„Já to nedokážu úplně popsat, protože dvě ruce jsem nikdy neměl, s tím jsem nikdy nehrál. Ale pro mě je to normální. Akorát se musím vždy dostat na tu úroveň, kde jsou borci se dvěma rukama, abych mohl hrát za tým a nemusel sedět na lavičce,“ popisuje David Farkaš, jak se hraje baseball s jednou zdravou rukou. S tímto hendikepem musí zvládat všechny činnosti na hřišti.

„Pálím zleva. To znamená, že spodní ruka je pravá. Levou rukou se o ni opírám zezadu, jako bych do ní strkal tou levou rukou. Při házení mám rukavici na pravé ruce vždycky. Přijde balon, chytnu ho do rukavice, pak nějakým způsobem tu rukavici strčím pod paži. Vytahuju zase pravou rukou a házím,“ vysvětluje Farkaš.

Svůj styl si musel hráč extraligové Olympie Blansko najít sám.

„Nikdo se dvěma rukama nepomůže. On vám může říct, jak byste to mohl teoreticky udělat a sám se nad tím zamýšlí. Ale stejně on sám neví, co vám bude sedět a co vám nebude sedět. Takže lidi pomáhají, i když teď už ani ne, ale když jsem byl malý, tak pomáhali, ale stejně jsem si na to musel přijít sám,“ říká Farkaš.

Nedůvěřivé pohledy trenérů či spoluhráčů prý nepamatuje.

„Oni mě viděli, že mám jednu ruku, že to chci zkusit. Nikdy to nebylo tak, že by říkali, že radši ne a ať si radši sednu. Spíš mě všichni podporovali,“ vzpomíná jednadvacetiletý baseballista.

Jeden vzor vhodný k následování navíc Farkaš měl. Sledoval totiž videa baseballisty, který s podobným hendikepem hrál nejlepší ligu světa.

MLB, tedy nejlepší baseballovou ligu světa si Farkaš nejspíš nikdy nezahraje, to se ještě nepodařilo žádnému Čechovi. Největší sportovní přání jedenadvacetiletého studenta vysoké školy je jiné - odpálit homerun. Tedy poslat míček až za stadion a následně obejít všechny mety. To se mu zatím nikdy nepodařilo, jednou byl ale hodně blízko.

„Loni to tak bylo, když jsme hráli nadstavbu. Už jsme hráli baráž na Sabatu v Praze. A oni tam hřiště přes pravé pole mají takové kratší. A já jsem ten balon fakt nabral a už jsem vyklusával a říkal si: ‚Ty brďo, ten tam je.‘ Pak spadl dva metry před plot a já jsem skončil jenom na dvojce. Poprvé v životě jsem měl pocit, že to tam fakt spadne. To bylo jednou jedinkrát. Od té doby nic,“ popisuje Farkaš.

Z emotivního popisu je asi zřetelné, jak moc po homerunu David Farkaš touží. A že mu chybí jedna ruka, pro něj evidentně není důvod k tomu, aby si svůj sen nesplnil.

David Nekvinda Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít