Syn Jiřího Fischera hokejově vyrůstá v Salzburgu. 'Je tu možná nejlepší vybavení na světě', říká
První zápas v hokejové kariéře odehraje většina dětí v přípravce proti vrstevníkům. Ale potomci profesionálních hráčů mohou mít o poznání zajímavější vzpomínky na úvodní duel. Třeba jako Braidan Simmonds Fischer, syn bývalého hokejisty Detroitu i reprezentace Jiřího Fischera. V patnácti letech teď začíná svoji cestu do vrcholového hokeje v akademii v rakouském Salzburgu.
Jak se to stalo, že jste odešel z Ameriky sem do akademie?
Tohle je důležitý bod mého života. S tátou jsme věděli, že nějaká akademie bude potřeba. Nějaké jsme hledali v Americe, třeba v Lake Placid nebo New Yorku. Bylo to hodně těžké rozhodnutí, ale pak jsme potkali lidi, kteří tady byli. Doporučili nám Salzburg. Když jsme se o tom pak zpětně s tátou bavili, shodli jsme se, že tady je možná nejlepší vybavení na světě. Tady snad dělá víc lidí, než v celém realizačním týmu Detroitu. Lepší podmínky než některé kluby NHL.
‘Každý kluk chce hrát hokej na univerzitě,‘ říká bývalý reprezentant trénující v USA
Číst článek
Co se vám honilo hlavou, když jste poprvé uviděl Salzburg? Ten kopec s hradem… To asi není úplně jak v Detroitu.
No, to opravdu není. Ale každé léto jezdím s tátou na měsíc do Berouna. Tam máme taky nějaké hrady na kopcích.
Co děláte v Berouně?
Trénuju s tátou. A taky jezdím za babičkou a dědou. Občas přijedou i sem, mají to daleko. Jsem rád, když se přijedou podívat. My pak ještě jezdíme na Kladno.
Jak jste na tom s češtinou?
Čeština má tolik těžkých slov. Trochu mi s tím pomáhá děda. Ale tady v akademii se teď učím německy, tak mám v hlavě hlavně němčinu. Mám jí dvakrát týdně.
Pět zápasů, devět gólů. Ovečkinova střela je neskutečná, říká Jakub Vrána
Číst článek
No a co mi řeknete německy?
Néé, to po mě nechtějte, mám za sebou jen pár lekcí... Dobrý den. Jak se máš?
Jak jste se dozvěděl o tom, co se stalo vašemu otci. Tehdy zkolaboval na střídačce.
Až zpětně jsem se to dozvěděl. Pak jsem viděl i televizní záběry, to bylo hodně smutné. Jsem moc rád, že je v pořádku a zpátky v organizaci Red Wings.
Vybavíte si chvíli, kdy vám došlo, že váš otec byl profesionální hokejista?
Myslím, že mi bylo 7 let. Hodně mě to překvapilo, pak mě hodně učil. Je trochu přísný. A taky jsme spolu hodně o hokeji mluvili. Ale i o životě mimo led.
Jaké hráče Detroitu si pamatujete? Yzermana?
Jo, Yzermana, taky Lindströma. A taky si pamatuju první zápas, tam byl Gordie Howe. Táta mě tehdy vzal do útrob Joe Luis Areny. Samozřejmě jsem nevěděl, kdo je Gordie Howe. Mám od něj podpis a také fotku. Tu mám v rámečku. To je moje hokejová vzpomínka na tátu a Gordie Howa.
