Čína zvyšuje svou vojenskou přítomnost v Tichomoří. Ukrývá ji přitom za civilní stavební projekty
Malý ostrovní státě Vanuatu byl za druhé světové války důležitou vojenskou základnou americké armády. Dnes by v případě regionálního konfliktu sloužil spíš rivalovi Washingtonu – Číně. Ne však kvůli změně politiky ostrova, ale kvůli infrastruktuře, kterou zda v posledních letech postavily čínské firmy napojené na armádu. Ta by pak mohla zablokovat komunikaci nebo využít přístav pro své bitevní lodě.
Obyvatele ostrova Vanuatu v Tichém oceánu překvapily loni v říjnu dva torpédoborce, které zakotvily v jejich přístavu. Přestože běžně sem velká plavidla nejezdí, tentokrát tu stály lodě plující pod čínskými vlajkami.
Na palubě měly řízené střely. Za poslední dva roky se stalo už podruhé, kdy se na souostroví bez pozvání objevili čínští vojáci. V roce 2023 se uniformovaní muži pohybovali v blízkosti místního letiště.
Invaze na Tchaj-wan? Čína se na ni necítí, cvičení je jen demonstrace síly, věří analytička
Číst článek
Tchajwanský bezpečnostní výzkumník Domingo I-Kwei Yang v nové studii, kterou vydal ve spolupráci s českým projektem Sinopsis, uvádí, že nejde o žádnou výjimku. Čínská lidová republika v posledních letech stupňuje svou přítomnost v Tichém oceánu, včetně té vojenské.
Dělá to pod zástěrkou výstavby infrastruktury, která by měla pomoct obyvatelům jiných států. Na jejich výstavbu jim Peking nabízí velké půjčky i konkrétní obchodní pobídky. Projekty ale může, v případě konfliktu, využít i armáda. Spadají totiž do takzvané kategorie technologií dvojího užití – kromě civilního mají i vojenské upotřebení.
„Čínské projekty v Tichomoří zprvu nevzbuzují výraznější obavy zejména proto, že jsou prezentovány jako rozvojové iniciativy zaměřené na infrastrukturu a obchodní propojení,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz sinolog David Gardáš z projektu Sinopsis. „Tyto výhody tak často převáží nad bezpečnostními obavami – přinejmenším v počátečních fázích,“ dodává.
Případ Vanuatu
Do této kategorie v regionu spadá devět přístavů, dvě rybářská zařízení, 17 letišť a 14 komunikačních spojení, některé i 20 let staré. Rozprostírají se od Papuy Nové Guiney u Austrálie a až k 4800 kilometrů vzdálené Samoi. Ta leží jen pár desítek kilometrů od ostrovů patřících Spojeným státům.
24:02
V Austrálii roste čínská agresivita. Nejistotu ale vzbuzuje i Trump a nový směr americké politiky
Číst článek
Případ Vanuatu vzbuzuje podle Yanga nejvíc obav. Kromě bitevních lodí, které zde mohou kotvit díky prodlouženému molu vystavěnému čínskou firmou, by zde mohl Peking přerušit i komunikaci úřadů. Tu zajišťují optické kabely nainstalované čínskou společností Huawei.
„Mnoho zaměstnanců Huawei udržuje hluboké styky s čínským vojenským a výzvědným sektorem, což zvyšuje obavy z potenciálních bezpečnostních rizik,“ píše autor studie.
V jiných státech, včetně Austrálie a Fidži, čínské firmy postavily dvanáct letišť, na kterých může přistát největší čínský transportní letoun.
„Otázka není jestli, ale kdy Čína dokončí civilně-vojenský logistický systém v Tichém oceánu,“ píše Yang.
Lokální odezva
Gardáš popisuje, co nastane poté. „V kontextu rostoucích čínských aktivit v regionu je pochopitelně nejohroženější Tchaj-wan a dále takzvané země první ostrovní linie, jako je Japonsko a Filipíny, které by mohly čelit přímému nátlaku nebo blokádě.”
V ohrožení by ale mohla být i Papua Nová Guinea, kde stojí přístavy, letiště a letecká zařízení vystavěné čínskými společnosti a kde komunikaci mezi úřady a další infrastrukturou zařídila opět Čína. Ostrovní stát má navíc bohaté zásoby nerostných surovin.
Japonský expert: V obraně se nemůžeme spoléhat na USA. Musíme se v regionu koordinovat sami
Číst článek
Podobně by na tom mohly díky své strategické poloze být Šalamounovy ostrovy a státy jako Tuvalu, Palau a Marshallovy ostrovy, které stále udržují oficiální diplomatické vztahy s Tchaj-wanem.
Peking své regionální přítomnosti může využít i k rozptýlení pozornosti a rozdělení sil demokratických zemí, například v okamžiku, kdyby se režim severokorejského vůdce Kim Čong-una rozhodl zaútočit nebo podniknout jiné kroky k destabilizaci Korejského poloostrova.
Potenciální hrozby si jsou demokratické státy v regionu stále více vědomy a jsou podle Gardáše silně motivovány diverzifikovat ekonomické vazby a posílit vlastní obranu.
Japonsko, Tchaj-wan, Austrálie nebo Nový Zéland proto jednají o rozšíření regionální spolupráce a navyšování rozpočtů na obranu. Zároveň v návaznosti na americkou politiku kolísá víra v to, že by se Spojené státy za své spojence postavily.
„Nejde jenom o to postavit se Číně, je to o obraně svobodného, otevřeného a na pravidlech založeného mezinárodního pořádku v Tichém oceánu,“ líčí potenciální důsledky Yang.
