‚Tahle válka nemá slitování s nikým.‘ V Gaze se ukrývá 700 křesťanů, nálety zasahují i kostely
Svatou mší a modlitbami si připomněli Vánoce i křesťané v Gaze. Ty pravoslavné Vánoce je teprve čekají. Už druhým rokem prožívají svátky uprostřed izraelských náletů a bombardování. Palestinci patří k nejstarším křesťanským komunitám na světě. V Gaze jich ale rychle ubývá. Vláda militantních islamistů a války s Izraelem přiměly k odchodu mnohé rodiny. Současná válka bude možná tečkou za přítomností křesťanů v pásmu Gazy.
„Nás křesťanů je teď v Gaze asi 700. Katolíků 400 a pravoslavných skoro 300 lidí. Válka připravila o život třiadvacet z nás, v jednom případě celou rodinu. Další zemřeli přirozenou smrtí. Kdyby ale nebyla válka, zemřít by nemuseli,“ popisuje Butrus Chúrí. V Gaze se s ostatními pravoslavnými skrývá v areálu kostela svatého Porfyria. Butrus není jeho pravé jméno, požádal totiž o anonymitu, protože má stále obavy. Jeho skutečnou identitu ale redakce zná.
„Izraelská armáda vzala naši oblast útokem. Lidé mají velký strach. Jednou kostel zasáhl nálet, měli jsme dost mrtvých a zraněných a lidé se bojí, že se to bude opakovat. My jsme zažili už řadu válek. Tahle je ale jiná. Silnější a krutější,“ říká.
Butrus má na mysli nálet z loňského 19. října. Střela zabila 18 křesťanů i muslimů, kteří se v kostele schovávali. Izraelská armáda k tomu uvedla, že mířila na nedalekou velitelskou pozici Hamásu. „Když se rozhodnou zabít konkrétní osobu, tak je nezajímá, že zemřou lidé kolem. Prostě pošlou F-16. Teď takhle zabili dva kluky na ulici, kteří tam prodávali zboží. Chodil jsem k nim nakupovat,“ přibližuje.
Za Butrusem jsou slyšet děti, v malé místnosti církevního komplexu prý přežívá deset lidí. Hroby na kostelním hřbitově využívají k věšení prádla. „Můj osobní prostor se už přes 400 dnů války omezuje na matraci o velikosti 2x2 metry. Není místo. Všichni se snaží co nejvíc uklidnit své blízké. Často nemáme ani základní hygienické potřeby. Je to skutečně život jako ve vězení,“ popisuje.
Butrus si uvědomuje i jednu českou stopu: zvon jejich historického kostela svatého Porfyria byl kdysi odlitý v českých zemích. „I vzdálenější bombardování nás, hlavně děti, ničí i psychicky. My se snažíme nedávat před dětmi najevo svůj strach, ale je to hodně těžké,“ přiznává.
Při útocích Izraele v Pásmu Gazy zemřelo nejméně 10 lidí. Armáda zasáhla dodávku s pěti novináři
Číst článek
Ceny potravin jsou teď v Gaze astronomické. Za vajíčko dá prý Butrus na trhu v přepočtu 100 korun, totéž za jediný banán, kilo cibule přijde skoro na 400 korun. Chleba prý celkem dostat lze. „Máme teplé jídlo tak jednou za 48 hodin. Většina z nás má z nekvalitní stravy zdravotní problémy. Sehnat vodu také není lehké. A elektřinu máme vždy jen chvilku, tak tak stihneme nabít telefon. Tahle válka nemá slitování s nikým,“ vysvětluje.
Manželku a děti má Butrus na Západním břehu Jordánu. Už čtyři roky je osobně neviděl, díky moderní komunikaci jsou ale ve spojení. „My křesťané jsme v Gaze strašně malá menšina. Já si chci obnovit víza do Austrálie a jak to půjde, chci odtud zmizet. Mně je 53 let, já už nemám čas na to, abych tu znovu začal budovat všechno od nuly. Důstojný život mě čeká bohužel jen v zahraničí. Už toho bylo prostě moc,“ uzavírá.
Butrus říká, že ke své palestinské vlasti má silné pouto. Přesto možná z Gazy po téhle válce křesťané zmizí úplně. Na závěr mi říká, abych vzkázal, že všichni Palestinci nejsou teroristé a že si zaslouží důstojný život jako kdokoliv jiný.