Nejtěžší bylo zavolat rodičům. Teď se cítím zdravotně v pohodě, říká hokejista Najman po boji s rakovinou
Na pátek 13.prosince loňského roku hokejový útočník Liberce Adam Najman asi nikdy nezapomene. Při angažmá ve Finsku mu lékaři odhalili rakovinu varlat. Nemoc mu naštěstí odhalili včas. Teď po operaci dostal zelenou k tomu, aby se znovu mohl zapojit do přípravy. Tu na novou sezonu už zahájil znovu v kádru Bílých Tygrů.
„Musím zaťukat, ale zdravotně se cítím v pořádku. 13. května mě čekají první testy od operace. Jinak jsem rád, že je to za mnou. Všechny výsledky po operaci dopadly dobře a teď budu pět let pozorovaný. Doufám, že se mi to nevrátí,“ popsal aktuální pocity na začátku liberecké přípravy Adam Najman.
Přibližuje sled událostí, které vedly k odhalení nemoci. Doma ležel se zápalem plic. „Když jsem se sprchoval, tak jsem si nahmatal nějakou bulku. Během dvou dní jsem letěl zpátky do Česka. Chtěl bych poděkovat agentům, kteří mi zařídili operaci. V pátek 13. prosince jsem se to dozvěděl, v pondělí 16. jsem šel na operaci. Pak jsem čekal deset dní na výsledky, které dopadly dobře. Bylo to zapouzdřené a nejslabší možná varianta. Stačila mi operace a teď budu sledovaný,“ říká Najman.
Podobné zdravotní problémy v minulosti potkaly také další hráče z kabiny Bílých Tygrů. Ondřej Buchtela bohužel svůj boj prohrál, naopak úspěšně dopadla léčba Jiřího Průžka nebo Dominika Hrníčka. „Nechtěl jsem, aby to moc lidí vědělo. Vím, že mám ohromnou podporu od rodiny a nechtěl jsem, aby se to dostalo někam dál. Rodina mě podporovala a nechtěl jsem ho řešit s nikym jiným,“ přiznává.
Podpora rodiny
Právě podporu rodiny nejvíc potřeboval. Vyrovnat se s takovou zprávou pro něj bylo hodně těžké. „Byl to šok. Nejhorší to bylo zavolat rodičům, kteří nic netušili. Nejdřív jsem to konzultoval jen s bráchou, protože máme skvělý vztah. Říkal jsem mu, že půjdu za doktorem, aby o tom věděl,“ tvrdí Najman.
Zároveň říká, že v takových případech je důležitá rychlost. Zkrátka člověk nemá podle jeho slov nic riskovat, i když se mu to může zdát nepříjemné. V léčbě mu pomohl nízký věk a skutečnost, že s nemocí se pralo tělo zvyklé na fyzickou zátěž.
1:51
Řekl jsem si, že zkusím zůstat v tempu, sdělil Pastrňák. Před šampionátem se cítí lépe, než loni
Číst článek
„Doktoři říkali, že když už si vybrat rakovinu, tak tento typ. Jsem mladý a trénovaný člověk, tak se s tím tělo vypořádá mnohem líp než někdo starší,“ říká třiadvacetiletý borec.
Po operaci se musel smířit s tím, že si od hokeje nějaký čas odpočine. „Brali mi to přes tříslo, takže to bylo docela poškozené. Měl jsem měsíc úplnou pauzu, kdy jsem mohl chodit maximálně na procházky. Pak jsem měl měsíc přípravu s kondičními trenéry a naordinovanou hodně lehkou zátěž. Když mi dali doktoři zelenou, tak jsem hned letěl do Finska, abych se mohl začít připravovat na ledě. Od té doby, co jsem se vrátil do Finska, tak jsem v plné zátěži,“ popisuje návrat k hokeji.
Návrat do Liberce
Do Liberce přišel po ročním angažmá ve finském týmu Ilves Tampere. S mírným úsměvem přiznává, že sever Evropy mu asi nebyl souzený. „Finsko mám spojené s tím, že když jsem tam byl poprvé, tak jsem tři dny zvracel, podruhé jsem se vrátil s příušnicemi a potřetí s tímto. Už jsem měl v hlavě, že tam nechci pokračovat. Chtěl jsem se vrátit do Česka a jedinou možností byl Liberec. Je to pro mě druhý domov a mám to tu moc rád,“ vrací se Najman v mnoha směrech silnější.
Ve čtyřiadvaceti letech má jiný pohled na život, než ještě třeba před půl rokem. „Víc si vážím zdraví a zároveň jsem si uvědomil jak skvělé lidi mám kolem sebe,“ těší Adama Najmana po nejtěžším zápase v životě – boji s rakovinou.
