Ve studii dali vědci dohromady tři myši. Dvě se znaly ze společné klece, třetí byla cizí. Ze dvou myších kamarádů byl jeden uspaný. Cizí myška si ho nevšímala, zvláštně se ale choval kamarád uspané myši: skoro se od ní nehnul. Nejdřív ji očichával, olizoval, šťouchal do ní, a pak ji předními tlapkami a zuby otevřel tlamičku. V některých pokusech myši svému parťákovi dokonce zkoušely vytáhnout jazyk.

Podle studie je chování dané hladinou oxytocinu v mozku. Takzvaný hormon štěstí spouští prosociální chování, tedy zájem o druhého. Za zájmem ale taky může být zvědavost.

Zajímavé také je, že když myší parťák normálně spí, nic se neděje. Myši na něj reagují jedině, když spí moc dlouho anebo když je mrtvý. Když se myš z anestezie probrala, chovaly se zas normálně. Vědci si všimli také toho, že myši opečovávané parťákem se probraly dřív než ty, co byly v anestezii v kleci samy.

Stejné chování myší popsaly nedávno i dvě jiné studie. Portugalská neurovědkyně Cristina Márquezová z Centra pro neurovědu a buněčnou biologii v portugalské Coimbře vyzdvihla, že když to nezávisle na sobě popsali vědci ve třech různých laboratořích, dává to závěrům určitou váhu. Řekla to serveru New Scientist.

Naopak, její kolegyně z Chicagské univerzity Peggy Masonová nezpochybňuje popis myšího chování, ale jeho výklad jako snahu pomoct. Obě citované vědkyně ale říkají v podstatě totéž, co jejich kolega neurovědec James Burkett z Univerzity v americkém Toledu. „Pozor, abychom živočichům nepřipisovali vlastnosti a pohnutky, které jsou lidské.“

Něco podobného, tedy zájem o známého nebo příbuzného v nouzi, už vědci popsali u některých druhů mravenců. Třeba africký druh mravence megaponera analis reaguje na chemické signály zraněných mravenců. Zmíněný zájem pozorují vědci také u slonů, delfínů a šimpanzů.

Helena Berková, jva Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít