Stažení amerických vojsk umožní nadvládu Tálibánu, bojí se Afghánci. Dohoda podle nich přišla ve špatný čas
Na koberci v obývacím pokoji jednoho bytu v Kábulu sedí muži tří generací - děd, syn a vnuk. Mluví o svých vzpomínkách a hlavně o obavách z mírové dohody mezi USA a Tálibánem. Děd s povstaleckým hnutím bojoval, syn za jeho vlády vyrůstal a vnuk s ním nemá žádnou osobní zkušenost, píše AFP.
Všichni tři mají v současnosti obavy z toho, že historická změna, která se právě teď v Afghánistánu děje, umožní Tálibánu znovu získat nadvládu, kterou měl v letech 1996–2001.
USA a Afghánistán se dohodly, že se američtí vojáci a jejich spojenci do 14 měsíců stáhnou ze země
Číst článek
V sobotu Spojené státy a hnutí Tálibán uzavřely dohodu, na jejímž základě by se zahraniční vojska měla stáhnout z Afghánistánu. Tálibán se na oplátku zavázal k tomu, že nebude ohrožovat bezpečnost USA a jeho spojenců a ani nedovolí, aby bylo afghánské území využíváno k útokům na Spojené státy.
Zatímco Washington se raduje z důležitého kroku pro mír, nikdo nedokáže přesně říci, jak se situace v Afghánistánu po uzavření dohody bude vyvíjet.
Různé scénáře
Podle optimistického scénáře by povstalci měli konečně zahájit oficiální jednání s afghánskou vládou a v rámci vnitroafghánských debat, které mají započít 10. března, se dohodnout, jak bude vypadat mírové uspořádaní.
Podle pesimističtější verze se afghánská politická scéna, která je prostoupená korupcí, ještě více rozštěpí. Hlavou státu byl loni znovu zvolen Ašraf Ghaní, ale výsledky voleb zpochybňuje jeho hlavní rival Abdulláh Abdulláh.
Lidé se také obávají toho, že se afghánské bezpečnostní síly bez podpory armády USA zhroutí. Politické a bezpečnostní vzduchoprázdno by mohlo povstalcům umožnit opětovné převzetí moci.
Jednání mezi Tálibánem a USA o příměří odhalilo neschopnost afghánské policie šetřit běžné případy
Číst článek
„Teď není vhodná doba na odchod Američanů,“ myslí si nejstarší člen domácnosti, osmašedesátiletý Abdul Salám, bývalý mudžáhid, který s Tálibánem v 90. letech bojoval.„Je to, jako bychom zařadili zpátečku. Země znovu upadne do občanské války stejně jako v 90. letech a vymkne se jakékoli kontrole," dodává.
Nedůvěra v dohodu
Abdul Salám také vypráví, jak se rozhodl přesídlit se svojí rodinou do údolí Pandžšír, které se v letech 1979–1989 uchránilo před sovětskou intervencí a později i před Tálibánem, a ukazuje fotografie svých padlých druhů.
Kvůli nedostatku potravy v obleženém údolí se v roce 1999 s rodinou uchýlil do sousedního Pákistánu. O dva roky později, 11. září 2001, provedla Al-Káida, jíž Tálibán poskytoval v Afghánistánu útočiště, teroristické útoky proti Spojeným státům. V reakci na to zahájily Spojené státy spolu s mezinárodní koalicí intervenci, která vedla k pádu Tálibánu.
Spojené státy a Tálibán vyjednávaly více než rok, než v sobotu došly ke shodě.
Abdulův osmatřicetiletý syn Barakat Šírzad byl v době, kdy hnutí Tálibán ovládlo Kábul, ještě teenager. Pamatuje si, jak ženy v jeho rodině musely obléknout burku a jak kvůli bojům nemohl on ani jeho sourozenci chodit do školy.
V roce 2016 ztratil svého bratrance kvůli atentátu spáchanému hnutím Tálibán v provincii Hílmand na jihu země. Jeho bratr raději kvůli nepokojům uprchl do zahraničí.
Afghánský prezident Ghaní odmítl rychlé propuštění 5000 členů Tálibánu, klíčovou část dohody hnutí s USA
Číst článek
„Dohoda mezi Amerikou a Tálibánem v nás nebudí důvěru,“ říká nezaměstnaný Šírzad. „Pokud se vrátí, snadno během několika let znovu získají moc. Členové Tálibánu se nezměnili k lepšímu, naopak se zhoršili,“ myslí si.
Nedůvěru vůči fundamentalistické skupině, která násilně prosadila nejpřísnější interpretaci islámského práva šaría, podle něj v Afghánistánu sdílí většina lidí.
Sedmnáctiletý Kamaluddín, Šírzadův syn, se narodil po porážce Tálibánu a členy hnutí nikdy na vlastní oči neviděl. „Slyšel jsem příběhy od svého dědečka a strýců o surovém chování k ženám, o výchově dívek, o tom, jak nutili muže nosit plnovous,“ říká středoškolák oblečený stejně jako jeho otec a dědeček do tradičního obleku šalvar kamíz.
Kamaluddín hltá televizní zprávy a nadává na povstalce, kteří napadají bezpečnostní síly a zabíjejí „obyčejné Afghánce“. „Jestli se vrátí, tak všechno, čeho se během 18 posledních let dosáhlo, bude k ničemu. Já si také myslím, že jsou pořád stejní, že se nezměnili,“ opakuje po svém otci.
Během vyjednávání se představitelé Tálibánu otázkám o ochraně základních lidských práv, a především práv žen, vyhýbali. Místo nich raději používali méně jasné spojení „islámské hodnoty“.
