Jste známý pro své silné a úderné projevy. Co přesně vás minulý týden přimělo k tomu, že jste označil Washington za Neronův dvůr a podnikatele Elona Muska za šaška na ketaminu?
Přimělo mě k tomu chování amerického prezidenta Donalda Trumpa, potom co nastoupil do úřadu před pěti šesti týdny. Hlavně pak jednání v Oválné pracovně, kdy Trump a viceprezident J. D. Vance naprosto záměrně ponížili ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.

Myslím, že to zvedlo mandle všem. Minulý týden jsme k tomu měli v senátu naplánovanou debatu, tak jsem toho využil a vystoupil jsem s projevem. Možná byl trochu tvrdší než normálně. Jsem ale zvyklý vystupovat s podobně silnými projevy.

Jak si vysvětlujete ty silné reakce – ve Spojených státech, v České republice, kde váš projev sdílelo mnoho lidí? Myslíte si, že některé skupiny obyvatel mohou mít strach jasně popisovat, co se děje, a proto se jim váš projev líbil?
Myslím, že pro to jsou dva důvody. Z různých reakcí jsem pochopil, že lidé mají velké obavy. Určitě větší v Česku než ve Spojených státech. Někteří Američané se obávají rozhodnutí jejich vlády, cel uvalených na Kanadu, prohlášení o anexi různých oblastí. Bojí se, když vidí potřeštěného prezidenta.

Francouzi mají taky obavy, ale Češi se určitě obávají ještě víc. Zcela jistě si říkají, kdo přijde na řadu příště. Stejné to je ve východní Evropě, v pobaltských státech i v Maďarsku, kde ale není úplně přesvědčený premiér. Je normální, že projev o Ukrajině a o měnících se postojích Spojených států zajímá hodně lidí.

Ve Spojených státech, a tady mířím k tomu, na co jste se ptal, se lidé ptají, jak je možné, že naši politici nic neříkají, nereagují. Republikáni mlčí, protože se bojí Trumpa. Demokrati jsou stále K. O. po porážce v prezidentských volbách. Pořád se z toho nedostali. Vypadá to, že všichni jsou paralyzovaní. Takže to jsem já ve Francii, nebo Trudeau (končící premiér – pozn. redakce) v Kanadě, kdo Američanům říkají: „Vzbuďte se.“

První část vašeho projevu byla velmi kritická k nové americké administrativě, vůči prezidentovi Trumpovi a podnikateli Elonu Muskovi. Jsou Američané stále naši spojenci?
Je potřeba dívat se na věci s nadhledem. Spojené státy jsou stále v NATO, jsou stále našimi spojenci. Mimo politiku spolupráce pokračuje na úrovní administrativy, diplomacie nebo ve zpravodajství.

Je potřeba zachovat klidnou hlavu. Nikdo neví, co Trump udělá za měsíc. Pozice Spojených států v Rijádu byla překvapující. Nepočítalo se s tím, že se tak rychle podaří završit dohodu s Ukrajinou. Teď je otázkou, jak na to všechno odpoví ruský prezident Vladimir Putin.

Donald Trump už během svého prvního prezidentství ukázal, že je schopný velmi rychle změnit názor a otočit kormidlem o 180 stupňů. Stále beru Spojené státy za spojence. Zároveň vnímám, že transatlantické spojenectví je teď v ohrožení. Musíme posílit evropskou strategickou nezávislost.

Válka na Ukrajině

Věříte Donaldu Trumpovi, že dokáže dotlačit Rusko k návrhu na klid zbraní, který přijala Ukrajina?
A priori nedůvěřuji nikomu. Ani Trumpovi a ještě méně Putinovi. Vůbec nevím, co se může stát. Vyčkávám.

V jiném projevu před třemi lety jste situaci kolem války na Ukrajině srovnal s Mnichovskou dohodou. Mluvil jste o tehdejším francouzském premiérovi Édouardu Daladierovi. Co vás k tomuto srovnání přimělo? Jsme dnes ve stejné situaci jako koncem 30. let minulého století?
Na jednu stranu ano, na druhou stranu ne. Obsazení Sudet za Hitlera a invaze ruských vojsk na Ukrajinu, to je do jisté míry srovnatelné. Předtím i teď šlo o sousední státy.

Rozdíl je v tom, že v případě Sudet jsme nereagovali, dali jsme Hitlerovi prostor. V případě Ukrajiny jsme odpověděli. Byť, pravda, málo. Ukrajina byla silná a měla dostatečně velkou populaci na to, aby se mohla Putinovi bránit. Na začátku tedy ta situace byla podobná, šlo o porušení mezinárodního práva. Tentokrát byla ale reakce aspoň trochu tvrdší než v době Daladiera a Chamberlaina. Snad jsme se přeci jen aspoň trochu poučili z historie.

Je Putin podle vás srovnatelný s Hitlerem?
Není to srovnatelné. Je to diktátor, uchvatitel, zločinec proti lidskosti. Nemůžeme ale srovnávat ruskou invazi na Ukrajinu s holokaustem. To je odlišné. Doufám, že po konci války se Mezinárodní soudní dvůr postará o Putina.

Co by podle vás mělo teď být prioritou pro Evropany? Když člověk poslouchá diskusi ve Francii, ale i jinde v Evropě, tak vnímá spoustu protichůdných postojů napříč politickým spektrem.
Ve Francii je to velmi jednoduché. Je tu krajní levice a pravice, které vždy byly proputinovské. Jedni kdysi spolupracovali s Němci, teď jsou tu další, kteří podporují Putina. V parlamentu neodhlasovali jedinou pomoc pro Ukrajinu.

Dnes jsou ale věci tak jasné, že mají problém tyto postoje nadále hájit. Jinak jsou ale politické strany ve Francii – od levice až po pravici – jednotné v tom, že je potřeba pomáhat Ukrajině, výrazně posílit francouzskou i evropskou obranyschopnost a spojit se s Evropany.

Podívejte se na reakce napříč Evropou, Finsko a Švédsko vstoupily do NATO, většina evropských zemí se shoduje na posílení obrany. Na tom se shodneme i ve Francii, až na extrémisty.

Jak lze vysvětlit některé průzkumy napříč Evropou, třeba tedy ve Francii, 65 procent oslovených lidí je proti vyslání francouzských jednotek na Ukrajinu po podepsání míru?
Zatím tohle ale Ukrajinci nepožadují. Francouzi se shodnou na dodávkách zbraní a na ekonomické pomoci. Člověk to do jisté míry může chápat, desítky let jsme tady měli mír. Myslím, že kdybychom podobné průzkumy udělali jinde, tak budete mít menšinu lidí, kteří vám řeknou, že je potřeba jít přímo na Ukrajinu. Francouzi se dnes necítí bezprostředně ohrožení. Kdyby Rusové postoupili dál, tak se zřejmě průzkumy změní.

Jako lékař jste pracoval v asijských zemích s komunistickým režimem. Myslíte si, že západní Evropa dostatečně nevnímala hrozby a jednotlivé signály jako třeba Putinův projev na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007?
Samozřejmě. Západní Evropě velmi dlouho trvalo, než pochopila Putinův přerod, jeho rostoucí agresivitu, a to i po invazi na Krym. Země východní Evropy nás roky varovaly, protože vnímaly tu hrozbu. Západní Evropa žila pod americkým jaderným deštníkem a byla přesvědčená, že mír bude trvalý, že válka ani jiná hrozba už z východu nepřijdou. Probudila se velmi pozdě. Už jsem byl zoufalý, jestli se Evropa vůbec někdy probudí.

Jaderný arzenál

Pokud jde o jaderný deštník, prezident Emmanuel Macron řekl, že je připravený na debatu o sdílení francouzských jaderných kapacit. Nakolik je to podle vás v dohledné době reálné?
Myslím, že jde o velmi zodpovědný a zajímavý návrh. A to nejen ze strany Francie, ale i ze strany Velké Británie. To jsou jediné země, které mají jaderný arzenál v Evropě.

Ty kapacity jsou ale přece jen odlišné.
Ano, to je pravda. Francie je v této oblasti nezávislá. Podmínky sdílení jaderných zbraní jsou velmi komplikované. Zodpovědnost zmáčknout jaderné tlačítko, to je něco, s čím se nedělíte. Je to úplně nová strategická situace, která se nevyřeší za 24 hodin. Vyžádá si to hodně jednání.

Jisté je, že jsme vstoupili do úplně nové historické etapy. Bude to velmi složité, ale je to jedno z řešení. Bude záležet na americkém postoji. Jestli prezidenství Donalda Trumpa bude jen takovou odmlkou a pak zase navážeme větší spolupráci s Američany.

Poslední otázka na závěr: máte nějaké vzory, pokud jde o projevy?
Řekl bych určitě Churchill a možná Reagan.

Proč Reagan?
Tady v Evropě spousta lidí pokládala Reagana za hloupoučkého. Přitom to byl opravdu významný prezident. Byl to právě on, kdo vyhrál studenou válku. Když si poslechnete jeho projevy, tak vás zasáhnou.

Martin Balucha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít