Pád Asada? Rusové se mohli podílet na zákulisní dohodě, naznačuje expert

Praha/Damašek 9. prosince 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Je to pár dní, co jsme si povídali o rychlém postupu rebelů směrem na Damašek a hle, je dokonáno. Překvapilo vás, jak bleskové to nakonec bylo?
Překvapilo, protože se ukázalo, že to, co zprvu vypadalo jako výsledek nějakého šoku a toho, že vládní síly byly překvapené, jak z kraje vyklízely pozice a v podstatě předávaly vojenské základny, včetně výzbroje, zbraní, techniky a vozidel povstalcům, tak to pokračovalo i v následujících dnech, tudíž rebelové dosáhli metropole Damašku velmi rychle. Navíc nejen od severu, protože se mezitím objevila nová, řekněme ohniska povstání proti režimu Bašára Asada na jihu země, takže když byl nakonec Damašek obsazen, tak to bylo jak ze severu, tak i z jihu.

Oznámení o tom, že Asadův režim padl, rebelové pronesli ve státní syrské televizi v mikinách, v bundách, skoro jako by se nic nedělo. Na katarské stanici Al-Džazíra byla reportáž přímo z místa, že ta budova je už úplně prázdná a všichni bývalí zaměstnanci uprchli. Tak si říkám, jestli vůbec někdo v Damašku kladl odpor.
Vypadá to, že v podstatě nikoliv. Jsem stále více přesvědčený o tom, že to celé není náhoda a na takových těch zatím pořád spíše spekulacích může něco být v tom smyslu, že šlo o jakési řízené předání moci: rebelové nechají odletět prezidenta, nebudou se mstít, zatýkat a zabíjet vojáky výměnou za to, že nebudou klást odpor při postupu rebelů. Když se podíváme na jiná dějství v dalších částech arabského světa v uplynulých letech, tak předávání moci bývalo daleko dramatičtější a na to, jak Sýrie má krvavou minulost, jak sám režim Bašára Asada v uplynulých letech velmi tvrdě potlačoval jakékoliv znaky odporu, ať už ze strany ozbrojených rebelů, nebo i často civilistů, tak toto je podivná změna chování. Umím si představit, že tento způsob předání moci byl do určité míry předjednaný na mezinárodní úrovni.

Bavili jsme se spolu o islamistických bojovnících z hnutí Haját Tahrír aš-Šám (HTS), kteří míří na Damašek. To byli ti stejní lidé, kteří vystoupili v syrské státní televizi?
Ne tak úplně, protože první, kdo Damašek dobyl, byla takzvaná Syrská národní armáda (SNA), což byli rebelové do určité míry podporovaní Tureckem. Samozřejmě tam byli i nějací islamisté, ale je zajímavé, že z jihu přišli do Damašku dokonce i drúzové, což je jakási etnicko-náboženská skupina, která nemá s islamisty nic společného, naopak v minulosti čelila násilí z jejich strany. Dobytí Damašku tedy vypadalo opravdu nadkonfesně a vůdce skupiny Haját Tahrír aš-Šám Abú Muhammad Džúlání přijel do Damašku až s mnohahodinovým zpožděním až v neděli odpoledne.

Konec éry Asadů

Osud Bašára Asada byl v neděli záhadou, protože se objevila celá řada spekulací, kam měl utéct. Měli jsme k dispozici záznamy letu, který zmizel z radaru někde nad městem Homs, nevědělo se, zda letadlo nebylo náhodou sestřeleno. Večer se pak objevila zpráva z ruských agentur, podle které by Asad měl být v Moskvě. Před pár dny jste mi ale říkal, že jedním z důvodů, proč rebelové postupují v Sýrii tak rychle, může být i to, že Rusko nemá dost síly, aby pomohlo. Znamená to, že Asad na Putina nezanevřel?
Nemyslím si. Jestliže si špičky syrského vedení spočítaly, že Asad končí, a armáda dávala najevo, že pokud to prezident nesloží, tak by se mohla obrátit proti němu, i takové informace kolovaly v uplynulých dnech v mezinárodních médiích a také bych to nevylučoval, tak jemu jde o zajištění osobní bezpečnosti pro něj a jeho rodinu. Ta už údajně také má být v Moskvě. Všechno do sebe zapadá. Jestliže oslabenost Ruska, ale také Íránu a libanonského Hizballáhu hrála roli, tak zejména v tom, že to mohlo pobídnout povstalce, aby po několika letech, řekněme příprav nebo relativního klidu v Sýrii najednou v tuto chvíli udeřili, když za Asadem nikdo nestojí. To je podle mě klíčové. A jestli potom Rusové viděli, že ani syrská armáda nebojuje, nebo se podíleli na nějaké zákulisní dohodě a řekli Asadovi, že už za ním nestojí, ať to položí a oni mu pomohou dostat se ven, tak mi to přijde jako velice pravděpodobná možnost. Podobně rychle, po pár týdnech, skončilo Arabské jaro v Tunisku, kdy prezident dostal exil v zahraničí a byla to součást rychlého uklidnění tamní krize v roce 2011.

Je to pro Putina reputační problém? Dostal facku, nebo ne? 
Pro Rusko, ať dělalo v uplynulých týdnech nebo měsících cokoliv, tak to byla minimalizace škod a ztrát. Rusko v tuto chvíli hodně ztratilo v Sýrii i v celém Středomoří, protože Sýrie pro něj byla ne jedinou, ale dominantní výspou ruského vlivu na Blízkém východě, o tom není sporu. Ale zároveň vidíme, že Rusové mezi tím už mají své spojence a dávají nepokrytě najevo své zájmy v Libyi, Egyptě i jinde. Proto si nemyslím, že toto je úplná porážka pro Rusy, ale určitě je pro ně nepříjemné ztratit tak důležitého spojence, protože toto spojenectví trvalo desítky let.

Navíc Rusové mají u Středozemního moře v Sýrii hned dvě základny, námořní a také základnu vzdušných sil nedaleko Latákie. Co s nimi teď bude?
V tuto chvíli můžeme spekulovat, ale vzpomínám si, že před několika lety, když byl ještě syrský režim v ohrožení, než se to v letech 2015 a 2016 otočilo, se psalo o možnosti, že by Rusové nechali Asada padnout, ale zároveň by jim opozice zajistila pokračování základen. Ruská vojenská přítomnost v Sýrii tedy nemusí skončit s Bašárem Asadem. Tehdy se to řešilo a umím si představit, že něco takového mohlo být a možná je na stole i v tuto chvíli. Asad padl, ale myslím si, že to nutně neznamená, že Rusové zcela vyklidí Sýrii. Naopak i toto může být součást nějakých úvah a možností, jak se to bude vyvíjet dál. 

Bašár Asad a jeho otec vládli Sýrii půlstoletí. Jaká éra končí?
Končí éra jednoho z nejrigidnějších arabských režimů, který v regionu byl. Háfiz Asad zemřel v červnu 2000, pak ho nahradil Bašár, byť původně měl toto místo obsadit jiný syn, Básil, ale ten zahynul někdy v polovině 90. let při autonehodě. Bašár Asad tedy nebyl vybrán pro nástupnictví, ale spadlo to na něj. Kdo to tehdy sledoval, tak si dobře pamatuje, že byl od samého počátku vnímán jako slabý. Bylo mu, tuším, 35 let, když se najednou stal prezidentem. Hodně se tehdy řešilo, že daleko silnější mocenskou základnou v zemi je armáda, ozbrojené síly. Tam byli o generaci starší lidé, například ministr obrany Mustafá Tlas, a hodně se mluvilo o tom, že Bašár Asad je jenom jakousi loutkou vojenské složky režimu. Od té doby uplynulo další čtvrtstoletí, řada bývalých generálů a vlivných ministrů odešla, zemřela, takže Bašár Asad se mocensky opevnil. Ale vždycky byl vnímán jako někdo, kdo je spíše stínem vlády jeho otce. Jak už jsem říkal, syrský režim ve srovnání s řadou dalších v okolí byl poměrně rigidní, byl to silně policejní stát s hodně tvrdou nejen autoritářskou, ale i ideologicky pevnou vládou.

Jakou Sýrii po sobě Bašár Asad zanechává? Už někdy loni jsme mluvili s Janem Danielem, analytikem z Ústavu mezinárodních vztahů, o tom, že to je de facto narkotické impérium, rozložený stát, ze kterého utekly miliony lidí, další miliony mají hlad...
Kdybychom se podívali na období před Arabským jarem, tak Sýrie na tom nebyla tak špatně jako v tuto chvíli. Zemi rozvrátila válka a boje na mnoha frontách. Nezapomínejme, že dnešní rebelové, povstalci, jsou v podstatě umírnění ve srovnání například s Islámským státem, který zemi ohrožoval ještě před několika lety. Mimochodem proto jsou Američané stále vojensky přítomní na východě Sýrie navzdory politice syrského režimu. V Sýrii nemáme jenom Turky, Íránce, Rusy, ale i Američany kvůli Islámskému státu, alespoň tak oficiálně zdůvodňují svoji přítomnost. Nesmíme zapomínat ani na tato dějství konfliktu uplynulých deseti, respektive třinácti let, kdy Sýrie čelila tomuto, řekl bych, existenčnímu nebezpečí. A pak tady máme věci, jako je rozklad společnosti způsobený vleklou válkou, brutalizace společnosti v mnoha částech země, mezinárodní sankce, které byly uvalené na režim Bašára Asada a také mu nepomohly. Je to součet jeho vlastních zločinů proti obyvatelstvu a přehmatů, protože se často snažil zemi nějakým způsobem reformovat, modernizovat, ale vždy to dělal s určitým zpožděním, snažil se hasit požár, který už uhasit nešel. Ať už šlo o různé ústavní změny, vylepšení právního postavení Kurdů a tak dále, tak to vždycky přicházelo až poté, co už nějaký plamen rebelie proti režimu naplno hořel.

Nejistá budoucnost rozvrácené země

Jaká éra teď přichází pro Sýrii?
To si vůbec netroufám říct. Je to velmi nejisté, v posledních hodinách vidíme věci, které podle mě nevěstí nic dobrého. Může to být dočasné, může to bohužel být také předzvěst toho, že se nepodaří chaos zastavit. Vidíme útoky na zahraniční diplomatické mise, dokonce někdo tomu může tleskat, že lidé zaútočili na íránskou diplomatickou misi, ale údajně zaútočili také na tu italskou. Pokud vím, tak Česká republika už vyklidila svoji ambasádu v Damašku. Teprve se chystá nějaká přechodná moc, která by zajistila poklidné předání kontroly nad zemí, ale jestli se nepodaří tyto excesy zastavit, tak Sýrie může upadnout do ještě většího chaosu a do boje o moc mezi jednotlivými povstaleckými frakcemi. Mají totiž různou ideologii, stojí za nimi různí zahraniční patroni, ať je to Rusko, Saudská Arábie, Turecko, Írán a tak dále. To všechno může ještě do dění promluvit.

Ptám se na to i z toho důvodu, že rebelové tvrdí, že Sýrie patří všem Syřanům, všem etnikům, úplně všem. Dá se jim věřit?
Nevylučoval bych, že kdo toto říká, tak chápe, že má-li přežít nový režim, který se má ustavit, tak potřebuje podporu mezinárodního společenství a důvěru Západu už proto, aby skončily sankce, aby se Sýrie vymanila z mezinárodní izolace. Toto musí říkat a nevylučoval bych, že jsou o tom přesvědčení a chtějí to tak. Druhá věc je realita a otázka toho, jestli velitelé, tito, řekněme osvícení mluvčí, kteří najednou mluví do západních televizí, mají schopnosti ovládnout své muže zocelené bojem i terorem v poli. Uvidíme, jestli lidé, kteří byli léta na bojištích, kde se řezaly hlavy a podobně, najednou srazí paty a budou schopni zajišťovat, a dokonce garantovat fyzickou bezpečnost příslušníkům etnických menšin, proti kterým ještě před pár lety zcela nepokrytě bojovali.

Do Sýrie se vracejí plná auta uprchlíků, kteří jedou tam, kde to považují za svůj domov, jsou jich plné dálnice. Co je asi tak čeká, respektive nebojí se, že pod hlavním hnutím islamistických bojovníků z Haját Tahrír aš-Šám by jejich život mohl být ještě horší? Mluvili jsme spolu v minulosti o tom, že se tato skupina vyvinula z Fronty An-Nusra, která byla v minulosti napojená na Al-Káidu.
Těžko mluvit za lidi, kteří se vracejí. Viděl jsem na stanici Al-Džazíra kolony aut, které se vracely z Turecka, Jordánska, lidé se vracejí z Libanonu. Hranice jsou sice zavřené, ale okolní státy pouštějí Syřany, kteří chtějí vidět po mnoha letech své domovy, dost možná nepřemýšlejí o všech možných souvislostech, které naznačujete. Zároveň většinou odcházeli lidé, kteří sympatizovali s opozicí, byli vyhnáni z území pod vládou Bašára Asada, museli například uprchnout, protože se sami nějak podíleli na protivládních odbojových povstaleckých aktivitách. Tito lidé se teď vracejí tam, kde v uplynulé dekádě být nemohli, a možná, že i život pod nadvládou nějakých povstalců, na které se ptáte, pro ně může být nakonec bezpečnější než život pod vládou Bašára Asada.

Neznervózňuje vás to, co říká budoucí prezident Spojených států Donald Trump, který dává od Sýrie ruce pryč a vzkazuje, že to není náš boj?

Nebo je to naopak dobrá reakce a pozitivní zpráva, že se Spojené státy nechtějí vyměšovat?
Těžko říct, co si z toho vybrat. Nevíme, jaký je účel takových prohlášení, protože jiné to bude, až Donald Trump bude u moci, pak možná bude muset zvažovat více eventualit, volit menší zlo a tak dále. Na první pohled bych v tom viděl jasné poselství, že žádná ze syrských frakcí v tuto chvíli nemůže počítat s jasnou americkou podporou a musí se postarat samy. Nakonec to možná tak striktně nedopadne, protože bude potřeba Sýrii postavit na nohy, budou zapotřebí velké finanční injekce ze zahraničí, což se kolikrát neobejde bez souhlasu nebo aktivního přispění Spojených států. Trumpova slova bych viděl jako vzkaz, aby se syrské skupiny mezi sebou konečně dohodly samy. Připomenu, že v minulosti, v letech 2012, 2013, 2014 byly různé platformy syrské opozice, kde se hodně angažovaly Spojené státy, v jejich prospěch Francie, Turecko. Tito aktéři formovali různé opoziční zahraniční rady, národní rady odporu a tak dále. Šlo o to, že západní mocnosti, včetně USA, se snažily organizovat syrskou opozici proti Asadovi a stejně to tehdy k ničemu nevedlo. Možná, že Trumpovo vyjádření naznačuje, že tato éra už je také pryč.

Máte pocit, že teď například v Teheránu zavládla panika z dramatického vývoje v Sýrii?
Bezpochyby, Írán ztratil mnohaletého, desítky let fungujícího spojence. V době, kdy Irák bojoval proti Íránu, byla Sýrie jednou z mála arabských zemí, které stály za Islámskou republikou Írán. Teď Teherán vracel Damašku tuto tehdejší podporu z 80. let. Ale obavy mohou být i v jiných arabských zemích, v Iráku a Jordánsku, protože nikde není napsáno, že ta vlna, která se teď valí Sýrií, se zastaví na hranicích a neinspiruje povstalce i někde jinde.

Obavy můžou mít taky v Izraeli, ne? Pokud jsem zaznamenal správně, tak Izrael už přesunul část svého vojska do demilitarizované zóny na Golanských výšinách v obavách před vzbouřenci.
To je taková, řekněme drobná epizoda, nějaké technické řešení. V Izraeli se otevřeně mluví o tom, že se teď vybírá, co je menší zlo. Navenek se izraelské státní vedení raduje, že padl další spojenec Teheránu a zásobovací linie, protože přes Sýrii byl zásobován íránskými zbraněmi libanonský Hizballáh. To teď najednou dost možná padá, jenže zároveň se na scéně objevují dost nevypočitatelné politické síly různých džihadistických skupin, které jsou dneska ukryté za smířlivými výroky, o kterých jste před chvílí mluvil. Sami Izraelci nemohou v tuto chvíli vyloučit, že to, co se v Damašku teď začne formovat, může nakonec pro Izrael být ještě horší, než byl starý dobrý Bašár Asad.

To znamená, že po třinácti čtrnácti letech jedna válka končí a v příštích hodinách, dnech, týdnech se bude rozhodovat, zda nezačne nová?
Je to tak, takové riziko existuje.  

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Al Jazeera, Reuters, Wassim Nasr / France 24, YouTube WSJ News, DW News, BBC News, Al Jazeera Arabic, Qalaat Al Mudiq (X), ČT, CNN Prima News.