Pořád koncertovat na místech jako Colours of Ostrava, to je dar, říká o hraní v Česku zpěvák Alvaro Soler
Španělsko-německý zpěvák Alvaro Soler se vrací s novým albem, které vyjde letos v říjnu. V rozhovoru pro Radiožurnál na festivalu Colours of Ostrava mluví o tom, proč se rozhodl desku poskládat jako příběh, jaké místo považuje za svůj hudební domov i proč stále miluje vystupování v Česku.
Vaše nová deska vychází v říjnu. Už je hotová?
Je hotová. Předal jsem ji Sony před dvěma dny, takže je právě teď čerstvě dokončená. Je jako čerstvě vytažená z trouby – šťavnatá, úžasná, prostě připravená. Už se tiskne na vinyl, děláme i CD – pro ty staromilce, co si ještě rádi pustí cédéčko. Ale vinyl doporučuju nejvíc – děláme ho v krásné žluté barvě. A samozřejmě si album můžeš předuložit na své oblíbené streamovací platformě. Vyjde 10. října.
Dělali jsme hip hop, pak přizvali folkloristy. Tak vznikl styl hip-folk-hop, vysvětluje Kalush Orchestra
Číst článek
Liší se tahle deska od těch předchozích?
Ano, liší. Pořád má v sobě mou hudební esenci, ale ukazuje i strany, které jsem dřív neukázal. Poprvé jsem desku postavil jako fotoalbum – jako když si prohlížíš vzpomínky z výletu. Začíná intrem, má mezihru a končí outrem. Vypráví celý příběh. Takový přístup jsem nikdy předtím nezkusil, a mám radost, že to vyšlo tak, jak jsem chtěl. Jsou tam i hodně osobní momenty, malé tajnosti, které zná jen moje rodina. Mám z té desky opravdu radost.
Vyrůstal jste v Barceloně, Tokiu a Berlíně. Kde se hudebně cítíte nejvíc doma?
Barcelona pro mě vždycky bude domov. Tam jsem se narodil a prožil spoustu „poprvé“ – první práce, první zlomené srdce. Berlín byl zase městem, kde se moje hudební kariéra rozjela profesionálně. A Japonsko? To je pro mě nádherné období dětství. Každé z těch míst má své místo v mém srdci.
Ve světovém popu zní čím dál víc španělštiny. Co na to říkáte?
Miluju to. Když moje písně začaly pronikat i do České republiky, moc latinské hudby tu ještě nehrálo. A pak přišlo „Despacito“ a spousta dalších hitů. Jsem vděčný, že se lidé propojují s mojí hudbou. Třeba teď – „Regalo“, můj nový singl, je venku a lidé ho krásně přijímají. Je to požehnání – být tady i deset let po „El Mismo Sol“. A pořád koncertovat na místech jako Colours of Ostrava, to je dar.
Pamatujete si na úplně první píseň, kterou jste napsal? Vyšla někdy?
Ne, ta první nikdy nevyšla. Byla to spíš zkouška, myslím, že to byla jen instrumentálka. Ani jsem si neuvědomil, že je to písnička – jen jsem si zkoušel různé nápady na klávesy, propojené s počítačem. Bylo mi tak patnáct, šestnáct. Zůstalo to na mém harddisku – a tam to asi zůstane.
A co Vaše první texty?
Texty přišly až později. Vždycky jsem byl víc muzikant než textař. Ale pak vznikla píseň „Wooden House“. Tu jsme vydali s mojí kapelou Urban Lights, kde byl i můj bratr a nejlepší kamarádi. Je na Spotify – stačí vyhledat „Wooden House“.
