Trenér Němců: Jedeme do Prahy s respektem, ale beze strachu
Přesně za týden zažije Česko fotbalové utkání jara. Na pražskou Letnou přijede bronzový tým loňského světového šampionátu, reprezentace Německa. Ta je spolu s výběrem Karla Brücknera největším favoritem na postup na mistrovství Evropy. Sebevědomý německý tým je ale před klíčovým zápasem sužován řadou zranění. To dělá velké starosti kouči našeho soupeře Joachimu Löwovi, který trenérskou taktovku převzal loni po Jürgenu Klinsmannovi. Před cestou do Prahy poskytl zpravodaji Českého rozhlasu Jiřímu Hoškovi rozhovor.
Německá fotbalová veřejnost má ještě v živé paměti porážku 1:2 od českého, v podstatě rezervního týmu, na Euru 2004. Bavíte se o tomto zápase v kabině a berete pražský zápas jako příležitost k odvetě?
"Neplánujeme žádnou pomstu nebo odplatu. Na Euru mělo Česko lepší tým a hrálo opravdu dobře. Před zápasem s námi už mělo zajištěný postup do dalších bojů. V našem výběru je teď mnoho hráčů, kteří Euro 2004 nezažili, takže to pro nás není žádné téma."
S jakými pocity zamíříte do Česka a s jakým výsledkem byste byl spokojen, stačila by vám remíza?
"Cítíme před cestou do Prahy bezesporu respekt, protože jsme si vědomí síly českého týmu, ale rozhodně nejsme nervózní. Během mistrovství světa i poté získal náš tým sebevědomí, máme jasný systém a herní filosofii, takže opravdu nemáme strach. Pokud se budeme držet naší hry a budeme dobře kombinovat, pak by se měl dostavit i pozitivní výsledek. Nemáme vyměřeno, že musíme v Praze vyhrát a možná, zdůrazňuji možná, budeme spokojeni i s jedním bodem."
V čem podle vás tkví síla současného českého týmu?
"Češi jsou jednoduše fotbalově moc dobří, hrají upravený, promyšlený, technický fotbal. Mají taky silné individuality, které jsou do týmu dobře integrovány a hrají pro mužstvo. V posledních zápasech proti Slovensku nebo naposledy v Belgii Češi potvrdili svou kvalitu. Nesmíme zapomenout ani na velmi dobrého brankáře, který patří k absolutní světové špičce. Je to nepochybně náš největší konkurent v této kvalifikační skupině."
Na mistrovství světa v Německu se hra českého týmu bez Baroše a Kollera prakticky rozpadla, může se něco takového v případě absence klíčových hráčů opakovat?
"Myslím si, že je to problém každého týmu, protože někteří hráči se dají jen stěží nahradit. Nám třeba bude v Praze chybět Miroslav Klose, bez něhož to určitě nebude jednoduché. Ballack, Torsten Frings nebo Jens Lehmann, to jsou další důležití hráči z této kategorie. U vás to jsou Rosický, Koller a Baroš, kteří se starají o přísun gólů. Když takoví hráči nemohou nastoupit, znamená to pro mužstvo pokaždé oslabení."
V německé bundeslize hraje celá řada českých fotbalistů; kdo z nich vás svými výkony nejvíce zaujal?
"Třeba Tomáš Galásek je podle mě velmi dobrý fotbalista. Jeho Norimberk zažívá dobrou sezónu, mají velmi dobře organizovanou hru. Galásek hraje velmi inteligentně a to se mě osobně líbí. Je to zkušený rutinér, který hraje jednoduše, věcně a jak říkám, velmi inteligentně."
Když byste měl tu možnost, kterého českého hráče byste si vybral do německé reprezentace?
"No ale já tuhle možnost nemám, to je čistě hypotetická otázka, kterou mi kladou všichni zahraniční novináři. Ale samozřejmě Jan Koller se svým vzrůstem a silou v hlavičkových soubojích by byl posilou každého týmu, protože je tak nevypočitatelný. A pak je tu taky Tomáš Rosický, který v Arsenalu zaznamenal obrovský výkonnostní skok. V národním týmu hrál vždycky dobře, ale v Borussii Dortmund byly jeho výkony nevyrovnané. V posledním roce jsem viděl několik zápasů Arsenalu, kde Rosický ukázal svoji třídu. Je to opravdu vynikající hráč."
Převzal jste německou reprezentaci po fantastickém úspěchu na mistrovství světa, což byla na jednu stranu velká pocta, ale taky jste musel vědět, že od vás teď Německo očekává jen samé úspěchy a vítězství. Bylo to pro Vás v tomto ohledu složité?
"Byla to samozřejmě velká neznámá, jak to bude půjde po mistrovství světa dál. Mnoho mladých hráčů zaznamenalo díky šampionátu výkonnostní skok kupředu, to nepochybně. Věděl jsem ale taky, že ještě nepatříme k absolutní světové špičce, že se nám zatím povedl jeden jediný turnaj. Mistrovství světa nás stálo spoustu sil a nebylo jasné, jak se po krátké pauze podaří zvládnout přechod do evropské kvalifikace, když se k tomu přidají velká očekávání. Bylo otázkou, jak bude po obrovské národní euforii, bez dlouhé přípravy, vypadat návrat do všednodenní zápasové rutiny, jestli udržíme i v kvalifikaci nasazenou laťku. Myslím, že se nám zatím daří nastoupenou cestu udržovat."
Jste stále v kontaktu s vaším předchůdcem na lavičce národního týmu Jürgenem Klinsmannem?
"Ano, čistě soukromě si jednou, dvakrát za měsíc zavoláme. Zásadně se ale nebavíme o fotbale. Vždyť jsme se spolu dva roky nemluvili o ničem jiném a jsme rádi, že se můžeme bavit taky o něčem jiném. Jürgen si teď taky od německé kopané udržuje určitý odstup."
Navzdory neúspěchu na mistrovství světa se v Česku prakticky nediskutovalo o tom, že by měl Karel Brückner na lavičce národního týmu skončit. Trenéři jiných národních týmů, které na šampionátu došly dál, se naopak museli poroučet. Mohl byste na to nějak reagovat a jaký vztah máte vy osobně ke Karlu Brücknerovi?
"Nevím, co se v Česku po mistrovství světa dělo, ale považuji Karla Brücknera za trenéra s obrovskými zkušenostmi, který má za sebou řadu úspěchů. Člověk má pocit, že je to osoba hráčům velmi blízká. Vzbuzuje nesmírně klidný, seriózní a taky inteligentní dojem. Jakožto mladý kouč obdivuji Karla Brücknera, který je trenér-lišák se spoustou zkušeností a citem pro taktiku. Blíž se bohužel neznáme, setkali jsme se možná dvakrát nebo třikrát na akcích FIFA nebo UEFA a jenom jsme se pozdravili. Obdivuji ho i kvůli tomu, že Češi hrají celá léta, co je vede, skvělý fotbal, který se mi moc líbí. Je vidět, že hra Čechů má myšlenku."
Jak byste se postavil k případné nabídce trénovat český národní tým, který tak chválíte?
"V tuto chvíli bych řekl ne, protože mám platnou smlouvu u německé reprezentace. Ale nikdy nevíte, co bude za pár let. Myslím si ale, že je důležité, aby trenér národního mužstva ovládal jazyk toho kterého týmu, a já česky pochopitelně neumím. Je mnohem rozumnější angažovat trenéra, kterému nestojí v cestě jazyková bariéra. Když jsem trénoval v Turecku, taky jsem se tento složitý jazyk velmi intenzivně učil a stejně jsem měl pocit, že jsem určitým způsobem limitovaný. Na klubové úrovni to přitom není takový problém, protože jste s hráči každý den. Kouč národního týmu ale musí sledovat celou ligovou soutěž a k tomu je třeba přičíst taky různá veřejná vystoupení a společenské akce. Proto by měl jazyk umět."
Jakému postavení a oblibě se podle vás český fotbal těší u německé veřejnosti?
"Za normálních okolností se Češí tady v Německu těší značným sympatiím. Jak národní tým, tak jednotliví hráči tu mají výsadní postavení a respekt. Mezi Čechy a Němci nepanuje taková rivalita, jako když například hraje Německo s Holandskem. Nemám pocit, že by v zápasech proti Čechům byla přítomná přílišná dávka emocí, i když šlo o tak důležité zápasy, jakými byly finále mistrovství Evropy v letech 1976 a 1996. Jistě, byly to bojovné, ale taky férové zápasy. Myslím si, že fotbalové vztahy Čechů a Němců byly vždycky naprosto v pořádku."
Nebývale dramatická je v letošní sezóně situace na špici německé bundesligy, na titul mohou pomýšlet v podstatě ještě čtyři týmy. Jaký dopad to podle vás má na německou reprezentaci?
"Je samozřejmě pozitivní, když je domácí soutěž takto vyrovnaná a žádný z týmů konkurenci výrazně neodskočí. Bývaly doby, kdy měl mnichovský Bayern už v dubnu v tabulce nedostižný náskok. Teď je situace dramatická, a to fotbalisty Schalke, Bayernu, Brém a Stuttgartu pohání k tomu podávat špičkové výkony. Každý z uvedených týmů zažil v průběhu sezóny drobnou krizi. Bude ta napínavé až do konce, a to je dobře, protože to ligu oživuje."
Na posledním mistrovství Evropy triumfovali velmi překvapivě fotbalisté Řecka. Myslíte si, že to byla spíš výjimečná událost nebo se podobná překvapení dají očekávat i na příštích vrcholných akcích?
"Myslím si, že to byla spíš výjimka, že mužstvo, jakým je Řecko, vyhrálo z pozice outsidera takový turnaj. Vyhrát mistrovství Evropy je někdy možná dokonce těžší, než vyhrát mistrovství světa, právě kvůli menšímu formátu. Když nad tím tak přemýšlím, během mistrovství Evropy čítá okruh favoritů tak šest, sedm týmů, které mají na to turnaj vyhrát. Itálie, Francie, Španělsko, Anglie, i když ta teď třeba není tak silná, dále Češi, Němci a Holanďané, to jsou všechno národy, které mohou zvítězit. Nevěřím, že by z pozice outsidera ještě někdo dokázal vyhrát. Řekové samozřejmě hráli výborně, ale všechno jim vycházelo a měli taky trochu štěstí."
