Gruzíni už více než 170 dní protestují proti vládě a politickému vzdalování se od Evropské unie. O sbližování Gruzie s EU a NATO se v minulosti snažila i bývalá ministryně obrany Tinatin Chidašeliová z Republikánské strany. „Dokud Gruzíni bojují v ulicích s evropskými vlajkami, tak je stále naděje,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Chidašeliová, která navštívila Prahu k příležitosti summitu Unlock pořádaného Prague Civil Society Centre.

Rozhovor Praha/Tbilisi 12:33 21. května 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Republikánská strana Gruzie, jíž jste byla členkou, v roce 2012 v koalici s Gruzínským snem vyhrála volby. Vy sama jste se v roce 2015 stala ministryní obrany ve vládě Gruzínského snu, ale hned o rok později republikáni z vlády odešli. Co způsobilo rozkol vaší strany s Gruzínským snem?
Neexistoval jen jeden důvod, byl to proces. Koalice nejprve vznikla spojením sedmi stran pozdějším zakladatelem Gruzínského snu, Bidzinou Ivanišvilim, a v roce 2012 jsme společně vyhráli volby.

Velmi brzy po začátku vládnutí jsme se poprvé střetli kvůli legislativě týkající se sledování a dohledu, což byl v Gruzii vždy problém – odposlouchávání telefonů, nelegální instalování špehovacích softwarů.

Naše představa byla taková, aby legislativa obsahovala co nejvíce ochranných opatření, aby stát nemohl zneužívat své pravomoci. Návrh zákona jsme představili v parlamentu, ale nakonec se našel konsenzus pro alternativní návrh, pro který jsme my nehlasovali – bylo to znamení, že jsme se od sebe čím dál více vzdalovali. Byla tam ale i spousta dalších témat jako například soudnictví.

Už na přelomu let 2015 a 2016 bylo jasné, že ve volbách v roce 2016 budeme kandidovat na samostatných kandidátkách, a tak jsme i ukončili mandát, protože jsme věřili, že koalice byla lidmi volena jako celek, ne jako jednotlivé strany. V roce 2016 jsme se tedy vydali každý svou cestou.

‚Gruzíni stále bojují‘

Jak byste popsala vývoj politické agendy gruzínské vlády od toho roku 2016?
Myslím, že to, co se stalo s Gruzínským snem, nebylo žádné překvapení. Bylo to přesně to, co se stane straně, která zůstane sama u moci s ústavní většinou. Nejdříve změnili ústavu a potom se úplně zbláznili.

Prvních několik let to bylo víceméně dobré, ale dramatický zvrat podle mě nastal v roce 2018, kdy na postu premiéra skončil Giorgi Kvirikašvili, v jehož vládě jsem byla i já v roce 2015. A situace je stále horší a horší.

25:41

Strach a represe. Situace Gruzínců se blíží stalinskému teroru, říká Zurabišviliová

Číst článek

Myslíte si, že i přes to má Gruzie stále naději na sbližování s Evropskou unií?
Vždycky je naděje, jinak by všichni lidé jako já emigrovali. Tento optimismus je založen na faktu, že Gruzie stále bojuje. Gruzíni jsou stále na tahu za osvobození země od všeho, co smrdí, chutná a vypadá jako KGB, Rusko a Kreml.

Doufám, že mladá generace, která je teď v čele protestů, se nevzdá, neunaví se a najde v sobě sílu i po 170 dnech protestů pokračovat tak dlouho, jak to bude potřeba, protože tenhle boj bohužel není jednoduchý.

Stojí velké úsilí vybudovat opravdovou demokracii a stačí jeden den na to ji zničit. My tam ještě nejsme, ale už se dramaticky odkláníme od Evropské unie a NATO. O NATO už dnes ani nikdo v Gruzii nemluví. Ale, jak říkám, dokud Gruzíni bojují v ulicích s evropskými vlajkami, tak je stále naděje, že tento boj vyhrají.

Vaše země má stále status kandidátské země Evropské unie, i přes pozastavení přístupových rozhovorů. Jak by podle vás měla EU nebo evropské státy přistupovat k současné Gruzii?
Reakce Evropské unie a evropských zemí jsou dvě různé věci, protože bohužel nemáme jednotnou Unii a premiér (Maďarska) Orbán vetuje všechna rozhodnutí Bruselu kolem Gruzie. Odmítá přijmout adekvátní odpověď na autoritářské a nedemokratické kroky gruzínské vlády.

Jiné to ale je s bilaterální vztahy s konkrétními státy. Pobaltské republiky jsou tradičně velmi aktivní v této oblasti. Což je přirozené, protože sdílíme podobnou historii a sami znají z první ruky ruský vliv. Snaží se tedy alespoň na bilaterální úrovni mobilizovat pomoc Gruzínům.

Německo, Velká Británie, Česká republika a Nizozemsko jsou také na naší palubě. A třeba Polsko rovněž pomalu upevňuje bilaterální pomoc. Postupně získáváme stále více zemí. Jsou tu sankce a rušení politických návštěv, nevydávání diplomatických a politických víz, ale potřebujeme i pozitivní agendu, která přinese Gruzii zpět do Evropy.

Strach z Ruska

Už jste zmínila Rusko. Jak velký vliv má Moskva na rozhodování Gruzínského snu a Bidziny Ivanišviliho? Je to stále klíčový hráč?
Záleží na perspektivě. Pokud se podíváte z perspektivy toho, co se děje v ulicích, tak Rusko není žádný hráč. Celá země je zmobilizovaná proti Rusku, včetně podporovatelů Gruzínského snu. Vidíme, že Gruzínský sen se svým voličům snaží dokázat, že je proevropský. Ve volební kampani všude visely plakáty s vlajkami jejich znaku – žlutého slunce – na modrém pozadí, použili formát, který připomínal Evropskou unii.

Lidé chtějí žít normální životy a každý, ať už z Tbilisi, nebo z vesnice, v Gruzii rozumí, že s Ruskem to není normální život ani v otázce bezpečnosti, ani bohatství.

Vláda prodloužila prázdniny, aby se vyhnula velkým protestům. Policie lidi vydírá pokutami, říká Gruzín

Číst článek

Z pohledu vlády je ale Rusko velký hráč, protože Gruzínský sen má z Moskvy a jejích rozhodnutí strach. Vždy, když se mají rozhodnout ve prospěch národní bezpečnosti, tak se neřídí státními zájmy, ale strachem z Moskvy. Přemýšlejí, co si o tom budou Rusové myslet a jak zareagují. To je důvod, proč za několik let vlády neudělali prakticky vůbec nic.

Takže si myslíte, že se Gruzínský sen odklonil od Evropské unie ze strachu z Ruska?
Členství v Evropské unii je děsí, protože vědí, že cesta do Evropské unie musí obsahovat demokracii, alespoň určitou její úroveň. A i to je dostatečné, aby ztratili moc. Protože bez tlaku na voliče, jejich zastrašování, v prostředí se svobodou slova a volebními debatami, v právním státě, by byli ztraceni.

Byli by absolutně šťastní, kdyby se Gruzie stala členem EU za jejich mandátu, pokud by tam nebyla podmínka demokracie. Mají problém s tím, že jejich autoritářská a zkorumpovaná vláda není kompatibilní s kandidátským statutem Evropské unie.

Když už jste členem, tak pak je to více flexibilní. Když jste jednou vevnitř, tak můžete být Orbán, ale s Orbánem se dovnitř nedostanete. Na začátku tomu nerozuměli, ale teď to pochopili, tak se distancují.

Otázka obavy z Ruska je více spojená s NATO. Od něj se distancují, protože mají opravdu obavu z Ruska.

‚Nemůžou nás vyděsit‘

Aktuálně působíte v gruzínské neziskové organizaci Civic IDEA. V jaké situaci se teď nacházejí neziskové organizace v Gruzii a za jakých podmínek pracují?
Jsme v pohodě. Vláda se nás snaží už tři roky neúspěšně zavřít, ale není na to dostatečně chytrá. Lidé, kteří jsou u moci, nikdy nezažili práci aktivistů v Gruzii. Nevím, odkud pocházejí a co vědí o 34letém boji za svobodnou a samostatnou Gruzii. Jinak by totiž věděli, že cokoliv udělají, tak nás nemůže zastrašit – bojovali jsme za svobodu i během občanské války.

USAID podporuje revoluci, hlásá gruzínská vláda. Po zmrazení americké pomoci zpřísňuje opatření

Číst článek

My (neziskové organizace) stále pracujeme a bojujeme a budeme pokračovat, dokud neskončíme všichni ve vězení. Ano, pokud by nás začali po tisících zavírat, tak by nás na nějakou dobu asi umlčeli, ale to se zatím neděje.

V Gruzii nezastavíte protesty přijímáním zákonů, tak to nefunguje. To je vtip, nikoho to nezajímá. Je to sice nepříjemné, ale jsme v pohodě.

Takže přijetí tzv. zákonu o zahraničních agentech pro vás situaci nezměnilo?
Asi si mysleli, že když to přijmou, tak nás vyděsí a druhý den přiběhneme před ministerstvo spravedlnosti s tetováním na čele: „Jsem zahraniční agent“. Nevím, co čekali, tohle se samozřejmě nestalo. A pak začali přijímat další a další zákony, které nás měly vyděsit. Uvidíme, co bude další krok.

Od listopadu v Gruzii pokračují protesty. Jak se proměnila jejich podoba?
Nemohou být stejně velké celých 170 dní. Ale je důležité, že jsou to stále každodenní protesty. A potom jsou vždy vyhlášeny speciální dny větších demonstrací, kdy se sejdou velké davy. Jeden byl třeba 9. května na Den Evropy, další se očekává 26. května na Den nezávislosti Gruzie. Během speciálních protestních dnů se ukazuje, že vztek lidí na vládu nezmizel.

Má vláda z protestů stále strach?
Samozřejmě. Dokazuje to tím, jak se snaží protesty umlčet změnami v zákonech, snaží se je i občanskou společnost minimalizovat. A doufám, že to zatím nefunguje. Myslím, že protesty Gruzínský sen do budoucna donutí udělat nějaké kroky, ústupky, ale zatím se vláda necítí dostatečně pod tlakem.

Nejednotná opozice

Po volbách se říkalo, že politická opozice neuspěla, protože je velmi slabá. Co jí podle vás chybělo a chybí?
Na začátek bych chtěla říct, že s touto definicí nesouhlasím. Nemůžete uplatňovat standardy opozice v evropských demokraciích na Gruzii, ovlivňovanou Ruskem a částečně okupovanou autoritářskou zemi. Myslím, že opozice je silná, dokonce silnější, než byste očekávala v autoritářském státě.

To, co jí chybí, je sjednocenost. Měla by rozumět tomu, že nemusí všichni z opozice kandidovat dohromady, ale měli by všichni společně bojovat za svobodné volby a říkat: „Nemusíte volit mě, ale volte opoziční demokratické hlasy proti vládě.“

Gruzie má nového prezidenta. Kavelašvili složil přísahu, Zurabišviliová opustí palác hlavy státu

Číst článek

Myslíte si, že tato sjednocenost mohla pomoci předejít volebním podvodům a ochránit samotný proces voleb?
Pomohlo by to, ale bohužel se to nestalo. Povedlo se to v roce 2003 během Růžové revoluce, kdy se nám podvody podařilo dokázat před světem i gruzínským nejvyšším soudem. Uspěli jsme rovněž v roce 2012, kdy byly také pokusy o falzifikaci voleb, ale dokázali jsme to pomocí důkazů mezinárodnímu společenství, které za námi stálo.

Myslím, že nikdo nepochybuje, že volby byly zmanipulované, všechny monitorovací organizace o tom píšou. Ale chyběl nám jednotný přístup k tomu to dokázat. Všichni vědí, že volby byly ukradené, ale to nestačí, měli jsme ta slova bránit, ne si jen stěžovat.

Ženy v politice

Byla jste první gruzínská ministryně obrany a další významná politička byla bývalá prezidentka Salome Zurabišviliová. Jaké to je být v Gruzii žena politička? Je to jiné než pro muže?
Vždy je to jiné. Na ženy jsou kladeny vyšší nároky, jsou od vás očekávány jiné věci než od mužů, obzvlášť v tradiční společnosti. Řešil někdy někdo vzhled mužů? Když jsem byla ministryně, tak se to dělo neustále. Ale kdyby přišel ministr se zelenými vlasy, tak je to všem jedno.

Věří, že odporné komentáře na váš účes a oblečení vás zničí, ale je to chyba.

Margaret Thatcherová říkávala, že když chtěla udělat nějaké nepopulární rozhodnutí, tak se oblékla trapně, aby média řešila to, jak vypadá, místo toho, co říká. Takže to vlastně může fungovat oběma cestami – můžete toho využít, nebo vás to může zničit.

Útočí také na vaše děti a věří, že to matky zasáhne více než otce. Což ale není pravda, rodič je pořád rodič. Mám vlastní zkušenost, protože můj manžel je také politik, byl předsedou parlamentu a strany, a útoky na děti zasahovaly nás oba.

Je to vytvořená atmosféra, aby vás zastrašila, aby se ženy cítily podřazené mužům. Ale myslím, že jsem v životě bojovala více než většina mužů v mé zemi a jsem stále připravená bojovat, i když teď nejsem v politice. Vím, jak se popasovat s nenávistnou rétorikou.

Ema Polívková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít