Co říkáte tempu, jakým se thajští chlapci dostávají z jeskyně, když se první z nich dostali ven asi po devíti hodinách?
Myslím, že vzhledem k charakteru těch prostor, které tam jsou, je to čas velice dobrý, protože čtyři kilometry v jeskyni může člověk projít za dvě hodiny, ale někdy to také může trvat celý den. Vzhledem k těm úžinám a k potápění v sifonech, které musí na své cestě překonávat, si myslím, že to je velice dobré tempo.

Co je podle vás nejdůležitější pro to, aby záchrana všech dětí z thajské jeskyně dopadla dobře?
Nejdůležitější je především dobrá koordinace všech záchranných složek, to znamená dostatečné množství materiálu i záchranářů, kteří se na této akci podílí, a vzájemná komunikace.

Jak se tak dlouhý pobyt v jeskyni může na chlapcích podepsat?
Myslím, že to bude pro všechny ty juniory zásadní věc, možná i pro jejich trenéra. Sami si představte, že byste měli v jeskyni takhle přečkat 14 dní, aniž byste byli zkušení speleologové s nějakou praxí. Natož pak zvládnout ten samotný transport, tedy výstup s pomocí potápěčů, i když jste se sami nikdy nepotápěli. V takových prostorách, které mají šedesát centimetrů na výšku, metr na šířku a jsou zcela zatopené vodou s prakticky nulovou viditelností bez jakýchkoliv zkušeností s potápěčskou technikou. To musí být velice stresující. Já sám jsem se relativně nedávno stal jeskynním potápěčem a můžu říct, že to bylo i pro mě psychicky velice obtížné. Myslím, že ten dopad bude značný.

Michaela van Erne Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít