Paralelní závod je dobrá zkušenost, shodují se Trejbal a Berndt
První zlatou medaili vybojovali na mistrovství světa alpských lyžařů v domácím prostředí Rakušané. V soutěži družstev prošli soutěží hladce až do finále, kde porazili Švédsko. Češi bez svých největších hvězd skončili ve čtvrtfinále, kde prohráli s Kanadou. Přesto sestava Pauláthová, Dubovská, Berndt a Trejbal dokázala v první kola porazit silnou Itálii, a dosáhla tak svého maxima.
Filip Trejbal jako jediný z českých závodníků porazil oba své soupeře, jak Itala, tak Kanaďana, a to jsou cenné skalpy. K postupu do semifinále chybělo 13 setin sekundy.
„Měl jsem trochu štěstí, protože Nani upadl, respektive zavrávoral, pak už jsem si to jen hlídal, abych nevypadl já. Skalpy jsou to cenné, k postupu nám chyběl kousek, nicméně to je sport. Je to rychlá záležitost, není čas na přemýšlení a to, že někdo vypadne, se stane raz dva. Ale myslím, že s výsledkem jsme spokojení,“ pochvaloval si Trejbal.
Ondřej Berndt při svém prvním startu na mistrovství světa dokázal porazit dvojnásobného vítěze světového poháru v obřím slalomu Davida Simoncelliho. V souboji s Kanaďanem Braunem ale měl technické problémy, padaly mu brýle.
Rozhovor reportéra Jana Kaliby s českými lyžaři Filipem Trejbalem a Ondřejem Berndtem
„V jedné bráně jsem se zaháknul za praporek rukou a to mi brýle sundalo. Zbytek trati jsem jel s brýlemi na obličeji, moc jsem neviděl, znovu jsem se zaháknul a pak vypadl. Před závodem jsme byli trochu nejistí, chtěli jsme ale dokázat aspoň ten postup, to se povedlo, k tomu, abychom jeli o medaili, chyběl kousíček,“ souhlasil s Trejbalem co se týče spokojenosti Berndt.
Filip Trejbal už má v letošní sezoně podobný závod za sebou, v San Vigilliu se v Evropském poháru také jelo paralelně. A podle něj je dobré si takový závod vyzkoušet během sezony.
„Dobré to určitě je. Ale ty podmínky profil kopce změní, nebo rozestupy branek, není to vždycky stejné. Ale my jsme byli den před závody trochu trénovat, abychom si na rozestupy zvykli – zdá se, že se nám to vyplatilo.“
Jet proti soupeři namísto toho, že závodník jede proti času a bojuje jen sám se sebou, je podle obou českých lyžařů pořádný rozdíl.
„Je to specifické, že člověk jede proti jedinému člověku, a ne proti dalším šedesáti lidem. Není ale dobré se na soupeře příliš ohlížet, protože pak se na něj člověk moc soustředí. Je lepší dívat se na svoji trať – a pak tam člověk buď je dřív, nebo není,“ krčí s úsměvem rameny Ondřej Berndt.
