Ptejte se Severokorejce: Amerika, náš spasitel? Ať si Trump místo jaderných zbraní nastuduje dějiny
Vyrostl jsem v nenávisti k Američanům a nechápal jsem, proč mi při útěku pomohli. Teprve později mi došlo, že nejsou mým nepřítelem, ale spojencem. Jenže Donald Trump Koreji nerozumí a Jihokorejci ve stínu USA slábnou - potřebují se postavit na vlastní nohy, říká o svém novém domově Kim Ju-sung. Unikátní seriál serveru NK News dává čtenářům možnost ptát se přeběhlíků na život v uzavřené KLDR. Vybíráme z publikovaných odpovědí.
„Během dospívání v Severní Koreji jsem o Americe neměl valné mínění. Učili mě, že právě Amerika může za rozdělení Korejského poloostrova a že Jižní Korea není nic jiného než prachsprostá loutka amerického imperialismu.
PTEJTE SE SEVEROKOREJCE
Ptejte se Severokorejce je seriál zaštítěný zpravodajským serverem NK News. Pravidelná týdenní rubrika vybírá z čtenářských otázek ohledně každodenního života v Severní Koreji; vybrané dotazy zodpovídají redaktoři-přeběhlíci, kteří s NK News dlouhodobě spolupracují. Popisují pouze svoji osobní zkušenost, jejich odpovědi tudíž nejsou univerzální. Pomáhají však k lepšímu pochopení severokorejské reality.
Na otázku, co si myslí o americkém prezidentu Donaldu Trumpovi a vztazích mezi USA a Jižní Koreou, odpovídá Kim Ju-sung, původem z provincie Severní Hamgjong. Jako dítě býval třídním premiantem a výborný prospěch by mu zajistil přijetí na prestižní Kim Ir-senovu univerzitu - nebýt špatného třídního původu v systému songbun. Proto mohl vystudovat jen zemědělský obor mimo Pchjongjang; vysněnou politologii absolvoval až v Soulu. Z KLDR uprchl v roce 2005 a strastiplnou cestou přes Čínu, Laos a Thajsko se konečně v roce 2011 dostal do Jižní Koreje. Kimovi rodiče ze Severu utekli dávno před ním; manželce se to podařilo až v roce 2013.
Američani pomohli! Nechápal jsem
Když jsem ze Severní Koreje utekl a zatkly mě čínské úřady, naprosto mě vyvedlo z míry, že mě Číňané propustili díky pomoci a darům od Američanů. Nemohl jsem uvěřit, že by se Američané mohli modlit za moje bezpečí a dát peníze na můj útěk ze Severu. Určitě dobře víte, že v korejské válce zahynulo mnoho amerických vojáků. Nedávalo mi žádný smysl, proč by mi pomáhali při útěku, když jsem přece z KLDR!
Ale pak jsem se znovu shledal s rodiči a postupně mi začalo docházet, proč to tak bylo. Od té doby jsem Američanům, kteří mě podporovali, vděčný. (Rodiče Kim Ju-sunga ze země uprchli už dříve. Donutil je k tomu strach o život: otec pomohl k útěku jednomu z jihokorejských válečných vězňů, načež byl odhalen ministerstvem státní bezpečnosti a čekalo ho obvinění ze zrady a poprava. S manželkou se mu podařilo zmizet těsně před zatčením, pozn. red.)
Kdybyste mě potkali dneska, nikdy byste nevěřili, že mě vymývání mozků vychovávalo v nenávisti k Americe. Nebýt Američanů, nejsem naživu a nežiju tenhle nový život tady v Jižní Koreji. Kdyby tu pro mě nebyli, Čína by mě deportovala zpátky do KLDR a tam bych mizerně živořil ve vězeňském táboře – jenom proto, že jsem chtěl odejít na Jih.
Když jsem tu začal studovat na univerzitě, změnil se i můj pohled na Ameriku. Zdůrazňuju ovšem, že tohle jsou čistě jen mé názory a osobní pohled na věc.
Musíme být silnější
Tak zaprvé: zdá se mi, že Jihokorejci jsou v pasti mylné představy, že Amerika tu pro ně vždycky bude a pokaždé je spasí před nebezpečím. Jenže podle mě neexistuje žádná záruka, že Amerika bude bránit národní bezpečnost Jižní Koreje za každou cenu. Bývalý prezident Jimmy Carter před svým zvolením slíbil, že americkou armádu z Jižní Koreje stáhne. Už tenkrát si z toho Jižní Korea měla vzít lekci.
CÍSAŘOVNA MJONGSONG
Manželka Kodžonga (1863-1897), 26. krále dynastie Čoson a prvního korejského císaře, prosazovala ostře protijaponskou politiku, na rozdíl od vlivného králova otce a někdejšího regenta Täwonguna, napojeného na Tokio. 8. října 1895, brzy ráno, vnikli Täwongunovi věrní vojáci do královského paláce a 43letou císařovnu zavraždili. Tělo mrtvé pak spálili v přilehlém borovicovém háji a popel rozprášili.
Podívejte se na dějiny Koreje: neměla silné, nezávislé vojsko. Výsledkem bylo, že ji Japonsko připravilo o nezávislost. Museli jsme projít ponižující kapitolou našich dějin, kdy císařovnu Mjongsong (známou také jako královna Min) zavraždili Japonci, a my dokonce ani nemohli pohřbít její tělo.
A myslím, že se historie opakuje. Neříkám, že bychom měli přerušit spojenectví s USA. Říkám, že se ve věci národní bezpečnosti potřebujeme stát silnější zemí – a přitom si udržet alianci s Američany.
Zadruhé: nechápu, proč Jihokorejci mají tak zpátečnickou zahraniční politiku.
Nabyl jsem dojmu, že Amerika na Jižní Koreu nepohlíží jako na nezávislý stát. Připadá mi, jako by v sobě Jižní Korea neměla ani zbla hrdosti a dělala jenom to, co jí řekne Amerika. Takhle se Korea nikdy nesjednotí.
Myslím si, že Němcům se povedlo znovu sjednotit svou zemi, protože okolní státy vytrvale přesvědčovali prostřednictvím své vlastní, nezávisle vystavěné zahraniční politiky. Stejně jako se Německu podařilo upokojit Francii, my potřebujeme upokojit Čínu.
Čína se znovusjednocené Koreje bojí, protože na čínsko-korejské hranici nechce americké vojáky. Proto proti sjednocení vystupuje. Domnívám se, že by se jihokorejští diplomaté měli zavázat k neutrálnímu státu – podobně jako kdysi Švýcarsko.
Rád bych se zeptal vůdců této země: Dokdy musíme tenhle rozdělený poloostrov předávat svým potomkům?
Otázka pro Trumpa
A za třetí, chtěl bych se zeptat prezidenta Trumpa: Říkáte, že Korea byla v minulosti součástí Číny. Pořád si myslíte, že je to pravda? Amerika vždycky říkala, že Jižní Korea je důležitý spojenec. Jestli to platí, měl byste přinejmenším znát aspoň základy historie svého spojence. Korea má dějiny staré 5000 let a má své vlastní tradice, jiné než tradice Číny.
INTERAKTIVNĚ: RODOKMEN KIMŮ
Podrobný interaktivní rodokmen nejuzavřenější dynastie světa, která je srdcem režimu KLDR. Od Slunce národa k jeho pravnukům, od komunismu k nacionalismu: projděte se dějinami rodu Kimů: Bludištěm rodu Kimů. Odhalte nejtajnější dynastii světa v interaktivním rodokmenu
Prezidente Trumpe, nejsem žádný odborník na americkou historii. A přesto toho o nich vím víc, než víte vy o korejských dějinách. To vám klidně můžu říct. Musíme se změnit, jak se mění USA. Ne - měli jsme se změnit už dávno.
Žádná jiná strana si znovusjednocení Koreje nepřeje. Přejí si ho jen Korejci.
Jsem vděčný, že USA patří k našim spojencům. Jenže: jakmile je řeč o národní bezpečnosti, musíme být silní sami o sobě. Washington nejvíc znepokojují jaderné zbraně v KLDR. Jižní Korea se musí postavit na vlastní nohy, aby ten problém vyřešila sama.
Chci se zeptat jihokorejského vedení, proč dělá to, co mu říkají Američani, a pasivně se drží pod americkým deštníkem.
Nejsem žádný expert a netvrdím, že moje názory jsou stoprocentně správné. Ale jihokorejská politika mě frustrovala už prostě příliš dlouho."