‚Je to výjimečná práce.‘ Barokní hřbitov ve Střílkách na Kroměřížsku láká unikátními sochami
Na hřbitovy se chodí nejen vzpomenout na zesnulé, ale také se občas pokochat krásou samotných hřbitovů. Ve Střílkách u Kroměříže se na svůj barokní hřbitov z první poloviny 18. století snaží přilákat i turisty. Svým vzhledem totiž nemá v Česku obdobu a výjimečný je i na evropské poměry. Střílky jsou malá vesnička v kopcích pohoří Chřiby a turistů sem moc nezabloudí – o to příjemnější je to však zastávka.
Pod vysokou hřbitovní zdí stojí pumpa. Paní Miroslava u ní plní konev a jde zalít květiny k rodinnému hrobu. „Tady už se moc nepohřbívá, ale třeba tamhle, vidíte, byl nedávno pohřeb,“ ukazuje pro Radiožurnál.
Jako správná rodačka je Miroslava na hřbitov pyšná. „Je to rarita, určitě,“ říká.
Poměrně malý hřbitov je postavený vysoko na kraji vesnice a je z něj pěkný výhled na celou Hanou. Barokní sochy stojí na koruně vysoké zdi, která ohraničuje celý hřbitov.
Některé podstavce jsou ale prázdné. „To tady někdo před lety ukradl, to byla smutná chvíle pro nás pro všechny,“ vysvětluje paní Miroslava.
Pachatele se nikdy nepodařilo vypátrat, policie případ odložila. Většina soch tu ale zůstala a od krádeže se tu nainstalovalo zabezpečovací zařízení.
Prolínání kultur
Hřbitovu vévodí velká kaple, postavená, stejně jako celý hřbitov, z bílého pískovce. Prudké slunce se odráží od kamene a návštěvník musí přimhouřit oči. „Připadá mi to, že se stavitelé inspirovali ve Francii, je to dost podobné, jakým způsobem vyjadřovali úctu k mrtvým,“ myslí si čtyřicátník René, který přijel z Nizozemska. Ve Střílkách pobývá v indickém meditačním centru a občas zabloudí až na hřbitov. „Je to výjimečná práce, i použitý materiál je velmi krásný. Takhle se v minulosti navzájem ovlivňovaly kultury.“
2:38
‚Lepší než jezdit kolem rybníka.‘ Nejmladší single trail v Česku zvládnou i začátečníci
Číst článek
Pod hřbitovem stojí dřevěný stánek. Okénko do něj je otevřené a stojí v něm dva hrníčky s nápisem Střílky. Pohlednice a různé informační materiály v něm prodává Marie Skřítková, která je předsedkyní spolku za záchranu hřbitova. „Já jsem se tu narodila, a když jsem šla do důchodu, tak jsem si uvědomila, jak je hřbitov zanedbaný. Přitom je to taková krása,“ popisuje Skřítková. Založila proto spolek na obnovu hřbitova.
I díky návštěvám úředníků a politiků se spolku postupně podařilo získat peníze a začít s obnovou. „Původně hřbitov patřil církvi, ta se o něj nedokázala starat a shánět dotace, a tak hřbitov darovala obci. Pak už to šlo,“ říká penzistka, která zájemcům o historii hřbitova i povykládá.
Hřbitov je přístupný celoročně a vstupné je dobrovolné.
