amerického imperialismu“.

Zakázaná hudba i zelí

Dvě festivalové ceny posbíralo komediální drama DJ Ahmet zasazené do komunity juruků a jedné odlehlé vesnice, kde má 15letý Ahmet (Arif Jakup) na starost stádo ovcí a svého nemluvného malého bratra. Impulz k tomu, aby se vzepřel očekáváním společnosti i svého otce, dostane, když potká Anyu (Dora Akan Zlatanova) – a pustí jí v jejich kultuře tolik opovrhovanou elektronickou hudbu.

„DJ Ahmet je teprve druhým českým – a československým – celovečerním filmem, který Sundance promítlo v hlavní soutěži. Dosud v americkém Utahu soutěžil jen v roce 2012 snímek Bohdana Slámy Čtyři slunce,“ zdůrazňuje Michal Kráčmer z produkční společnosti Alter Vision.

Hřejivé drama o dospívání a síle hudby natočil původem makedonský filmař a absolvent pražské FAMU Georgi M. Unkovski. „Pro mě je jádro filmu v boji o nalezení vlastní cesty ve světě, kde se zdá, že je o všem rozhodnuto za vás,“ říká režisér a scenárista. „Chtěl jsem ukázat, jak i na těch nejmenších, nejizolovanějších místech probíhá univerzální boj mezi tradicí a touhou po sebevyjádření.“

Snímek, který vznikl v oficiální koprodukci Severní Makedonie, Česka, Srbska a Chorvatska, získal od poroty Sundance cenu za kreativní vizi a umístil se i na přední příčce hlasování diváků. Do českých kin DJ Ahmet vstoupí v druhé polovině roku.

Ani tím ovšem tuzemské zastoupení na festivalu nekončí. V soutěži krátkých filmů se ještě blýskl Hurikán, drsná černobílá animovaná romance z pražského Žižkova v režii Jana Sasky, který v sobotu bodoval na Cenách české filmové kritiky.

Za zmínku stojí také Bubble & Squeak, americká absurdní satira o novomanželích (Himesh Patel, Sarah Goldberg), kteří se ocitnou v hledáčku policie, když do nejmenované východoevropské země propašují zakázané hlávky zelí. Za kameru se tu postavila Češka Anna Smoroňová, která byla loni nominovaná na Českého lva za práci na krimi thrilleru Tomáše Mašína Němá tajemství.

Co podpůrná skupina spojí...

U diváků dále slavila úspěch černá komedie Twinless. Snímek herce, režiséra a scenáristy Jamese Sweeneyho vypráví o dvojici mužů (Sweeney, Dylan O’Brien), která se spřátelí během setkání podpůrné skupiny pro lidi, kterým zemřelo dvojče. To všechno je ovšem jen falešnou premisou pro podstatně bláznivější, a přesto nesmírně lidský příběh o osamění a platonickém poutu mezi dvěma muži.  

Celkem upřímně a přímočaře nazvaný dokumentární portrét André je idiot (André is An Idiot) posbíral vedle jedné divácké ceny i tu za nejlepší střih.

Jeho protagonistou je volnomyšlenkářský pracovník reklamní agentury, který – podle vlastních slov a podání – tak dlouho odkládal vyšetření na kolonoskopii, až se mu v příliš pokročilém stádiu přišlo na rakovinu tlustého střeva. 

Snímek Anthonyho Benny tak funguje jako důstojná, a přitom nikdy zcela vážná připomínka toho, že se dá umírat šťastně a podle vlastních pravidel, i jako účinná prevence.

Speciální cena poroty připadla hereckému ansámblu psychologického dramatu Plainclothes (V civilu) zasazeného do 90. let v USA. Mladý policista (Tom Blyth) v něm vystupuje jako volavka během zátahů proti homosexuálům, kteří se spolu scházejí na veřejných záchodcích. Problémy nastanou, když se do jednoho z mužů (Russell Tovey) sám zamiluje.

Přehlídku v Sundance pořádá nezisková organizace, kterou v roce 1981 založil herec a režisér Robert Redford na podporu nezávislého filmu a nezávislých filmařů. Světovou premiéru tu měly – a některou z festivalových cen získaly – snímky jako Opravdová bolest, V rytmu srdce (CODA), Kneecap, Utéct, Whiplash, Pátrání po Sugar Manovi nebo Já, Earl a holka na umření.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít