Rakušané a Slovinci v Korutanech se shodli na řešení sporu o dvojjazyčné tabule
Tiše a náhle se v Rakousku blíží ke konci jeden z největších poválečných sporů. Zaměstnal už celé generace politiků a způsobil hodně zlé krve. Hlavně mezi slovinskou menšinou a německy mluvící většinou v jihorakouských Korutanech. Je to zásadní spor i přesto, že se týká zdánlivé banality - několika desítek dvojjazyčných tabulí. Rakousko totiž pořád svým Slovincům dluží spoustu nesplněných slibů.
Rakouský Slovinec Fritz Kumer se už ve svých skoro 80 letech nehodlá rozčilovat nad absurditou poměrů v Korutanech. Ve slovinsko-rakouském pohraničí prožil celý život:
„Vzájemné antipatie tu jsou pořád, i když lidé vám to neřeknou do očí. Raději nadávají na Slovince někde potichu. Situace se sice v posledních letech zlepšila, uklidnila, ale pořád to není takové, jaké by to mezi sousedy mělo být.“
Slovinci to v Korutanech přestali mít jednoduché se zánikem Rakouska Uherska. Nová rakouská vláda nedodržela sliby o právech národnostních menšin a Slovince naopak cíleně potlačovala. Naděje svitla v roce 1955. Takzvaná státní smlouva, dokument, který vrátil Rakousku mezinárodní suverenitu, ve svém článku 7 jasně popisuje práva slovinské menšiny. Například právo mít dvojjazyčné tabule v pohraničních obcích. Typickým případem je městečko Bleiburg neboli Pliberk, kde žije Fritz Kumer.
„Tady v Bleiburgu jsme zažili kolem dvojjazyčných tabulí hotové šílenství. V 70. letech se namontovaly, a přes noc je zase německy mluvící většina odstranila. Pak se řešilo, jestli slovinský název může být hned pod tím německým nebo jestli má být na samostatné ceduli o pár metrů dál. Teď už tabule konečně stojí na svém místě.“
Celých 55 let jde jenom o to, zapíchnout před pár korutanských vesnic necelé dvě stovky tabulí s dvojjazyčným popisem. Dá se to stihnout za dva dny a peníze by se na to určitě našly. Politikům se ale hodily spíš hádky než dohoda, alespoň měli pořád nějaké to předvolební téma. Říká zástupce Rady korutanských Slovinců Nanti Olip:
„Obyčejní lidé jsou ve svém uvažování mnohem dál než politici. U rakouských politiků je vidět cílená snaha nepustit si Slovince moc k tělu.“
Od minulého týdne je na stole dohoda, se kterou, zdá se, souhlasí všichni zúčastnění. Dvojjazyčnou tabuli má dostat každá obec, kde žije alespoň 17,5 procenta slovinských obyvatel.