Unikátní trafostanice u Kfel se stala kulturní památkou. Od roku 1910 napájela kožedělnou továrnu
V Karlovarském kraji přibyla další kulturní památka. Jedná se o distribuční trafostanici Kfely u Horního Slavkova. Je první svého druhu v kraji a devátá v České republice.
Distribuční věžová trafostanice pro obec Kfely byla zřízena elektrárnou Franze Roßmeissla, která napájela kožedělnou továrnu a město Horní Slavkov s blízkým okolím, v roce 1910.
Protože pochází z období před takzvaným elektrifikačním zákonem Republiky Československé, jde o nenormovanou stavbu, kterou jinde nenajdete. Je vzácným dokladem historického vývoje rozvodné soustavy vysokého napětí.
Trafostanice jsou tradičně pevnou součástí elektrické rozvodné sítě v energetickém toku: elektrárna – rozvod vysokého napětí – distribuční trafostanice – rozvod nízkého napětí – spotřebitel.
Tato zdánlivě obyčejná stavba v polích u Kfel je výjimečná svou přechodovou formou od plechové kioskové trafostanice, které jsou dnes dochovány pouze dvě, v Kadani a Bílině, po zděné věžové trafostanice, jež se zachovaly v četném množství.
„Jde zřejmě o poslední dochovanou železobetonovou kioskovou trafostanici zařízenou na nenormované vysoké napětí ze soukromé tovární elektrárny Franze Roßmeissla v Horním Slavkově,“ upřesňuje Jiří Chmelenský z Národního památkového ústavu, který na daný objekt upozornil.
„Právě technický pokrok vedený plošnou elektrifikací spojený s odstavováním a likvidováním malých nevýkonných lokálních elektráren a jejich rozvodných sítí umožnil dochování kfelské kioskové trafostanice stranou obce, která byla v 60. letech funkčně nahrazena novou stožárovou trafostanicí přímo v obci,“ vysvětluje.
„Technické, respektive infrastrukturální památky jsou doposud mimo systematický zájem památkové péče. Ať jde například o historické obecní a soukromé vodovody se svými často zdobnými vodojemy, čerpacími stanicemi a prameništi, nebo jde právě o výrobu a distribuci elektřiny s rozličnými zděnými trafostanicemi a elektrárnami,“ dodává Chmelenský.
„Výroba a distribuce elektřiny prodělala ve 20. století ohromný kvalitativní a kvantitativní rozvoj, v rámci kterého byly památkovou péčí doposud zachyceny a navrženy k památkové ochraně jen ojedinělé objekty,“ uzavírá Jiří Chmelenský.
