Český malíř vystavuje v Paříži obrazy fascinované Bretaní
Moře, tak by se mohla jmenovat výstava českého malíře v Paříži Miloše Síkory. Na většině obrazů v Českém centru jsou majáky, lodičky nebo útesy v krásném subtilním světle. Takto podle našeho spolupracovníka Jana Šmída vypadá Bretaň pohledem někoho, kdo se narodil v zemi, která moře nemá.
Fascinace Bretaní byla u Miloše Síkory patrná mnohem dříve než se do Francie vydal, natrvalo se zde usadil v roce l989, což je také samo o sobě na román.
Do té doby však dělal spíše černobílé obrazy a asambláže z nejrůznějších nalezených předmětů či včelích rámečků. Poté, co se ve Francii usadil natrvalo, však charakterizuje jeho obrazy úplně jiná světelnost, a tu má na svědomí právě Bretaň.
Takový pohled na jejich vlastní zemi očima cizince, nebo přesněji: citlivýma očima umělce, je zajímavý i pro Francouze.
O výstavě českého malíře Miloše Síkory v Paříži a o jeho fascinaci Bretaní informoval ve Víkendovém Ranním Radiožurnálu zpravodaj Radiožurnálu ve Francii Jan Šmíd
„Mé první dojmy, když se dívám na ty obrazy? Obdivné - vidím určitou diverzitu, ale ve stejné či podobné atmosféře, malíř ctí pevnou struktura, která se jako by rozmělňuje, jde do abstraktna, ale pomalu, diskrétně, jako by se autor styděl, vlastně jako by dával dohromady dva prvky, které jsou nespojitelné,“ říká Marie Therese, jedna z návštěvnic výstavy.
Miloš Síkora tvrdí, že o Bretani téměř nic nečetl, že tam jenom přijede a dívá se, jak na něj všechno působí.
„Tam byl na takovém patníku řetěz, velký, který byl položený, a vypadalo to jako mozek. Tak jsem říkal: tohle je mozek světa a konec světa,“ říká s úžasem a úsměvem Miloš Sýkora.
Výstava je otevřená do 17. února.
