‚Zachovali se špatně, mučili je, sebrali všechno.‘ Historici popsali, co se dělo v táboře Henke v Ostravě
Hned po osvobození země od nacistů začalo před osmdesáti lety období takzvaného divokého odsunu. Německy mluvící obyvatelé končili v internačních táborech. Ostrava nebyla výjimkou. Díky práci historiků známe detaily toho, co se v květnových dnech 1945 dělo v táboře Hanke přímo v centru města.
Dvaasedmdesátiletý Milan Marejka u památníku internačního tábora Hanke přemýšlí, jaká tehdy byla v Ostravě atmosféra. „Zachovali se k nim špatně. Ne k vojákům, tady byli i obyčejní Němci, ne vojáci, a oni je mučili, sebrali jim všechno a ženy znásilňovali, takže to nebylo pěkné od našich,“ vzpomíná Milan Marejka.
Památník stojí u cesty, po které stejně jako před osmdesáti lety jezdí tramvaje. Historici Jiří Sochorek a Petr Chlebec z Ostravského muzea stojí ve vnitrobloku mezi panelovými domy.
Cestu 99letého veterána z USA plzeňský magistrát nezaplatil. Složili se na ni dobrovolní dárci
Číst článek
„Tady to bylo. Tábor Hanke byl jedním z 25 internačních táborů v Ostravě, ale právě díky těm násilnostem se stal symbolem divokého odsunu,“ říká historik Jiří Sochorek.
„Cela číslo 6, tam byli ti nejtěžší vězni a byli tam i postříleni. 4. června 1945 bylo během takzvaného fingovaného povstání v táboře Hanke zastřeleno opravdu brutálním způsobem 21 lidí,“ doplňuje.
Teď je na tom samém místě dětské hřiště a hrají si tu děti.
„Prošlo tu 700 lidí, z čehož 231 bylo zavražděno, třetina. Pak to konečně zastavili a nastoupilo vyšetřování,“ vysvětluje Petr Chlebec.
„Pachatelé byli zproštěni viny podle zákona, který v pozdějších letech zprošťoval viny pachatele všech těchhle excesů, protože oni (vláda tehdejšího Československa – pozn. red.) si uvědomovali, že po válce ta zuřivost československého obyvatelstva tak vzrostla, že se chce pomstít,“ dodal.
Pachatelé a organizátoři násilností se dočkali pouze vyloučení z komunistické strany. Památník nechalo město na místě tábora Hanke vztyčit před sedmi lety.
