„Malá Gaza.“ Izrael se bojí teroristů v táborech, na Západním břehu vysídlil už 50 tisíc lidí

Tulkaram 28. května 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Židovští osadníci v posledních dnech podle blízkovýchodních médií opakovaně zaútočili na palestinskou vesnici Bruchin, která leží východně od Tel Avivu. Proč to udělali?
Útoky v Bruchinu byly v podstatě vyprovokované. Je to vendeta za útok proti židovské osadnici, těhotné ženě, která přišla o život. Dítě se podařilo zachránit. To je jeden z motivů, který se neustále opakuje, a v tomto případě to byl tento motiv. Extremističtí osadníci odpláceli vraždu židovské osadnice ze strany palestinských ozbrojenců a extremistů. V Bruchinu jsem zaregistroval útok naposledy v pátek. Bývá to dost ošklivé, desítky radikálních osadníků vezmou Molotovovy koktejly, zbraně a ničí a zapalují domy a auta lidí, kteří třeba ani nemají s předchozím útokem nic společného. Ale takto tyto útoky vypadají. Další motivy, které osadníci mívají, jsou vyloženě ideologické, kdy se radikální osadníci, kteří budují i z hlediska Izraele nelegální osady, snaží zabrat půdu pro své osady na úkor palestinských vesničanů. To je další, velice častý motiv těchto útoků.

V Bruchinu šlo tedy o vendetu za to, že z palestinské strany přišel útok na izraelskou osadnici, těhotnou ženu, která jela do porodnice, a Palestinci ji zastřelili, chápu to správně?
Je to tak. Útok se odehrál poblíž palestinské vesnice Bruchin. Útočníci byli pravděpodobně z této vesnice nebo z okolí, a to je důvod, proč osadníci později zaútočili právě na tuto osadu.

Jsou podobné útoky z jedné nebo z druhé strany teď na Západním břehu na denním pořádku?
V podstatě se dá říct, že ano. Výrazně jich přibylo. Není to úplně nová věc, ale jejich počet se zvýšil po 7. říjnu 2023, tedy po útoku Hamásu na Izrael a následné válce v Pásmu Gazy. Jde o strmý nárůst, různé lidsko-právní organizace, které mapují útoky, uvádějí, že od 7. října 2023 došlo k více než 700 útokům osadníků proti Palestincům. Obráceně byly teroristické útoky. Výsledkem po 7. říjnu je 17 mrtvých Palestinců při těchto útocích, 7 mrtvých osadníků. Zároveň se uvádí, že osadníci zabrali asi 500 hektarů půdy, čili to je další důvod, proč k útokům dochází.

Vyhánění z táborů

Mezitím pokračuje vysídlování Palestinců na Západním břehu. Izrael to často zdůvodňuje zajišťováním bezpečnosti i kvůli podobným útokům, jako byl ten v Bruchinu, který potom vyprovokoval izraelské osadníky k odvetě. Kolik Palestinců ze Západního břehu už muselo opustit své domovy?
Jedna věc je vyhánění Palestinců osadníky. Jde většinou o pastevce, beduíny, kteří se po útocích osadníků už nevracejí do svých vesnic, a v tomto případě se jedná o několik tisíc lidí za poslední zhruba rok a půl. Jiná věc je vysídlování lidí z uprchlických táborů na Západním břehu, což je masivní záležitost organizovaná izraelskou armádou. V posledních měsících takto přišlo o střechu nad hlavou asi 50 tisíc lidí ze třech uprchlických táborů, které jsou úplně vysídlené. Tito lidé zatím žijí v provizorních podmínkách, nevědí, jestli se budou moci do táborů, čili do svých domovů, vrátit, anebo ne. Toto je druhá část, kterou izraelská armáda odůvodňuje tím, že v táborech působily ozbrojené extremistické palestinské organizace, kvůli kterým armáda musela zasáhnout, aby od nich tábory vyčistila. Součástí operace je také to, že v táborech nesměli zůstat žádní civilisté.

Byl jste teď na Západním břehu natáčet, takže máte zkušenost přímo z místa. Kam přesně jste zamířil?
Byl jsem se podívat v Tulkarmu, což je městečko na Západním břehu, které těsně přiléhá k takzvané zelené linii, tedy k faktické hranici mezi palestinskými územími a Izraelem. V Tulkarmu jsou dva uprchlické tábory, celkově jich je na západním břehu 19. V Tulkarmu jsou tedy dva, jeden se jmenuje Tulkarm, protože je přímo ve městě, a kousíček za ním je další uprchlický tábor Nur Šams.

Byl jsem překvapený situací přímo na místě, nevěděl jsem, že je až tak dohnaná do extrému. Tyto dva tábory plus ještě tábor Džanín, který jsem neviděl, ale vím o něm, jsou úplně vylidněné, nezůstal v nich jediný obyvatel. Dnes tam jsou pouze izraelští vojáci, kteří obsadili několik budov v táborech. Mají tam i odstřelovače, takže kdokoliv by se pokusil bez koordinace a dohody do tábora vejít, se vystavuje nebezpečí smrti. Mluvil jsem s lidmi, kteří byli vystěhováni z těchto táborů, což se stalo v únoru a březnu tohoto roku. Říkají, že dostali povolení dojít si zpátky do svého domova pro věci, jen na krátkou návštěvu, aby si je odnesli, ale to je všechno. Lidé se už celé měsíce nesmějí do svých domovů v táborech vracet.

Mohl jste se tam dostat, byl váš pobyt v oblasti něčím omezený, bylo složité do těch míst vyjet a natáčet tam?
Člověk nemůže do táborů vstoupit. Lze natáčet kolem, ve městě Tulkarm, to je celkem bez problémů, i když i tudy projíždějí izraelští vojáci v obrněných transportérech a se zbraněmi. Do Tulkarmu nebo na Západní břeh obecně se dá celkem bez potíží dostat, ale přímo do táborů je to vyloučené, i když jste novinář.

Mluvil jste s lidmi, kteří žili v táboře v Tulkarmu a teď se tam nemohou vrátit, protože je tam vojáci nepustí. Co vám říkali?
Lidé, jsou to celé rodiny, hledali provizorní ubytování. V počátcích jim je poskytla například i místní správa, takže bydleli chvíli ve školách. Teď si většina z nich našla nějaké podnájmy ve městě Tulkarm nebo ve vesnicích v okolí, i když většinou nemají moc peníze na placení nájmu. Zatím to jsou dva tři měsíce, dostali nějakou pomoc od humanitárních organizací, ale dlouhodobě je to pro ně neudržitelné. Každopádně tito lidé stále nevědí, co bude dál. Konkrétně v Tulkarmu a Nur Šamsu se jedná zhruba o 20 až 25 tisíc lidí. Z vyvýšených míst, odkud je na tábory vidět, pozorují, co se v jejich domovech děje. Vidí tam těžkou vojenskou techniku, která demoluje další a další budovy, a jen čekají, kdy zboří i jejich dům. 

Nemáme žádné oficiální stanovisko izraelské armády, ale podle toho, co se říká mezi místními lidmi, armáda usiluje o to, aby probourala hustě zastavěnými tábory široké koridory, kterými by se mohla v budoucnu kdykoliv dostat s tanky a těžkou vojenskou technikou do táborů, aby se zbavila případných ozbrojenců. Velká část obydlí tedy pravděpodobně padne za oběť tomuto plánu a stále není jasné, jestli izraelská armáda časem vůbec dovolí návrat do táborů alespoň lidem, kterým zůstanou domy na místě.

Izrael zasahuje v Tulkarmu řadu měsíců, vysídlování bylo v únoru a březnu. Podle izraelských obranných složek ve městě i přímo v táboře operují teroristé. Izraelští vojáci tam údajně odhalili teroristickou infrastrukturu. Týká se to takzvané Tulkarmské brigády, která má na svědomí řadu útoků v izraelských osadách i střetů s izraelskou armádou v posledních třech letech?
V tomto konkrétním případě ano, ale například v Džanínu operují nebo operovaly jiné ozbrojené frakce a skupiny. Ale v Tulkarmu je to Tulkarmská brigáda, což je poměrně nezávislá skupina, která vznikla zhruba před čtyřmi lety původně jako odnož palestinského Islámského džihádu. Nakonec se osamostatnila, natáhla k sobě spousty ozbrojenců nebo lidí, kteří dříve pracovali například pro Hamás, a působila v posledních letech jako samostatná ozbrojená jednotka. Řekl bych, že je to typický úkaz pro sever Západního břehu, kde je celá řada podobných skupin, nezávislých na větších hráčích, jako jsou Hamás nebo Islámský džihád.

Když jsem natáčel u táborů v Tulkarmu, zjistil jsem, že lidé vyhnaní z táborů obviňují nejen izraelskou armádu, ale také Palestinskou samosprávu. Ta má vlastní bezpečnost, takovou policii, která vedla vlastní razie v táborech. Vyhnaní lidé se domnívají, že to, co se děje, je v koordinaci izraelské armády a Palestinské samosprávy, protože i Palestinská samospráva má zájem na tom, aby v táborech nepůsobily ozbrojené skupiny. Koneckonců může mít zájem i na tom, aby palestinské uprchlické tábory skončily úplně. To je to, čeho se lidé obávají, tedy že existuje plán na úplnou likvidaci kultury těchto uprchlických táborů, které stále stojí na Západním břehu Jordánu, v Pásmu Gazy, ale i v okolních zemích.

Objevovaly se i zprávy, že palestinští policisté snad vedli s bojovníky Tulkarmské brigády v minulosti přestřelky. Znamená to, že Palestinská samospráva tedy neschvaluje její aktivitu a stejně jako izraelští vojáci usiluje o to, aby tábor byl prohledán, možná i zdemolován právě proto, aby tam teroristická infrastruktura nebyla?
Palestinská samospráva neměla a nemá v uprchlických táborech příliš velkou autoritu, vlastně se do nich ani pořádně nedostane, takže nejsou úplně pod kontrolou tak, jak by si samospráva přála. Z politického nebo z bezpečnostního hlediska jsou skupiny, které v táborech vznikají, konkurencí pro Palestinskou samosprávu, takže je logické, že se jich snaží zbavit. Přestřelky byly jak v Tulkarmu, tak například v táboře v Džanínu, kde proběhla velice drsná razie Palestinské samosprávy proti tamním ozbrojeným skupinám.

Co bude se Západním břehem

Ať už je to Džanín, Tulkarm nebo Nur Šams, tak to jsou tábory, kde operují různé jednotky ozbrojenců. Říkal jste, že Tulkarmská brigáda na sebe natáhla lidi z Hamásu. Je s touto teroristickou organizací v Gaze v propojení, nebo je úplně autonomní, jak jste o tom mluvil?
Nezdá se, že by byla propojená, spíše šlo o autonomní brigádu, která využívala toho, že na Západním břehu Jordánu celkově klesla autorita Palestinské samosprávy. Lidé jí nedůvěřují, obviňují ji z korupce, a tím pádem tyto malé ozbrojené radikální skupiny získávají podporu místního obyvatelstva. Ale aby bylo jasno, není to tak, že by v táborech byly pouze ozbrojené skupiny, ty jen využívají toho, že se do táborů špatně dostává jak izraelské armádě, tak Palestinské samosprávě, protože úzké uličky a rodinné vazby tam znemožňují zasahování dalších skupin zvnějšku. Ale obyvatelstvo táborů tvoří v podstatě normální lidé, je to už několikátá generace lidí, kteří utekli za války v roce 1948. Radikální aktivita ozbrojených skupin je pouze malou částí toho, co se v táborech odehrává a jaký život tam pokračuje.

V tuto chvíli tedy nepokračuje, protože jste zmínil, že tábory jsou vysídlené. Lidé jsou naštvaní i na Palestinskou samosprávu. Dokáže jim nějak pomoct, například jim sehnat ubytování, zaplatit za ně provizorní nájem, sehnat jim humanitární pomoc?
Nedokáže. Ptal jsem se na to konkrétně guvernéra Tulkarmu, když měl tiskovou konferenci. Říkal, že Palestinská samospráva, a znovu to sváděl na izraelskou stranu, nemá vůbec žádné prostředky, že Izrael v posledních několika letech zcela uzavřel tok peněz, o kterých si Palestinská samospráva myslí, že jí náleží. Nemá tedy na pomoc těmto lidem prostředky. Otázka je, jestli jim vůbec chce pomoct, protože pro Palestinskou samosprávu je to určité PR, když chce ukázat, že tito chudáci teď byli vyhnaní izraelskou armádou a nemají kde bydlet. Měl jsem z toho i takový pocit, ale jak říkám, je to jen dojem. Pokud lidé nějakou pomoc dostali, a je velice skromná, tak je od humanitárních organizací, od UNRWA, respektive OSN, která stále ještě dává nějakou podporu uprchlíkům, ale zdaleka to nestačí na to, aby žili v podnájmech. Na otázku, jestli jim Palestinská samospráva nějak zásadně pomůže, odpovídám, že rozhodně ne. Konkrétně jsem se na to ptal a pomoc tam není žádná. 

Vysídlení lidé asi zároveň nemají pořádně ani práci. Řada z nich pracovala i v Izraeli, což teď nemůže, protože po útoku teroristů ze 7. října 2023 to bylo znemožněno. Pro osoby na Západním břehu vysídlené z táborů to musí být z ekonomického pohledu bída. 
Je to tak a nejen v táborech. Celý Západní břeh je ekonomicky na dně přesně z těch důvodů, které uvádíte. 200 tisíc lidí, kteří pracovali v Izraeli, po 7. říjnu svou práci nemá. Tito lidé živili rodiny, místní byznys, obchody a firmy na Západním břehu a tyto peníze teď nejsou. Je to hodně znát i na atmosféře měst a vesnic na Západním břehu, kde je spousta obchodů zavřená, obchody, které fungují, jsou prázdné, lidé se večer nechodí tolik procházet po korzech, jak to bývalo dřív. Na první pohled je vidět, že pro Západní břeh je obrovská ekonomická rána, že Izrael uzavřel hranice. Neoficiálně se mluví o tom, že Izrael potřebuje palestinskou pracovní sílu a že se přece jen už některá povolení Palestincům začal znovu vydávat. Tel Aviv to ale nepřiznal.

Izrael má na Západním břehu něco přes 140 osad, žije tam přes 700 tisíc Izraelců, taky 3 miliony Palestinců. Napětí mezi oběma skupinami výrazně zesílilo po útocích z října 2023, do toho se teď krajně pravicoví ministři Benjamina Netanjahua čím dál víc ozývají, že by chtěli spolu s Gazou anektovat i celý Západní břeh. Jaká je budoucnost této oblasti, jak jste to načerpal z vaší reportážní cesty? Může se ze Západního břehu stát druhá Gaza?
Pokud jde o extremistické ministry v Netanjahuově vládě, tak mnozí analytici říkají, že i díky nim se teď osadníci cítí mnohem víc chránění při svých útocích, a zřejmě to tak je. Ministerstvo národní bezpečnosti, které de facto vede jeden z osadnických vůdců, Itamar Ben Gvir, distribuovalo po 7. říjnu mezi osadníky 7 tisíc střelných zbraní. Údajně proto, aby byli schopni se bránit, ale to situaci pochopitelně výrazně zhoršuje. Pokud jde o budoucnost, záleží hodně na tom, kdo bude ve vládě. Pokud bude vypadat jako teď nebo v ní bude ještě větší zastoupení extremistických i osadnických kruhů, situace na Západním břehu bude určitě eskalovat. Izrael, respektive premiér sice nemluví příliš otevřeně o tom, že by se chystal k anexi Západního břehu, ale jeho ministři o tom takto otevřeně hovoří. Z právního hlediska je to poměrně složité, ale i některé právní kroky, které izraelská vláda dělá, v podstatě vypadají jako přípravné kroky k budoucí anexi.

Pokud se nemýlím, Izrael stále buduje stovky kilometrů dlouhou bariéru kolem Západního břehu. Ve výsledku by měla mít přes 700 kilometrů a je to kombinace zdi a plotu. Nemůže nakonec být celé toto území obehnané úplně stejně, jako je Pásmo Gazy na jihozápadě?
Pokud by Izrael anektoval Západní břeh, tak spíše ne. Otázkou je, jaká je budoucnost Západního břehu. Někteří místní mluví o tom, že se tamní situace začíná podobat Pásmu Gazy. Říkají to například v Tulkarmu: Podívejte se, tohle je malá Gaza. Tím mají ale na mysli spíše vysídlování lidí. Jak bude vypadat další budování osad, jak se budou rozšiřovat a jestli bude Západní břeh spíše přičleňovaný stále více k Izraeli, anebo bude stále více izolovaný i fyzicky, to jsou různé cesty, kterými může Západní břeh jít. Žádná z nich není příliš optimistická.

Ptám se i proto, že politické zřízení na Západním břehu je jiné než v Pásmu Gazy, kde vládnou teroristé z Hamásu. Na Západním břehu je to Fatah, který ztělesňuje Palestinskou samosprávu v Ramalláhu. Je to něco, co může umožnit rozhovory mezi Izraelci a Palestinci a díky čemu může dojít k dialogu spíš než mezi Tel Avivem a Pásmem Gazy?
Dialog je v posledních letech úplně zmrazený a nepředstavitelný. Palestinská samospráva sice navenek působí tak, že by mohla být mnohem reálnější partner pro rozhovory s Izraelem, ale o to teď nestojí především izraelská strana pod vedením Benjamina Netanjahua a říká to naprosto jasně. Vidíme také, že Izrael se v posledních letech snaží spíše podkopávat autoritu Palestinské samosprávy. Je to proto, že se vláda Benjamina Netanjahua bojí, že by Palestinská samospráva měla příliš velkou podporu a autoritu. Vidí také, že Palestinská samospráva lobbuje v zahraničí za podporu vzniku samostatného palestinského státu, což Netanjahu naprosto odmítá. Tím, jak jeho vláda podkopávala autoritu Palestinské samosprávy, nechtěně přispěla i ke vzniku ostatních extremistických skupin, jako byla Tulkarmská brigáda a podobně. Izrael se v tomto případě spíše snaží, aby partnera na druhé straně neměl.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Češká televize a youtubový kanál Al Jazeera English.