Nezisková organizace, kterou v 70. letech Pathak založil, vybudovala téměř milion 300 tisíc záchodů pro domácnosti a taky skoro 10 tisíc veřejných záchodů pro chudé.

Tyto komplexy nabízí za symbolický poplatek i sprchy, místa k praní prádla a někdy i telefony nebo základní zdravotní péči, jak píše britský Guardian. Každý den je využije 20 milionů Indů.

Pocházel z vysoké kasty Brahmanů, kteří se za jeho snahy často styděli. Pathak prý už jako dítě zjistil, jak nelidsky se s nižšími kastami zachází. Když se dotkl dalitky, tedy takzvaně nedotýkatelné, jeho babička ho jako „očistu“ donutila vypít nápoj z tvarohu, mléka, másla, kravské moči a hnoje.

Koncem 60. let pak žil už jako sociolog s rodinami dělníků, kteří museli manuálně vyklízet exkrementy ze suchých záchodů. Psal o nich ve své disertační práci. Usoudil, že tak nelidskou práci by neměl dělat nikdo, a že ji musí vymýtit.

Suché záchody v Indii sice nevymýtil, avšak úspěchy slavil. Začal být uznávaným průkopníkem hygieny s pozorností médií, sbíral ocenění i v zahraničí. Jeho ručně splachovací záchody prospívaly i životnímu prostředí, umožňovaly výkaly zužitkovávat jako hnojiva.

Jeho systémy toalet napojené na výrobny bioplynu se dodnes používají i v jiných rozvojových zemích. Po jeho smrti Pathaka uctil i premiér Naréndra Módí jakožto vizionáře, který se zasadil o čistší Indii a pomáhal utiskovaným.

Dominik Tesár Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít