Dopisy napsali blízcí - manželky, kamarádi, příbuzní - mořeplavcům v době sedmileté války v polovině 18. století. Tyto písemnosti ležely přes 250 let v britském archivu, protože je nikdo nepovažoval za důležité, neměly totiž žádný vojenský význam.

Až teď je ale z prosté zvědavosti prozkoumal francouzský historik Renaud Morieux, který působí na Cambridgeské univerzitě. Jak řekl zpravodajské televizní stanici Euronews, pochopil okamžitě, že je prvním člověkem, který si tyto velmi osobní dopisy přečetl.

„Hned jsem si uvědomil, že nejde o nějaké oficiální dopisy od diplomatů, aristokratů nebo od vyšší střední třídy, ale že jde o dopisy od prostých lidí. Hned se mi zrychlil tep. Došlo mi totiž, že jde o opravdu unikátní objev. Myslím, že lepší emoci historik zažít nemůže,“ vysvětluje Renaud Morieux, profesor historie, který dopisy objevil, rozluštil a taky provedl genealogický výzkum námořníků a pisatelů dopisů.

Sedmiletá válka se týkala všech evropských velmocí, ale šlo hlavně o zámořský koloniální boj mezi Francií a Velkou Británií. Klíčovou součástí britské politiky bylo uvěznit co nejvíce francouzských mořeplavců, protože Francie měla nedostatek těch opravdu zkušených. Jen v roce 1758 byla třetina francouzských námořníků zajata Brity.

Všechny dopisy byly adresované námořníkům na jediné lodi a to Galatee. V roce 1758 byla zajata Brity při plavbě z francouzského Bordeaux do kanadského Quebecu. Když se francouzské úřady dozvěděly, že loď je v britských rukou, předaly dopisy do Anglie.

Původní adresáti si je ale nikdy nepřečetli. Skončily ve skladu britského námořnictva, protože pro námořnictvo neměly milostné a osobní dopisy žádnou důležitost.

Výčitka, že nepíše

„Mohla bych psaním strávit celou noc, tvá navždy milující žena. Dobrou noc, můj drahý příteli, je půlnoc a měla bych si odpočinout,“ píše se v jednom z nich. Napsala jej Marie Duboscová a byl adresovaný jejímu manželovi, prvnímu poručíkovi lodi Galatee Louisovi. Marie nevěděla, kde se její manžel nachází, ani že jeho loď zajali Briti.

Luis dopis nedostal a už se s manželkou nesetkali, protože zemřela následujícího roku v severní Francii. On se ale nakonec vrátil do Francie a v roce 1761 se znovu oženil.

V jiném dopise z 27. ledna 1758 zase jednašedesátiletá Marguerite, matka mladého námořníka Nicolase z Normandie, vyčítá svému synovi, že jí vůbec nepíše. Přeje mu taky šťastný nový rok a svěřuje se, že je už tři týdny nemocná. Obává se proto, že brzy zemře.

Dopisy napsaly převážně ženy a přinášejí svědectví o zkušenostech manželek, matek a snoubenek v době války, které byly nucené samy vést domácnost a rozhodovat v nepřítomnosti svých mužů.

Magdaléna Fajtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít