Od narození do chvíle, kdy je naše osobnost rozvinutá. Toto období je rozhodující, míní psycholožka

Sociální klinika poskytuje své služby těm, kteří je potřebují, a to téměř zdarma. Kliniku, která funguje 10 let, spoluzaložila klinická psycholožka a psychoterapeutka Yvonna Lucká. „První mapovací setkání má velmi často produktivní psychoterapeutický účinek, člověk nastoupí do spolupráce s terapeutem, je víc v obraze a umí formulovat, které problémy jsou prioritní,“ objasňuje psycholožka v pořadu Host Lucie Výborné na Radiožurnálu.

Host Lucie Výborné Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Yvonna Lucká , klinická psycholožka a psychoterapeutka

„První mapovací setkání má velmi často produktivní psychoterapeutický účinek, člověk nastoupí do spolupráce s terapeutem, je víc v obraze a umí formulovat, které problémy jsou prioritní,“ objasňuje psycholožka a psychoterapeutka Yvonna Lucká | Foto: Agáta Nezbedová | Zdroj: Český rozhlas

Se Sociální klinikou jste začali před 10 lety, v době, kdy terapie placená ze zdravotního pojištění nebyla dostupná v takové míře. Zlepšilo se to za těch 10 let?
Myslím, že situace se mění a doufám, že se mění k dobrému. Možností, jak najít dobrou péči, přibývá, a jsem moc ráda, že si potenciální klienti mohou vybírat, kudy půjdou, jakou terapii budou hledat a eventuálně jak obstát v situaci, kdy na to nemají prostředky, což je docela časté.

Přehrát

00:00 / 00:00

„V těžkých situacích se promítne celý náš život,“ říká psychoterapeutka a spoluzakladatelka Sociální kliniky Yvonna Lucká

Když jste to před 10 lety s Barborou Janečkovou zakládaly, kolik vás vlastně bylo a jak jste fungovaly?
Byli jsme na začátku taková hrstka lidí, kteří se cítili inspirovaní projekty sociální kliniky v zahraničí. Osobně jsem třeba byla hodně inspirovaná tím, že sociální klinika má kořeny v Brazílii, kde shodou okolností žije moje dcera, takže tam tu situaci znám velmi dobře.

Tam se pracuje ve favelách s těmi nejchudšími?
Ano, ale nejenom ve favelách, ale i na ulici běžného města. Situace je tam odlišná od toho, jak známe realitu tady. Tenkrát mě to velmi oslovilo jako dobrý nápad, jak využít kapacitu, nadšení, zvyšující se erudici studentů výcviku v biosyntéze v Brazílii, a zároveň jsme si byli od prvního momentu vědomi, že v našich podmínkách služba musí mít jinou podobu a jiné zacílení.

23:32

Do přírody na lékařský předpis. Britský výzkum ukázal, že pobyt venku tisícům lidí snížil úzkost

Číst článek

Služba ze srdce nebo pomoc druhým. To jsou pro spoustu lidí klíčová slova, ale tak kolem 50 let si někdy říkáme, co budeme těch dalších 20, 30 let dělat. Je to v tomto věku normální?
Je to normální vývoj, i na začátku dospělosti výběr povolání souvisí s tím, jestli jsme nastaveni světu dávat, nebo jestli zůstáváme u domněnky, že svět má dávat nám. Jsem stále více přesvědčená, že to, co zažijeme od začátku svého života až po dobu, kdy naše osobnost je více méně vybudovaná nebo strukturovaná, je rozhodující.

Celý profesní život se vzděláváte, do toho přijímáte nelehké příběhy, dětská traumata, traumata mučených lidí. Jak tohle všechno zvládáte?
To je komplexní otázka, odpověděla bych tak, že samozřejmě nějaká část je studium, informace, výcviky, metodologie, ale to, co je důležité, je pečovat o svoje zrání, o svoji osobu, hranice, zkrátka umět dobře vyvážit to, kolik dávám a kolik jsem ochotna přijmout.

Doteď si říkám o supervizi nebo kolegiální pomoc, když pracuji s nějakým příběhem, který cítím, že se mě hodně dotýká. Je to komplexní péče, je tam kognitivní část, ale také péče o vlastní posun, zrání. Jedna z těžkých věcí je umět odpočívat a říct dost.

Chtěla jsem se zeptat, jestli žijeme v těžké době, ale pak mi došlo, že těžkosti jsou v každé době. Je to individuální záležitost, jestli žijeme v těžké době? Je to v nás?
Určitě ano, je to něco, co jsme zažívali v krizovém centru, kde jsem 10 let pracovala, že v těžkých situacích se promítne celý náš život. Vše, co jsme dostali, jak jsme byli pečovaní, jak jsme byli informovaní, jak nám byl svět vysvětlován a také, zda jsme viděli u rodičů a dalších důležitých osob to, čemu říkáme coping mechanismy, jestli jsme od malička viděli, že maminka nebo tatínek v těžké situaci našli způsob, jak obstát, co v takovou chvíli říkat, dělat, jak se podpořit.

2:27

Na terapeutickém pískovišti děti prozradí, co je trápí. Krizové centrum řeší rozvody, šikanu i domácí násilí

Číst článek

Domnívám se, že život a každá doba přináší těžké věci, pravda, někdy je to trošku těžší, teď žijeme v takové době, že to, co jsme posbírali až dosud, se promítne do toho, jak to vidíme, slyšíme, jak situaci rozumíme, jestli máme nějakou výbavu nápodoby dobrých vzorů z minulosti.

Gestalt terapie, existenciální terapie, psychoanalýza nebo biosyntéza... Jak se v tom celém vyznat? Protože přístupů k lidské duši je víc...
Jsem velmi ráda, že v posledních letech máte možnost ochutnat metodu v různých krátkých formátech, můžete navštívit ochutnávkový seminář nebo workshop a zakusit, jestli vám to či ono vyhovuje, jestli vám to pomáhá se lépe vyznat ve světě a v sobě. Podle mé zkušenosti lidé mají tendenci ochutnat více směrů, a pak si vybrat. A tak to má být.

Jak funguje Sociální klinika? A co je to biosyntetická psychoterapie? Poslechněte si celý rozhovor v audiu v úvodu článku.

Lucie Výborná, prh Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme