Místo sportovců má v hledáčku východy slunce a srnky. ‚Je to vášeň,' říká fotograf Slavík
Koronavirová krize připravila o práci spoustu sportovců, a pochopitelně také další lidi, kteří se kolem nich v sezoně pohybují. Jako například fotografy, kteří mají mnohdy stejně nabitý program jako právě sportovci. I Petr Slavík obvykle stráví spoustu času na cestách, jenže pokud jde o závody nebo zápasy, teď prostě nemá co fotit.
„Na focení miluji kreativitu a hon za dokonalým zachycením reality. To je moje vášeň,“ říká Radiožurnálu sportovní fotograf Petr Slavík, který ale skrz hledáček svého aparátu už docela dlouho žádné sportovce neviděl a zřejmě nějaký čas neuvidí.
Jeho tvář asi neznáte, fotografie Petra Slavíka přibližují biatlonový svět
Číst článek
Na momenty, jako když se naposledy pokoušel dokonale zachytit biatlonovou realitu a závodníci mu hromadné focení spíše v žertu různě komplikovali, může nyní vzpomínat skoro s nostalgií.
„Asi jako spousta lidí teď sedím doma a čekám až se svět vrátí do normálu. V tuto chvíli bych se připravoval na Světový pohár bikerů. Místo toho si ale můžu jedině překreslovat termíny v kalendáři. Už je to docela dlouhé, takže přemýšlím, jestli si tuto pandemii nevymyslela moje manželka, aby mě udržela doma,“ říká Slavík s úsměvem a připomíná, že doma obvykle mnoho času nepobude.
Jakmile skončí biatlonová sezona, vyráží na cyklistické závody i jiné akce. A stejně jako v životě sportovce, i v životě fotografa je teď všechno úplně jinak. Například s příjmy to logicky není žádná velká sláva.
„Výpadek 95 procent zakázek je finančně znatelný, ale na druhou stranu nemám žádné zaměstnance, závazky, nájmy a tak podobně. Dýchá se mi tak docela dobře. Spousta lidí na tom bude rozhodně hůř,“ tuší fotograf Slavík.
Ovšem to, že je teď doma paradoxně vůbec neznamená, že se na jeho fotoaparáty práší a že na jejich spoušť už několik dní vůbec nesáhl. „Fotím teď asi častěji, než obvykle. Nemusím totiž sedět u počítače a řešit zakázky. Dostanu se tak k tomu, co mě baví a na co normálně nemám čas. Téměř každé ráno tak vstávám na východy slunce a honím srnky po polích,“ uzavírá.