Čingischán je dnes téměř zbožštělá postava. Ženy v jeho říši měly velkou moc, popisuje sinoložka
„Je důležité si uvědomit, že u těchto nomádských společenství, která jsou založena na přesunu z místa na místo, jsou ženy opravdu součástí společenství. Takže mají svoje obydlí, mají svůj vůz, ve kterém jedou, mají finance a řídí svoje území,“ popisuje v rozhovoru pro Radiožurnál sinoložka Helena Heroldová, autorka výstavy Čingischán, která je aktuálně k vidění v historické budově Národního muzea.
Cílem výstavy je představit hluboký odkaz, který Čingischán zanechal v lidské historii. Je ten odkaz hlubší než dobývat, zabíjet a zabírat území?
Určitě. Snažila jsem se to zdůraznit, protože myslím, že ten odkaz spočívá v obchodu, v kulturních kontaktech, ve správě území, vůbec v ekonomické oblasti. Ale je také pravda, že některé ty odkazy nejsou úplně takové, jaké bychom si asi přáli.
Mongolové byli hodně tolerantní vůči jiným náboženstvím nebo je dokonce podporovali. Nebylo to tak, že by někam vtrhli a snažili se obyvatelstvo podrobit. Víceméně to běželo samospádem, popisuje sinoložka Helena Heroldová
Bylo těžké vybalancovat krvelačnost mongolských nájezdníků s tím, že Čingischán vnesl do toho, čemu dnes říkáme veřejná správa, nové, moderní prvky?
Pro mě jako autorku nebyl problém to vybalancovat, protože se to opravdu nabízí. V momentu, kdy se začnete zabývat tím, že někam vtrhli, někam jeli, jak vypadalo vojsko, jak se vojsko pohybovalo, jaká byla logistika… Od toho se dostanete k tomu, že se pohybovali po nějakých cestách, ptáte se, kde ty cesty byly, kdo je spravoval. A najednou se dostanete k otázce ekonomických a kulturních vztahů.
Mongolové na Moravě
Jsou nějaké památky na krátký pobyt Mongolů na Moravě?
Památky jsou spíš literární než faktické, byť existují – nález Mince z Hostýna… Ale je spousta legend, některých velice bizarních. Určitě znáte Štramberské uši, hostýnský zázrak a tak dále.
Zůstaňme u těch uší. To vzniklo jak? Vím, že je to taková cukrovinka.
Je to placička z perníkového těsta, trošku stočená do takového kornoutku. Je to velice dobré. Musím říct, že kdo jede do Olomouce, třeba tam si může uši koupit.
OBRAZEM: Za Čingischánem do pražského Národního muzea. Mongolsko exponáty běžně nepůjčuje
Číst článek
Ale neměl by myslet na to, z čeho ta legenda vznikla...
Legenda vznikla z toho, že prý bylo obléháno město Štramberk a že Mongolové tam měli tábor a měli tam nějaké pytle, kam shromažďovali uši zabitých nepřátel.
Jak byla velká ta Velká Mongolská říše?
Byla opravdu velká. Je to druhá největší říše v dějinách.
Na souši.
Přesně tak, zámořská území součástí nebyla. Korea byla vazal, do Japonska se nedostali, tam se to nepodařilo. Jihovýchodní Asie byla ve vazalském vztahu, na Jávu se jim taky nepodařilo proniknout. Potom máte celou Eurasii, Střední Asii, přední východ až v podstatě k nám na Moravu. Takže opravdu je to obrovské území.
Čingischán a ženy
Zůstaňme ještě v mongolské říši za doby Čingischána, v období jeho největší síly a slávy. Tam je zajímavé, jaký měl vztah k ženám. On nebyl takovým tím středověkým otrokářem.
Určitě ne. Jeho vztah k ženám mi připadá hodně zajímavý a chtěla jsem ho na výstavě zdůraznit. Už jsem tady mluvila o mamince, o manželce, které mu unesli, o prvorozeném synovi, kterého přijal za svého, byť to potom dělalo v rodině problémy.
25:57
Tajemství z Kavkazu. Stará DNA přivedla badatele k neznámé indoevropské civilizaci
Číst článek
Nicméně ženy měly velkou ekonomickou moc. A je důležité si uvědomit, že u těchto nomádských společenství, která byla založena na přesunu z místa na místo, byly ženy opravdu součástí společenství. Takže měly svoje obydlí, svůj vůz, ve kterém jezdily, a měly finance a řídily svoje území.
Toto je zajímavý rys. Není to úplně podřízené postavení, a navíc víme o některých ženách, které – hlavně po Čingischánově době – tvrdě zasahovaly do politiky a do bojů mezi různými klikami, pokud jde o volbu velkého chána. Ty ženy byly známé i jménem, takže víme, o koho šlo, a byly to prostě ženy, které měly území, měly majetek, mohly rozhodovat, vybíraly daně, garantovaly určitou náboženskou svobodu…
Jak berou Čingischána v Mongolsku dnes?
Dneska je to v podstatě téměř zbožštělá postava. Je zkrátka všude, i na alkoholických nápojích. Myslím si, že to je určitá reakce na vývoj Mongolska ve 20. století a na to, že po dlouhá desetiletí se komunistický stát snažil vymýtit to, co se týkalo tradice, včetně Čingischána – zřejmě z obav, aby to nebylo použito třeba nějakými nacionalisty. Teď je reakce taková, že Čingischán je všude.
Je pravdivá legenda, podle níž Čingischán jako novorozeně svíral v pěstičce sraženou krev? Čím se vyznačuje mongolská kuchyně? A jak vypadala diplomacie Velké Mongolské říše? Poslechněte si celý rozhovor, audio je v úvodu článku.
