Sochař Jaroslav Róna se vrací do domu U Kamenného zvonu. Vystavuje své práce od roku 1997
Sochy, plastiky, velkoformátová i menší plátna a také ilustrace zaplnily dvě patra domu U Kamenného zvonu. Galerie hlavního města Prahy tam vystavuje ukázku prací za posledních 20 let slavného českého výtvarníka, malíře a sochaře Jaroslava Róny. S umělcem, který nedávno oslavil 60. narozeniny, si přímo na výstavě povídala redaktorka Radiožurnálu Zuzana Filípková.
Jak jste vybíral prostory, kde budete svá díla vystavovat?
Je to tak, že jsem to chtěl mít na tom samém místě, kde jsem měl před 20 lety výstavu. Asi před pěti lety jsem náhodou potkal v tramvaji kurátorku Olgu Malou, a tak jsme se domluvili, že tady tu výstavu uděláme zase, za pět let. To mi bylo 55 let.
A tato výstava reflektuje vaši tvorbu pouze od roku 1997 do současnosti?
Ano, ale samozřejmě je to jenom výběr, protože já jsem toho tvořil daleko víc. Je tady asi 52 plastik a reliéfů, kolem 40 obrazů a asi 70 kreseb. Ale já jsem toho samozřejmě namaloval, nakreslil a vymodeloval víc.
Mně se strašně líbí, že se člověk s vaším dílem seznamuje už od příchodu k domu U Kamenného zvonu. Před dveřmi nás třeba vítá čert. Chtěl jste to tak, aby vaše díla byla už na schodech, u vchodu a tak dále?
Vzhledem k tomu, že dělám různě veliká díla, tak si prostory samy říkají, co kam můžu umístit. Například čert šel umístit jenom před dům, a to kolem toho ještě byly mírné byrokratické problémy. Původně jsem tam chtěl umístit čerta žulového, ale bylo nám řečeno, že by se svoji vahou propadl do podzemí. Takže jsme sem dali bronzového.
Sochař a výtvarník Jaroslav Róna se po 20 letech vrací do domu U Kamenného zvonu. O jeho nové výstavě s ním mluvila Zuzana Filípková
Chtěl jsem, aby se výstava znovu dělala v tomhle domě proto, že dělám rozmanité věci, různě velké, plastiky, obrazy i kresby. A ten dům je nesmírně členitý, má různá zákoutí, výklenky, překvapivá místa. A pro ty mám různé typy plastik a věcí a obrazů, takže je to takové, že na diváka za rohem neustále čeká překvapení. A to se mi na tom domě líbí.
My teď stojíme v prvním patře galerie, kde výstava začíná. Říkal jste, že tady v poslední místnosti je dokonce bronzová socha jezdce na koni, která je přímo pro toto místo.
Ano.
Jakým způsobem jste na ní pracoval? Je to inspirace přímo touto místnosti?
Tak to není. Souvisí to s tím, že jsem pracoval na tématu rytíře pro Brno, tak jsem vytvořil ještě plastiku s rytířskou tematikou, která ale je více sci-fi. Rytíř je samozřejmě daleko menší, má jenom dva metry. Nicméně pro tuhle gotickou kapli je to docela ideální plastika, která tvoří takový centrepiece prostoru. A výroba té sochy, to bylo opravdu přesně na dny a hodiny, abychom to stihli.
Vy jste také ilustrátor, jsou tu proto vystavené i nějaké vaše knižní ilustrace. Můžete je trochu představit?
Je tady velký soubor ilustrací k románu George Orwella 1984, na kterém jsem pracoval myslím před dvěma lety. Pro lidi z mé generace je to kultovní kniha.
Můžete nalákat čtenáře na to, co uvidí v druhém patře?
Ve druhém patře je obdobná směs plastik a obrazů, ale převládají tam velkoformátové obrazy a sochy je spíš doplňují.
Soud nařídil obstavit Dbalému Mimozemšťana. Na utajovanou sochu upozornil autor Jaroslav Róna
Číst článek
Co se týče inspirací nebo témat, jak jste vybíral, které z obrazů v domě U Kamenného zvonu nakonec vystavíte?
Výstavu jsem plánoval se svojí ženou, architektkou Lucií Rónovou. Snažili jsme se prostory využít pro určitý typ mé tvorby. Takže mám takové celky, které se k sobě vážou tematicky. Jedny jsou takové přírodní nebo vesmírné, jiné zase takové bizarně surrealistické. A pak tu mám samozřejmě témata, která jsou existenciální, temná a dramatická.
Vy jste občas označován za temného malíře. Souhlasíte s tím?
Souhlasím, protože jsem celé roky maloval velmi temně a měl jsem problém použít světlejší barvu nebo výraznější, ostřejší odstín. Myslím, že se mi paleta poněkud projasnila, i když nevím, jestli je to projasnění optimistického typu. Spíš bych řekl, že se jedná o výraznější barvy – ale v rámci mého mírně tragicky sarkastického stylu, abych to tak nazval.
Výstava Jaroslav Róna 1997-2017 zůstane v Domě U Kamenného zvonu do konce října.
