V Paříži se slaví 100. narozeniny Institutu slovanských studií. Slavnostně ho tehdy otevřel prezident Masaryk
Pařížský institut slovanských studií slaví v těchto dnech 100 let. V říjnu roku 1923 ho slavnostně otevírali prezidenti Francie a Československa – Alexandre Millerand a Tomáš Garrigue Masaryk. Institut dodnes sídlí v domě francouzského historika Ernesta Denise, který za první světové války pomáhal Čechoslovákům v boji za samostatnost.
Na pařížském Institutu slovanských studií v těchto dnech vlají tři vlajky – francouzská, slovenská a česká. Na fasádě domu je pamětní deska, na které se píše, že Československá republika darovala tento dům pařížské univerzitě.
„Přesně řečeno, tento dům patřil ženě Ernesta Denise. Byla dcerou významného chemika Charlese Friedela. Začátkem 20. let 20. století byl tento dům koupený díky podpoře, kterou odhlasovaly parlamenty v Československu a Srbský v Bělehradě,“ říká Antoine Marès, který byl ředitelem pařížského Institutu slovanských studií.
Sedával ve stejné kanceláři jako zakladatel institutu a historik Ernest Denis, který sehrál klíčovou roli při založení samostatného Československého státu. Ostatně dodnes najdete Denisovu bustu na pražském Malostranském náměstí. Po francouzském historikovi jsou pojmenované ulice, náměstí i nábřeží v Olomouci, Hradci Králové a v Plzni.
„Sehrál významnou roli jako zprostředkovatel Česka, české kultury a české historie ve Francii. Za války jeho jméno dokonce zaznívalo v souvislosti s úřadem prezidenta Československé republiky. To bylo ale Ernestu Denisovi cizí. Neměl rád pocty,“ popisuje Marès.
Československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk slavnostně otevřel pařížský Institut slovanských studií dva roky po smrti jeho zakladatele a přítele Ernesta Denise, se kterým si dopisoval. V roce 1923 Masaryk v Paříži zahajoval svou evropskou cestu, která posléze vedla taky do Belgie a Velké Británie. Francouzům poděkoval za podporu při založení Československa.
„Jde o cestu, která se odehrává v citlivém diplomatickém kontextu – před uzavřením francouzsko-československé dohody a po rúrské krizi, kdy francouzská armáda obsadila Porúři, protože Německo nechtělo platit válečné reparace,“ vysvětluje Marès.
Se současnou ředitelkou Institutu Hélène Mélatovou jsme vyšli po úzkém schodišti do druhého patra. „Tohle je kancelář Ernesta Denise. Stále tady je jeho křeslo a další předměty, které mu patřily. Je tady taky jeho Slovník Naučný. Támhle na zdi vidíte nádherný obraz Prahy,“ ukazuje.
Pařížský Institut slovanských studií si sto let od slavnostního otevření připomíná přednáškami o československé i slovanské historii, literatuře a hudbě. Výročí je věnované taky debatám o aktuálních otázkách jako třeba postavení Ruska a Evropy ve světle ruské invaze na Ukrajinu.
„My jsme neutrální organizace. Samozřejmě odsuzujeme to, co Rusové dělají na Ukrajině. Stále ale přijímáme ruské vědce, byť podstatně méně než dříve. Zároveň pozorujeme, že výrazně klesá prodej ruských učebnic. Válka výrazně poskvrnila obraz Ruska,“ uvádí Mélatová.
Sté výročí institutu přineslo taky debatu velvyslanců středoevropských zemí o slovanství. „Vidíme dvě zajímavé věci. Že si snad už celá Evropa uvědomuje ruský imperialismus i to, že ruští politici si stále myslí, že co je slovanské tak je ruské,“ uzavírá český velvyslanec ve Francii Michel Fleishmann.
