„Když jsme od něj byli pozváni na ten jeho významný den, kdy mu vyvěšovali dres v New Jersey, tak jsem mu říkal, že mu z toho natočím domácí video, ať z toho má nějakou památku. A nakonec z toho vznikl celovečerní dokument, který má kolem hodiny a půl,“ vzpomíná Radim Zika pro Radiožurnál.

Měl při únorové návštěvě New Jersey vlastně neustále zapnutou kameru a skrz její objektiv sledoval celý ceremoniál, mohl nakonec sestříhat dokument s unikátními záběry a rozhovory s bývalými Eliášovými spoluhráči. Teď uspořádal první promítání a jeho dobrý přítel mohl zavzpomínat na dojemný moment, kdy se celý klub klaněl své legendě a ke stropu stoupal dres s číslem 26.

„To se nestane jen tak někomu a já si toho nesmírně vážím. Musím se přiznat, že jsem ještě ani neměl čas si sednout a na celý ceremoniál se kouknout v klidu. Radši jsem se vždycky díval, když byla chvilka času, na nějaký normální seriál. Ale říkal jsem si, že určitě přijde chvíle, kdy si to budu chtít pustit v klidu sám,“ říká sám Eliáš.

V závěru ceremoniálu jako by se nenásilně, naopak se vší slávou, ukončilo dvacetileté spojení českého útočníka s New Jersey. Vlastně ale nechybělo moc a osvědčená spolupráce mohla pokračovat. Patrik Eliáš přiznává, že nedávno musel odolávat lanaření ze strany vedení klubu, ve kterém mohl pokračovat jako člen realizačního týmu. A to, čím za dlouhá léta bavil fanoušky Devils, měl učit jiné.

„Řešili jsme, že přišla nabídka od Jersey, ale přišly dvě nabídky a já jsem musel zvážit, která je ta správná. Těžko to nějak vysvětlit, protože nabídka být součástí trenérského týmu v NHL, to se povedlo jen Ivanu Hlinkovi a pan Lener tam ještě myslím nějakou funkci měl. Je možné, že třeba v budoucnu už taková nabídka nepřijde, ale já jsem teď udělal takové rozhodnutí, že jsem přislíbil spolupráci u české dvacítky,“ vysvětluje Eliáš.

Ano, ďábelské angažmá si Eliáš protentokrát nechal ujít, i když, jak sám připomíná, působit jako trenér v NHL, to by bylo něco výjimečného. Jenže přednost dal i kvůli rodině reprezentačnímu výběru dvacítek. Tedy práci převážně doma v Česku.

„B licenci jsem si dělal už před několika roky, protože jsem si říkal, že do budoucna je to potřeba, kdybych se náhodou k tomu chtěl nějakým způsobem vrátit,“ říká Eliáš.

A bylo to správné tušení. Mimochodem u reprezentace dvacetiletých teď bude stát po boku Václava Varadi. Právě jeho dlouholetý kamarád ho přesvědčil, a tak je Eliáš dalším z úspěšné generace hokejistů, kteří se po ukončení kariéry vcelku rychle postaví na střídačku.

„Myslím, že je dobře, že nějakým způsobem chceme pomáhat. Na druhou stranu je to první zkušenost na této úrovni a chápu, že budou lidé možná skeptičtí. Ale pokud hlavní trenéři vidí nějaké pozitivum, které můžeme přinést do týmu, tak asi můžeme pomoct. Je to dobře, protože spousta z nás díky reprezentaci a českým klubům měla kariéry, jaké jsme měli, a je potřeba to občas nějakou formou vrátit,“ dodává Patrik Eliáš.

David Nyč Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít