Trump se s Ruskem nespojí. Napadené Evropě by pomohl, tvrdí republikán vozící sanitky na Ukrajinu
Zapomeňte na to, že by se republikáni vzepřeli možné snaze Donalda Trumpa sbližovat USA s Ruskem. To říká host Interview Plus, který se dlouhá léta pohybuje mezi předními republikány ve Washingtonu. Proč si myslí, že ale Ukrajinu ani evropské spojence současná americká administrativa nezradí? A jak máme chápat Trumpovo zpochybňování pomoci partnerům v NATO nebo odmítání bezpečnostních záruk pro Ukrajinu v rámci dohody o nerostech?
Naším hostem je v Arlingtonu na předměstí Washingtonu Jan Surotchak, dlouholetý ředitel pro spolupráci s Evropou z Mezinárodního republikánského institutu. Tato americká nevládní organizace si klade za cíl šířit ve světě svobodu a demokracii a stavět se proti autokraciím včetně Ruska. Jan Surotchak je vrchním ředitelem pro transatlantickou strategii, na starosti má i spolupráci s hlavními stranami v Evropském parlamentu. A jak pochopíte, jeho předci pocházejí ze Slovenska.
Jan Surotchak, dlouholetý ředitel americké nevládní organizace Mezinárodní republikánský institut
Vy stojíte za sbírkou, díky které teď povezete na Ukrajinu několik sanitek. Můžete říct, o co přesně jde?
Bude to už potřetí, co tam takhle pojedu. Tady ve Spojených státech existuje organizace Ukraine Focus. Funguje ale taky v Kyjevě. Stojí za ní Brock Bierman, který působil v Trumpově administrativě a chce pomáhat Ukrajině. Tohle bude už dvanáctá výprava této organizace na válečnou Ukrajinu. Povezeme sanitky a land rovery, na které se vybraly peníze od dárců ve Spojených státech i v Evropě.
Jde většinou o vyřazené sanitky z měst jako Madrid, které pak dobrovolníci převážejí na Ukrajinu. Tentokrát s nimi pojedeme z Francie – přes Německo a Polsko až do Kyjeva. Tam je předáme ukrajinským obranným silám, které je vezmou na frontu. Každý dobrovolník se zároveň snaží aktivně vybírat peníze. Ať se na vrcholné úrovni děje cokoli, je důležité říct, že běžní Američané chtějí pomáhat běžným Ukrajincům.
Pojďme se ale bavit o vrcholné úrovni, protože ta v konečném důsledku rozhoduje. Vy se stýkáte s předními republikány tady ve Washingtonu. Můžete nám pomoci zorientovat se v tom, kde Trumpova vláda skutečně stojí, pokud jde o Rusko a Ukrajinu?
Především – nejsem si jistý, jestli na tohle existuje odpověď. Nemyslím si to. Od sestavení této vlády ještě neuplynuly ani dva měsíce a od začátku vidíme, že si zatím spíš testuje, co funguje a co nefunguje. Hodně intenzivní je teď komunikace mezi Trumpovou a Zelenského administrativou. To setkání v Bílém domě bylo strašné, ale od té doby vidíme snahu situaci zklidnit. To je pro Trumpovu vládu typické. Zajde opravdu daleko, a když to nefunguje, zkusí to jinak.
Republikáni tu dohodu o vzácných zeminách vnímají velmi pozitivně. Jako dobrou pro Ukrajinu a Spojené státy a špatnou pro Rusko. A to je podle mě dobře. Doufám, že se to povede, protože je to v zájmu obou stran a je to signál Moskvě. Ovšem pro tradičnější, reaganovské republikány bylo to, čím si Zelenskyj v Bílém domě prošel, nepochopitelné.
‚Naše země stojí na systému brzd a protivah, ty jsou teď vratké.‘ Američané se bojí o budoucnost své země
Číst článek
Na druhou stranu, když jste v Bílém domě, agendu nastavuje americký prezident. A Zelenského osobní návštěva původně vůbec nebyla v plánu, řekl si o ni. Ministr zahraničí Marco Rubio se snaží hrát stabilizující prvek, ale taky on pak vyjádřil frustraci z jednání ukrajinské strany. Těsně před Zelenským zvládli mistrovsky svou návštěvu v Bílém domě britský premiér Starmer a ještě lépe francouzský prezident Macron. Ale Zelenskyj se rozhodl, že si z toho příklad nevezme – a já nevím proč.
Můžete zkusit vysvětlit, proč prezident Trump nezačne celé tohle vyjednávání tím, že řekne: Rusko je agresor, stojíme za Ukrajinou, ale máme svoje podmínky?
Takhle to nefunguje. On to řekl velmi jasně. Jemu jde o uzavírání dohod. Do hlavy mu nevidím, ale podle mě z jeho pohledu už ta válka trvá tři roky a od chvíle, kdy Ukrajinci vytlačili Rusy od Kyjeva a přenesli boje na východ a na jih země, tak se nic moc nezměnilo.
Trump promlouvá k té části Ameriky, která si myslí – ať už správně, nebo mylně – že tak jako v Iráku nebo v Afghánistánu Spojené státy platí nekonečnou válku. A během kampaně i po převzetí úřadu Trump řekl, že to ukončí, abychom do těchto věcí nebyli zapojení.
Vy se s Trumpovými voliči bavíte, takže víte, jak přemýšlejí. Jestli znají do detailu fakta, to je vedlejší. V Evropě ale máte dojem, že Amerika chce být do všeho zapojená, a to není pravda. My to nechceme. A prezident tomu rozumí, cítí to a taky to slyší, když vyrazí z Washingtonu do jiných částí země.
‚Biden vyklidil pole‘
A není to tak, že právě Trump tuhle atmosféru ve Spojených státech vytvořil? Právě proto, že se s jeho voliči bavím, tak z těch rozhovorů třeba po začátku plošné ruské invaze vím, jak byli zmatení. Hlavně starší republikánští voliči byli tradičně zvyklí od své strany na to, že byla na Rusko tvrdá. A najednou začali od Trumpa a jemu loajálních republikánů slýchat, že jim Ukrajina může být ukradená. Týden za týdnem to od nich slýchali. Nestvořil tedy naopak tuto atmosféru sám Trump?
Rozumím tomu, že to tak můžete vidět. A něco na tom je. Ale povím vám, koho já viním z toho, že se americké veřejné mínění o Ukrajině změnilo – a to je Joe Biden. Jsem celoživotní republikán a nikdy bych ho nevolil. Ale on a jeho tým odvedli úžasnou práci, když s partnery sdíleli naše zpravodajské informace o tom, že k invazi dojde. Ani Zelenskyj tomu tehdy nevěřil.
Pak ale Biden a jeho lidi tři roky nedělali nic. Úplně vyklidili pole, pokud jde o bitvu názorů tady ve Spojených státech. Američtí konzervativci byli na začátku války velmi proukrajinští. Já pocházím z velmi konzervativní křesťanské oblasti v Pensylvánii. Lidi tam ze začátku Ukrajinu bezvýhradně podporovali, měli na ni i své vazby v náboženských kruzích. Ale Joe Biden z Bílého domu nepronesl o Ukrajině ani jednu řeč. Ani jedinou.
Počkejte, vždyť ale mluvil o Ukrajině opakovaně. Vysílal jsem o tom…
Ale ne z Oválné pracovny. A tu mají Američané spojenou s důležitými projevy. Tohle byla podle mě první porážka v té bitvě názorů. A pak jádro Republikánské strany na tu věc začalo pohlížet jako na kalamitu, ve které ani jedna ze stran výrazněji nepostupuje. A Bidenova administrativa váhala s dodáním každého zbraňového systému, který Ukrajincům mohl pomoci k vítězství.
3:35
Naše vláda je s Ruskem, řekl Američan a rozplakal se. Trumpovi příznivci prezidenta naopak podporují
Číst článek
Takže nezkoušejme předstírat, že Joe Biden byl skvělý ochránce Ukrajiny, protože to je hovadina. Pak se vymlouval, že mu v pomoci brání republikáni v Kongresu. Ale kdyby v tom byl lídrem od začátku, mohl dynamiku věci změnit. Ovšem neudělal to. Ať už to bylo kvůli tomu, že byl nekompetentní, nebo kvůli svému poradci pro národní bezpečnost, což byl hlupák, který se bál, že naštve Rusy.
Pak do toho vstoupil Trump. To je politik s brilantním citem pro domácí politiku. A když konzervativní televize začaly mluvit o propojení Ukrajiny a kauzy Huntera Bidena, našel Trump úrodnou půdu, aby pomoc Ukrajině začal zpochybňovat. Osobně bych si rozhodně přál, aby Trump byl víc a zřetelně protiruský. Putin je zk****syn, klasický sovětský produkt a nedá se mu věřit. On nechce mír. Možná teď, na chvíli, aby se připravil na další akci. Ale taky nezapomínejme, že obě strany udělaly spoustu chyb.
To často říkají právě Rusové. A teď to opakuje i americká vláda. Rozumím vaší kritice Joea Bidena. Ta vychází z tradičních, řekněme reaganovských republikánských pozic. Ale jejím logickým pokračováním poté, co se republikáni dostanou k moci, by přece byl úplný opak toho, co teď dělá Trump. Něco ve stylu – máte naši plnou podporu, posíláme vám všechny dostupné zbraně, a ukončete to co nejdřív.
Musím zopakovat, že prezident Trump od začátku říkal, že chce mírovou dohodu. Říká to dva roky. Kdokoli je překvapený tím, co teď Donald Trump dělá, pravděpodobně nedával pozor na to, co říkal před volbami. Dělá přesně to, co říkal, že dělat bude. Se spoustou z toho můžu nesouhlasit, ale nikoho by to nemělo překvapovat. Včetně Zelenského.
‚Trump dohodu dostane‘
O Putinovi například v době plošné invaze Donald Trump řekl, že je génius...
Donald Trump je nakonec člověk, který hledá způsoby, jak posouvat to, co považuje za důležité. Co říkal včera, může být naprosto odlišné od toho, co říká dnes, a to se zas může zásadně lišit od toho, co řekne zítra. Tak to prostě je. Nevím, co k tomu ještě říct. Takhle on pracuje. Chce mírovou dohodu, protože ji slíbil lidem, kteří pro něj hlasovali. A on tu dohodu dostane.
A nebude ho zajímat, co se stane s Ukrajinou a v Evropě, je to tak?
Ne, s tím nesouhlasím. Podle mě chápe, že tam budeme mít zájmy tak jako tak.
Proč tedy nedá Kyjevu bezpečnostní záruky, bez kterých je pro Ukrajinu mírová dohoda k ničemu?
Potřebuje na ni mít páku. Kdyby to řekl rovnou, jaké by mu zbyly karty? Však to řekl v Bílém domě Zelenskému – vy nemáte karty v ruce, my je máme.
Takže je to pro něj obchodní dohoda bez jakýchkoli hodnot?
S tím nesouhlasím. Ale za Reaganovy vlády ty hodnoty byly v popředí, byly veřejně prezentované. Za této administrativy jsou ty hodnoty možná někde v pozadí. Pevně věřím v hodnoty ministra zahraničí Rubia nebo poradce pro národní bezpečnost Waltze. Trump ale slíbil Američanům dohodu a tu dostane, protože věří, že ho i kvůli tomu volili.
5:43
Na Trumpa spoléhat nemůžete, ale na Američany ano, říká bývalý velvyslanec v Česku
Číst článek
Rubio může mít hodnoty, Waltz může mít hodnoty, Lindsay Graham a další republikáni starého střihu, kteří až doteď podporovali Ukrajinu, mohou mít hodnoty. Ale postaví se za své hodnoty, pokud to bude znamenat nesouhlasit s Donaldem Trumpem? Existuje ještě nějaká hranice, za kterou už by republikáni nešli, pokud by se Trump chtěl spojovat s Ruskem? Nebo už je to jen stoprocentní loajalita, protože vědí, že pokud by se vzepřeli, tak skončí?
Myslím, že taky mluví s voliči ve svých okrscích a vědí, co od nich tam doma slyší. Samozřejmě ne Waltz a Rubio, kteří už nejsou v Kongresu, ale v administrativě. Ale členové Kongresu od voličů slyší, že chtějí mírovou dohodu. Jak bude vypadat, to je jiný problém. Za současné situace na bojišti ale neexistuje možnost, že bychom se vrátili k hranicím před rokem 2014.
Říkáte, že neexistuje možnost vrátit se k hranicím Ukrajiny před rokem 2014. To je ale vítězství pro Rusko. A hrozba pro Evropu.
Hrozba pro Evropu je tu každopádně. Ať bude, nebo nebude dohoda. Ať bude, nebo nebude mír. Proto taky Evropa konečně přišla na to, že je potřeba za bezpečnost platit. Konečně. Já se v republikánské politice a vztazích s Evropou pohybuju 35 let. O sdílení břemena bezpečnosti jsme mluvili celou tu dobu – asi i ještě dřív. Každý rok. Nezapomeňte, že Evropa nenáviděla Ronalda Reagana. Ne vaše část Evropy, ale ta západní. Byl jsem v 80. letech v Německu v době, kdy tam Reagan nechal umístit rakety středního doletu. Pořádaly se tam proti tomu demonstrace. A teď mu tam stavějí sochy. Takže tohle už jsem zažil.
Kritika z Evropy
Srovnáváte Trumpa s Reaganem?
V tomto kontextu, tedy pokud jde o odpor Evropy k prezidentovi Spojených států. Totéž zažil George Bush mladší v souvislosti s válkou v Iráku. Proti té se protestovalo po celé Evropě. Tam se tedy ukázalo, že zpravodajské informace, které vedly k zahájení této války, byly mylné. Ale o Bushovi jste si v Evropě mysleli, že je klaun, idiot a blázen.
Takže tenhle film už jsem viděl. Proto je pro mě těžké naskočit na to, že Trump je proruský blbec a nástroj Ruska. Takže když se Evropani konečně semkli, protože jsou k smrti vyděšení, můžu na to říct jen – my vám to říkáme čtyřicet let. Podepsali jste velšskou dohodu o dvou procentech HDP výdajů na obranu. A když to začal Rich Grenell coby Trumpův velvyslanec v Německu vyžadovat, vysmáli se mu.
Chápu, že vy Češi, Slováci, Poláci i Maďaři jste to měli jinak. Poslouchali jste Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky a měli jste Reagana za skoro mytickou postavu – tak jako já. Ale už není rok 1988. Mediální scéna je jiná, jsou tu sociální sítě a způsob vedení volební kampaně v Americe je jiný. Nemůžeme prostě očekávat, že se náš prezident bude chovat jako před padesáti lety.
Takže jestli mám obavy? Ano, rozhodně. Souhlasím se vším, co prezident říká o Rusku a Ukrajině? Rozhodně ne. Ale pokud jde o kritiku republikánských vlád ze strany Evropanů, pokud jde o vztahy s Ruskem a politiku vůči Evropě, už jsem toho zažil hodně.
A vy si nemyslíte, že v tomhle ohledu ale republikáni naprosto změnili pozici? Od jestřábí reaganovské politiky až pomalu ke spolupráci s Ruskem? Evropa teď může mít dojem, že sice ano, musí dělat víc pro svou obranu, ale zároveň by ráda měla USA jako spojence. Místo toho to vypadá, že se spojují spíš s Putinovým režimem.
K tomu mám dvě věci. Tohle si pojďme vyjasnit. Že spolupracujeme s Ruskem? To promiňte… Kde to vidíte? Co se stalo, že by to naznačovalo naši spolupráci s Ruskem?
Zastavili jste třeba kybernetické útoky vůči Rusku. Zastavili jste na nějakou dobu pomoc Ukrajině včetně sdílení zpravodajských informací.
To je v zájmu dosažení dohody.
Trumpovy škrty v americké vědě. ‚Mí pacienti s rakovinou mají strach,‘ říká výzkumnice
Číst článek
Ale v konečném důsledku to pomáhá Rusku.
… Záleží, jak bude ta dohoda nakonec vypadat. Tyhle analýzy během vyjednávání podle mě ničemu nepomáhají.
Měly by Spojené státy vyjednávat o hodnotách, které Ukrajina představuje? Neměly by především stát za těmito hodnotami, a potom se teprve starat, jaké nerosty z toho budou mít?
Já si to přeju. Přeju si, aby naše vláda, a konkrétně aby prezident jasněji mluvil o tom, že Ukrajina – jakkoli je zkažená – tak že jde o demokratickou zemi. Zelenskyj nevyhlásil volby v termínu a myslím si, že to udělat měl, i když rozumím omezením. Přeju si, aby náš prezident víc mluvil o rozdílech mezi Ruskem a Ukrajinou a o hlubokých a doufejme fatálních vadách ruského systému. Ale nemá to v sobě a já s tím nic neudělám. Ale jak jste se ptal na to, kde se teď ocitla Republikánská strana – měl bych k tomu dvě věci.
Prosím…
Zaprvé – nezapomínejte, jaká je Republikánská strana skoro od svého počátku. V Americe máme jen dvě politické strany. Díky bohu. A ty reprezentují asi 350 milionů lidí. Takže v rámci každé z těch stran najdete obrovské spektrum postojů. Republikáni mezi sebou vždycky bojovali o to, jestli se mezinárodně angažovat, nebo se izolovat. Jednou je na vzestupu první skupina, jindy zas druhá – chodí to ve vlnách.
Reagan a Bushové, to byl vrchol internacionalistické éry republikánů. A Trumpova éra připomíná třeba dobu vlivného senátora Tafta z Ohia v době druhé světové války. Mají podobně izolacionistické pozice. A to se pořád střídá a není na tom nic nového. U Trumpa možná jeho styl. On přitahuje oheň, což je jeho prokletí a požehnání zároveň.
Takže Amerika vždycky zápasila s tendencí se izolovat, to by nemělo nikoho překvapit. Zvlášť po válkách v Iráku a Afghánistánu. Vy cestujete po Americe, napsal jste o tom knihu, takže víte, že lidi, kteří platí nejvyšší cenu za americké války, nežijí tady na předměstí Washingtonu. Žijí v mém rodném městě na venkově v Pensylvánii. Žijí v Ohiu, v Indianě, v Michiganu, na takových místech. Ti lidé vstupují do armády, aby se postavili na vlastní nohy, dostali se pryč a aby v životě uspěli. Takže tomu, kdo se chce bavit o amerických vojenských závazcích v zahraničí, říkám, ať se vydá na tato místa a mluví o tom s tamními lidmi.
Američané jsou unavení válkami
Chápu, kam míříte. Ale v tomhle případě nikdo za Ameriku neumírá a většina peněžní pomoci Ukrajině je investicí do amerických lidí a firem.
Jasně. Ale myslím, že Američany děsí, že si tím projdeme znovu. Stále jsou unavení Irákem a Afghánistánem.
A není větší riziko, že nakonec budou Američané znovu i umírat, když Rusko dostane kus Ukrajiny a půjde dál?
S tím já souhlasím. To je právě vada těchto argumentů. Všichni víme, co je Rusko zač, co je Putin zač. Pokud se brzy dobereme k mírové dohodě, tak dobře, na chvíli to stabilizuje situaci. Ale všichni víme, co Putin udělá potom.
Pokud potom udělá to, že nějakým způsobem zaútočí třeba na Slovensko, odkud byli vaši předci, nebo na státy v Pobaltí, prostě na člena NATO – přišla by Trumpova administrativa té zemi na pomoc podle článku 5?
Ano.
Opravdu si to myslíte?
Ano.
Přestože to sám Trump někdy zpochybňuje?
To je páka, kterou má na každého. Jo, možná pomůžu, možná nepomůžu. Dávejte peníze na obranu. Tohle tím říká. Já vím, že baltské státy nebo Polsko platí dost. Ale průměrný Američan to neví. Trump neustále tlačí na lidi, aby dosáhl svého. A pro mě je trestuhodné, že Němci coby největší, nejbohatší země Evropy až po tom projevu premiéra Scholze před třemi lety sotva překročili dvě procenta HDP ve výdajích na obranu.
Trumpův poradce Musk je pro vystoupení z NATO. Spojené státy podle něj nemají platit obranu Evropy
Číst článek
Neumím ani vypovědět, jak frustrovaný jsem ze západní Evropy. Němci žili sedmdesát let pod naším obranným deštníkem, což jim umožnilo platit si naprosto neudržitelný zdravotní a sociální systém. Ale jen proto, že nemuseli platit za svou obranu. A Trump velmi dobře rozumí tomu, že tento systém vztahů s demokratickou Evropou je neudržitelný.
Evropa teď ale začíná mluvit o tom, že si musí vybudovat své vlastní, na Spojených státech nezávislé bezpečnostní struktury. Nejen kvůli tomu, že je potřeba dávat na obranu víc. Je v tom i nedůvěra k Trumpovi, že by jí přišel na pomoc.
A to právě potvrzuje, co říkám. Tímto způsobem Trump pracuje. Chce mít tuhle páku na každého – že to musejí udělat. Co Evropu konečně přimělo k tomu, aby začala mluvit o tom, že musí výdaje na obranu zvýšit? Nebyl to tlak na domluvená dvě procenta. O těch vykřikoval už Obama. Ale vážně mluvit o zajištění vlastní bezpečnosti donutil Evropu až Trump a jeho váhání nad tím, jestli by přišel na pomoc.
Co když je skutečným Trumpovým cílem opravdu spolupráce s Ruskem a nezájem o dosavadní evropské partnery? Třeba kvůli obchodním zájmům Elona Muska nebo jako strategie – s Ruskem společně proti Číně. To jsou možnosti, o kterých se mluví…
Chtěl jsem se zrovna zeptat – jaký by měly Spojené státy ekonomický zájem na strategickém vztahu s Ruskem? Žádný. John McCain, což je celý život můj idol, pronesl slavnou větu, že Rusko je čerpací stanice s vlastní vládou. Rusko nemá Spojeným státům co nabídnout. Vůbec. Možná kromě nějaké výpomoci proti Číně.
Ale pokud si Trump myslí, že může poštvat Rusko proti Číně při tom, jak se k sobě mají prezidenti Putin a Si a jakou povahu mají ty režimy, tak žije v bludu. To se nestane. Evropská unie je s přehledem náš největší obchodní partner. Jaký je tedy náš zájem spolupracovat v euroasijském prostoru s Ruskem? Žádný. Z toho bychom nic neměli. A jestli si Donald Trump myslí, že se Čína bojí Ruska, tak se plete. Je to naopak, Rusko se bojí toho, že se Čína zmocní ruského Dálného východu – ať už fyzicky, nebo aspoň ekonomicky.
Hájí Trump americké zájmy?
Co když spolupráci s Ruskem prostě chce třeba Elon Musk a americké zájmy jsou mu ukradené? Pomohl Donaldu Trumpovi zachránit politickou kariéru, bez toho klidně mohl skončit ve vězení. Ostatně i sám Trump byl obviněn ze spiknutí proti své vlastní zemi, takže i u něj může dávat smysl, že mu americké zájmy neleží na srdci. Trump hodně dá na osobní vztahy, Putin se mu líbí jako silný vůdce, tak s ním může chtít spolupracovat – nemůže to tak být?
Možné je všechno, jasně, co? (trochu se směje) Ale buďme realističtí. Znovu – s čím do toho Rusko vstupuje. Do strategického vztahu se Spojenými státy.
Otázka zní, jestli Donaldu Trumpovi na strategických zájmech Spojených států záleží.
Ano.
A pokud by chtěl Donald Trump přesto na Evropu zapomenout a přátelit se s Ruskem, existuje někdo v Republikánské straně, kdo by se mu postavil?
Nemůžete být prezidentem Spojených států a zapomenout na Evropu. To se omlouvám. To prostě nejde. Na to je v tom moc ekonomických vazeb, pracovních míst, moc peněz. Promiňte, ale to je nepředstavitelné.
Víme ale, že se Donald Trump dovede chovat nepředvídatelně…
S tím souhlasím. Podívejte, tohle já teď slyším z Evropy neustále. A rozumím tomu, že Evropa se z toho teď hroutí a každý nenávidí Donalda Trumpa. Chápu to. Ale zažil jsem desítky let evropských nářků na republikánské americké prezidenty. Trochu to teď ještě zesílilo kvůli Trumpově osobnosti, ale vlastně to není nic nového.
26:00
Zpravodaj Konvalina: Češi v USA Evropu vidí kriticky. Trumpovi se leccos odpouští, jeho voliči mu věří
Číst článek
A celá tahle myšlenka – Je někdo v republikánské straně, kdo by se postavil Trumpovi (karikuje moji otázku)… Prosím… prosím… Já ani nevím, co na to říct. Co chcete, aby se stalo? My tu nemáme systém, ve kterém vláda vzejde z voleb do parlamentu. Nemáme tu přímé propojení členů Kongresu s vládou. Takže se pobavme o tom, jestli se našli demokrati, kteří by se postavili Joeu Bidenovi v otázce Izraele. Kde byli? Prosím vás, vždyť víte, že takhle to nefunguje. Takže odpověď zní: Ne. Je mi líto. Ne.
Takže k čemukoli se Trump v otázce Ruska rozhodne, to se stane?
Ne. Jasně že ne! Jasně že ne… Volby do Kongresu máme každé dva roky. A opravdu se konají – od té doby, co byla sepsaná Ústava. Nikdy jsme volby neodložili. Za občanské války, za druhé světové, nikdy. V parlamentním systému máte větší pružnost v tom, kdy se dají vyvolat volby.
U nás se budou konat kongresové volby příští rok a Američani rozhodnou. Uvidíme, kudy se demokrati a republikáni vydají. A uvidíme, jestli vydrží prezidentova současná popularita, která je skutečná. Naše politické strany jsou ale zoufale slabé. Donald Trump je lídrem republikánů v tom smyslu, že je prezident. Jinak ale žádnou reálnou moc nad jednotlivými členy Kongresu z konzervativních okrsků nemá. Snad kromě toho, že proti nim může podpořit někoho jiného ve stranických primárkách.
A tím také neposlušným republikánům běžně vyhrožuje.
Zase – je to páka, kterou na ně má. Tak on pracuje. Ale pokud členové Kongresu odvedou svou práci vůči svým voličům, tak vyhrají. Tak ten systém funguje. Takže znovu – jsem naprosto a zásadně proti té myšlence, že by se měli republikáni Trumpovi postavit. Oni dělají práci, ke které je zmocnili jejich voliči. Takže na tohle neskočím.
Znepokojující budoucnost
Takže budoucnost Evropy vás neznepokojuje?
Ta mě velmi znepokojuje! Zoufale mě znepokojuje. Znepokojuje mě i budoucnost Spojených států a západního světa, který jsme všichni společně vybudovali. Je totiž hodně aktérů, kteří by ho rádi vyhodili do povětří – přeneseně, nebo doslova.
Třeba Čína. Jak jste se ptal na ten rozdíl mezi reaganovskými a současnými republikány – tak tohle je další věc. Teď se musíme zabývat i Čínou. Když s ní Richard Nixon nastavil vztahy, byla to zbídačená země třetího světa. Dnes je všechno jinak. Takže není překvapivé, že jakýkoli prezident musí vyvažovat zájmy. Možná si to Evropa uvědomí taky a možná Němci ukončí své pletky s Čínou a přestanou tam vyrábět svá auta. Možná zjistí, jak je to riskantní a že mají problém.
Republikáni se v Číně mýlili. Všichni až zpátky k Nixonovi si mysleli, že když s ní začneme obchodovat, že ji tím reformujeme. Chyba! Přijali kapitalismus, ale je to stále totalitní režim. Na tom se vůbec nic nezměnilo. Takže Čína je teď faktor. Taky žijeme v jiném mediálním a geostrategickém světě než za Reagana. A já mám obavy, že Evropa se pomalu, ale jistě stává jen pozorovatelem světových událostí, které už nedokáže ovlivňovat.
Evropská populace klesá, evropská ekonomika ve vztahu k ostatním oslabuje a Evropa zdaleka nemá možnosti se z toho dostat, jako mají Spojené státy, jakkoli má náš ekonomický systém vady. My ale máme imigraci. Mluvím o té legální. Máme také daňový systém, který podporuje podnikání. Evropa to až na výjimky nemá. Německo má ekonomiku jak z roku 1970. Naprosto závislou na vývozu a do velké míry na Číně.
Evropa je den ode dne irelevantnější. Právě proto jsou v Berlíně a Paříži tak vyděšení. Chápou, že se něco děje, a oni toho nejsou součástí. Přál bych si, aby to bylo jinak. Patnáct let říkám svým přátelům v Bruselu: Musíte se vzchopit. Ať ve Spojených státech vládne kdokoli, musíte z Evropy udělat mocnost. Jenže neudělali nic. Možná to udělají teď.
