Vorařských vesel z konce 19. století se dochovalo jen minimum. Lidé je mohou vidět v Hluboké nad Vltavou

Více než sto let stará vorařská vesla získalo do svých sbírek Národní zemědělské muzeum Ohrada v Hluboké nad Vltavou. Vzácné exponáty lidé uvidí v sobotu na Vorařském dnu, který představí zaniklý způsob přepravy na vodních tocích.

Hluboká nad Vltavou Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Čelo plujícího voru v peřejích pod osadou sv. Anna

Čelo plujícího voru v peřejích pod osadou sv. Anna | Zdroj: Národní zemědělské muzeum

Vesla jsou velmi zachovalá. Nejdřív byla součástí voru, později i krovu jednoho z pražských domů. Muzeum dostalo celkem čtyři.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž Jitky Cibulové Vokaté z Českého rozhlasu České Budějovice

„Na všech z nich vidíte stopy po nástrojích, ať už sekerách nebo pořízech. Je vidět, že jsou zpracována čistě a ručně,“ popisuje kurátor sbírky lesnictví Národního zemědělského muzea Ohrada Karel Skalický.

Dvě jsou zhruba třímetrová a dvě nás hodně převyšují. „(Delší vesla) mají okolo pěti metrů. Obě, i ta kratší, byla původně delší, protože jsou přikrácená,“ pokračuje kurátor. Dodává, že je voraři používali na Vltavě, případně na jejích přítocích.

„Důležitou vodařskou řekou byla třeba Otava. Většina dřeva končila na pražském Podskalí, kde byla rozebírána,“ vysvětluje kurátor Skalický.

Krov pražského domu

Vesla byla původně součástí krovu v domě na Malé Straně v Praze. „Je to čistě stavební dřevo, které bylo použito ke zpevnění krovu,“ vysvětluje ředitel Národního zemědělského muzea Ohrada Václav Kinský.

1:48

Vltavská štafeta vyplula z Davle do Prahy. Klub Vltavan veze na zahájení výstavy vodu z pramene řeky

Číst článek

„Z historického průzkumu je patrné, že jsou to vesla z období mezi roky 1890 až 1892. To odpovídá i velké přestavbě Prahy, kdy zřejmě krov dostával jinou podobu,“ uvádí ředitel.

Podle Kinského lze s jistotou tvrdit, že vesla byla součástí první vorové tabule, takzvaného předáku. Jde o unikátní nález. „Nemáme doklad, že by se v muzeu něco takového zachovalo. Pro mě jako pro lesníka je to doklad využití každého kusu dřeva,“ doplňuje.

„Je to zřejmě jediný takto unikátně dochovaný kus dřeva, který od nás po jihočeských řekách doplul do Prahy a zase se k nám do muzea vrátil,“ uzavírá ředitel Kinský.

Aby muzeum zjistilo přesné stáří vesel, nechá teď vypracovat dendrologický posudek.

Jitka Cibulová Vokatá, kvr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme