K mikrofonu mě doslova dovlekli, vzpomínal Josef Laufer
Čas od času je dobré si připomenout události dávno minulé. Proč? Třeba proto, že bez nich by nebyla současnost taková, jaká je. Kdyby tehdejší Radiojournal nevysílal před pětaosmdesáti lety první přímou sportovní reportáž v Evropě, ujal by se toho někdy později, nebo dokonce jiný rozhlas.
Populárních sportů, které by se daly vysílat přímo, bylo za první republiky dost. Třeba box si o přímou reportáž mohl říci.
„A Schaller jde pořád dopředu, Jakub se vytáčí do strany, levá, levá, jenom do rukavice…“
Ano, toto je krůček stranou, ale proč se nepochlubit, že si rádio zahrálo i ve filmu Pěsti ve tmě, kde boxoval Vilda Jakub proti Kurtu Schallerovi. Ale máme i vlastní záznam boxerského duelu.
„Kol bude celkem deset, jedno trvá tři minuty. Teď se povedl Nekolnému dobrý zásah, jak ostatně slyšíte i z reakce publika,“ dí v originálu Josef Laufer z boxerského duelu Nekolný - Alvarel z dubna roku 1931.
Že vám ten součet s pětaosmdesátkou nedá dohromady dnešek a ty měsíce taky nesedí? Správně, nebyla to první reportáž. Ale první reportér ano. Josef Laufer se ujal mikrofonu poprvé 3. října 1926 při fotbalovém utkání Slavia Praha - Hungaria Budapešť. I když, ujal, to je silný výraz. Jednatel Slavie se stal slavným vlastně z donucení, místo hlasatele Horáčka, který na Letnou nepřišel.
„Nakonec se mnou už nejednali, společně s ředitelem Radiojournalu mě přemluvili, že by ostudu měl nejen rozhlas, ale také Slavia. A už mě vlekli nahoru na tribunu,“ vzpomínal o hodně později Josef Laufer, tehdy už jako rozhlasová legenda.
„Přitáhli mě k mikrofonu, ačkoli jsem se bránil zuby nehty, šťastně jsem odhlásil půl zápasu. Druhou polovinu rozhlas nevysílal, takže se posluchači ani nedozvěděli konečný výsledek utkání. Místo toho vysílal rozhlas nějakou hudbu. Posluchači to ale viděli jinak, psali do rozhlasu, a doslova si vynutili, že příští neděli se znovu vysílala kopaná. A já jsem to hlásil znovu,“ popisoval Josef Laufer, co vyvolala tehdy první živá rozhlasová reportáž sportovního utkání.
Zápas s Itálií
Možná by se dalo spočítat, kolik jsme jich naši předchůdci pro naše předky odvysílali a kolik to dělá v součtu s těmi současnými. Velmi přesné slovo by bylo ‚hodně‘. Případně ‚moc‘. Včetně vrcholů světových šampionátů v rozličných sportech. Ale když už jsme u fotbalu, pak ještě jedna vzpomínka. Na finále mistrovství světa 1934, které Československo prohrálo s Itálií.
„V pravém smyslu slova je to lazar, ten Tonda Puč. Nechtěl jsem to říkat, ale belhá se na obou nohách, je raněn, dostal ránu do hlavy… Obešel dva Italy a vstřelil falšovanou přízemní ranou z levé strany branku,“ reportoval tehdy Josef Laufer.
