Doprovázíme je až k vlaku, popisuje kněz pomoc ukrajinským uprchlíkům na košickém nádraží
Na hlavním nádraží ve slovenských Košicích postávají hloučky lidí s kufry a taškami. Snaží se zorientovat na tabuli s odjezdy vlaků. Jsou to uprchlíci z Ukrajiny, kteří odsud míří třeba do Polska, Německa nebo do České republiky. Najít ten správný spoj, pořídit místenku, sehnat dočasné ubytování nebo vyměnit peníze, s tím jim pomáhají dobrovolníci.
Prchajícím lidem na košickém nádraží pomáhá například římsko-katolický farář Peter Pacák. Ukrajinské ženy s dětmi se jen těžce orientují na neznámém nádraží a někdy u sebe nemají dostatek peněz. „My máme nějaké drobné peníze. Najdou se lidé, kteří si všimnou, že se tu něco děje,“ popisuje Pacák. Někteří kolemjdoucí přispějí pár eury.
V Košicích pro ukrajinské uprchlíky vzniklo Centrum prvního kontaktu. Poslechněte si celou reportáž Františka Kadlece
Vlakové lístky jsou pro lidi prchající z Ukrajiny zdarma. Pokud ale chtějí místenku, musí si ji zaplatit. „Teď jsem platil lístek nějaké paní, která jela do Varšavy. Ona s dítětem platila 12 eur,“ dodává Pacák. Kdo musí čekat na svůj spoj déle, může si odpočinout v budově sousedního plaveckého areálu.
1:54
Ve slovenských Michalovcích najdou ukrajinští uprchlíci často první chvíle klidu. Hledají tam i práci
Číst článek
Noc v Košicích strávila i Lena se svými třemi dcerami. Jsou z města Krivoj Rog severně od Chersonu. Chtěly jet do Polska už v úterý. Protože na ně ale nezbyly lístky, musely v Košicích přespat. „Chtěly bychom odjet dnes, takže se snažíme najít volná místa. Ale jestli na nás nevyjdou, zkusíme to letadlem. Ať se stane cokoliv, nějak se odsud dostaneme,“ říká Lena.
Uprchlíci ale nepřijíždějí pouze na košické nádraží. Z hranic na Slovensku nebo v Maďarsku je na vozí i řeholnice ze Společnosti dcer křesťanské lásky. „Jedna sestra donedávna působila na Ukrajině a měla tam známého pana Poliho, který chtěl poslat svou manželku v devátém měsíci těhotenství do bezpečí na Slovensko,“ vzpomíná sestra Klára na první jízdu k ukrajinsko-maďarské hranici. Právě tam to mají lidé z okolí pana Poliho nejblíž.
„Tak jsme si nastudovaly cestu s mojí spolusestrou a nějak jsme tam trefily. Bylo to náročné proto, že jsme většinou jely v noci,“ dodává sestra. Dočasný azyl u řeholnic našlo zatím 52 dospělých a 45 dětí.
Řeholní sestry nabízí několik prázdných pokojů klášterní budově. Uprchlíci zde mohou přespat, odpočinout si, najíst se. „Buď pro ně někdo přijde nebo je posadíme na vlak. Anebo jdou na někam, kde mají nějaké možnosti,“ popisuje sestra Klára. „Snažíme se je do posledního momentu doprovázet, kde můžeme,“ podotýká. Řádové sestry podle ní pomáhají cizím lidem, kteří od nich odchází jako přátelé.
