Když je nám máslo drahé
Nechtějte po mně, abych tady lamentovala nad něčím, co je momentálně v zájmu všech multimediálních bleskových zpráv, deníků, týdeníků, měsíčníků a mileniálů. Prostě je čas, kdy se ceny některých komodit hýbou v souladu s poptávkou a nabídkou a je to normální, i když ne vždy morální.
Já chci jenom říct, že máslo je skvělá věc, a ať drahá či levná, kulinářsky nám je určitě víc než drahé. Moje tvrzení podpoří i sama historie. Ještě před ponorem do dějin: slovo máslo používají Slované, pochází od slovesa „mazat“, prostě jde o věc, která se dobře maže, což se dá i zneužít, jak uvidíme později.
Dějiny másla
Máslo patří k nejstarším známým potravinám lidstva. První zmínky o jeho výrobě sahají až do 6. tisíciletí př. n. l., kdy pastevci ve střední Asii a na Středním východě začali vyrábět máslo z mléka svých stád. Původní technika byla pravděpodobně jednoduchá – mléko bylo vloženo do měchu z kozí nebo ovčí kůže, který se třásl při přepravě na hřbetech zvířat, což vedlo k oddělení tuku od tekuté složky.
Sto let kapra se salátem
Číst článek
Jak vidno, vynález odstředivky je starý jako máslo samo. Nešlo však o vynález, ale náhodu. Říká se, že první várku vyrobil nomád náhodou. Pravděpodobně na svého koně přivázal pytel z ovčí kůže plný mléka a po celodenním houpání objevil úžasnou proměnu.
Pro pochybovače mám i nejstarší písemný důkaz o procesu výroby másla, který byl nalezen na vápencové desce staré asi 4500 let. Jsme ve starověké Mezopotámii, zemi Sumerů, dnešním Iráku. Uvnitř chrámu zasvěceného bohyni plodnosti Ninkhursag se nachází tabulka zobrazující krávy, ovce, mléko a jeho deriváty, včetně smetany a… másla!
Ve starověkých civilizacích, jako byli Egypťané, Sumerové nebo Řekové, bylo máslo méně běžné, protože se spíše preferoval olivový olej. Na severu Evropy, kde byl nedostupný, však hrálo máslo klíčovou roli jako zdroj tuku a energie. Ve středověku bylo máslo považováno za luxusní potravinu a často se používalo jako daň nebo platidlo.
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po
recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Vybrané gastroglosy vyšly v knižní podobě pod názvem Vidličkou po mapě
Ani se tomu nechce věřit, ale máslo opravdu sloužilo jako církevní daň, desátek, případně platidlo.
Máslo je staré jako západní civilizace. Ve starém Římě bylo považováno dokonce za lék – polykalo se proti kašli nebo na bolavé klouby. V Indii hinduisté nabízeli Krišnovi nádoby plné ghí – lahodného přepuštěného másla – již nejméně tři tisíce let. A v Bibli je máslo pokrmem k oslavě, poprvé zmíněno, když Abraham a Sára nabídli třem hostujícím andělům hostinu z masa, mléka a smetanově žluté pomazánky.
Ačkoli některé z nejstarších záznamů o spotřebě másla pocházejí z římských a arabských zdrojů, zdá se, že máslo bylo tou správnou volbou pro kmeny severní Evropy. Řecký básník Anaxandrides máslo dokonce zpolitizoval, což je dnes běžné – posměšně označoval barbary ze severu jako „jedlíky másla“.
Klima pravděpodobně hrálo klíčovou roli v regionálních chutích, protože chladné počasí v severních zeměpisných šířkách umožnilo lidem skladovat máslo déle než středomořským kulturám.
Zvěřina je poklad naší kuchyně, který čeká na znovuobjevení
Číst článek
Ve 12. století se obchod s máslem rozvíjel po celé severní Evropě. Záznamy ukazují, že skandinávští obchodníci vyvezli každý rok jeho ohromné množství, takže se stalo ústřední součástí jejich ekonomiky. Máslo bylo například pro život v Norsku tak zásadní, že král požadoval každý rok plné vědro jako daň.
Ve středověku bylo máslo mezi rolníky oblíbené jako levný zdroj výživy a šlechta ho oceňovala pro obohacení, které přinášelo vařeným masům a zelenině. Jeden měsíc z každého roku se však většinou křesťanští Evropané obešli bez svého oblíbeného tuku. Až do roku 1600 bylo pojídání másla během půstu zakázáno.
Musím přidat ještě jeden poznatek. Nemyslete si, že povolenky jsou produktem současné zelené politiky.
Jak Gambrinus ke jménu přišel
Číst článek
Máslo se ve skutečnosti ukázalo tak nezbytné pro vaření, že bohatí často platili církvi tučný desátek za povolení (jsme u té povolenky, dnes je to emisní) jíst tuk během půstu. Poptávka po této výhodě byla tak vysoká, že v Rouenu v severozápadní Francii byla z takových desátků financována a postavena katedrální Tour de Beurre – neboli Máslová věž. Co se postavilo z povolenek v dnešní době, není jasné.
Zneužité máslo
Že máslo hýbalo a i dnes hýbe lidskou společností, ukazují i rčení spojená s máslem, a že jich je.
Začneme klasikou „mít máslo na hlavě“, což je ve svém důsledku nepoctivost spojená s veřejnou ostudou. Bohužel toto rčení ve světě v současnosti ztrácí na síle a míří na opačný pól. I když stále platí rčení o vlastní morálce, že je lepší mít na hlavě parohy než máslo. Platí to pro všechna pohlaví!
Další rčení: když něco „jede jako po másle“, vše jde hladce a bez problémů, což je takřka zázrak.
‚Šampaňské‘ z jablek?
Číst článek
Namazat si něco nebo někoho jako máslo na chleba je na první přečtení jasné. Napovídá, že situace je snadná a s přehledem zvládnutá. Realita je ve skutečnosti opačná.
Poučné je rčení, že je lepší nemazat med kolem úst, ale máslo na chleba. Říkat pravdu, i když není příjemná, místo planého podbízení se. Rčení poukazuje na rozdíl mezi lichocením (med) a praktičností (máslo), přičemž zdůrazňuje, že je lepší být upřímný a přímý.
Máslo lze také využít pro definici správných podmínek při odhalení podstaty věci. Stačí říct, že máslo se vždy rozteče na teplém chlebu.
Jak vidno, máslo jako všední, ale symbolicky bohatá potravina poskytuje podněty pro mnoho rčení či průpovídek, které reflektují naši každodennost, lidskou povahu i historické zkušenosti.
Ďábelská vejce a žhavá dáma z Jihu
Číst článek
Pokud se cítíte ošizení, mám pro vás ještě jeden dodatek, a to rčení: Natřít někomu máslo na hlavu. Což znamená udělat z někoho obětního beránka, hodit na něj vinu. Toto rčení pochází z obřadů spojených se smířením nebo očistou, kdy byl na hlavu obětního zvířete nanášen tuk či máslo, než bylo obětováno. V přeneseném smyslu to znamená symbolické přenesení odpovědnosti na někoho jiného.
O Vánocích bez másla ani ránu
Máslové sušenky a vánoční máslové cukroví jsou neodmyslitelnou součástí mnoha vánočních tradic. Tyto sladkosti jsou ceněny pro svou jemnou strukturu, bohatou chuť a jednoduchost, která dovoluje zdobení dle vlastního vkusu.
Máslové cukroví má kořeny v evropských kuchyních, zejména v Británii, Skandinávii, Francii, Rakousku a Německu. Původní recepty se objevily ve středověku, kdy začal být cukr dostupnější. Máslo hrálo klíčovou roli, protože bylo snadno dostupné v chladnějších oblastech Evropy, kde se choval dobytek. Postupně se recepty rozšířily a staly se součástí vánočních oslav díky své jemnosti a trvanlivosti.
Večeře s beduíny a velbloudí guláš
Číst článek
Máslo je klíčovou složkou z několika důvodů: dodává sušenkám bohatou, jemně oříškovou chuť, kterou nelze napodobit jiným tukem. Máslo také pomáhá vytvořit křehkou texturu sušenek, která se doslova rozplývá na jazyku. Při správném poměru máslo dodává těstu vláčnost a pružnost, což usnadňuje tvarování a vykrajování. V neposlední řadě máslo pomáhá sušenkám dosáhnout krásně zlatavého odstínu při pečení.
Všechno, co nám máslo přináší, si můžete vyzkoušet v receptu na klasický shortbread, což je britská máslová pochoutka. Věřte, že tyhle lahodné máslové sušenky s kandovaným zázvorem jsou i perfektní vánoční cukroví.
Nekažte si Vánoce každoroční hysterií týkající se cen másla. Pro naši rodinnou pohodu to nehraje roli – tou je pohoda, láska a čaj s vánočním cukrovím.
Krásný čas vánoční!
Britské zázvorové shortbready máčené v čokoládě
Ingredience:
30 g kandovaného zázvoru
60 g hořké nebo hořkomléčné čokolády
150 g hladké mouky
50g třtinového cukru
100g nesoleného másla
Postup:
Nejdřív nakrájejte kandovaný zázvor na velmi malé kostičky a odložte stranou.
Máslo nakrájejte na kousky a spolu s moukou a cukrem dejte do kuchyňského robotu a promíchejte, dokud nevznikne těsto připomínající žmolenku. Poté přidejte nakrájený zázvor do těsta a ještě jednou promíchejte. Nyní pracovní desku lehce posypte moukou a těsto lehce stlačte rukama, aby vznikla hladká hmota. V případě, že je těsto příliš suché, přidejte jednu lžičku ledové vody a znovu ho studenými prsty spojte v kouli. Předehřejte troubu na 170 °C .
Nyní těsto rozválejte na plát o tloušťce jednoho centimetru. Pomocí vykrajovátka vykrajujte sušenky a pokládejte je na plech vyložený papírem na pečení. Pečte 15 minut, poté nechte sušenky vychladnout na mřížce.
Rozpusťte hořkou čokoládu na velmi mírném ohni. Nalijte rozpuštěnou čokoládu do malé misky a ponořte do ní polovinu každé sušenky. Nechte přebytečnou čokoládu okapat a položte sušenky zpět na mřížku, aby čokoláda ztuhla. Skladujte v kovové nebo skleněné dóze.
