Wagnerovci v podstatě skončili, Prigožin je ale zvěčněný jako mýtus, popisuje politolog Ditrych
Od neúspěšné ozbrojené vzpoury žoldnéřské skupiny wagnerovců uplynul rok. Jen dva měsíce po nevyvedeném tažení na Moskvu se zřítilo letadlo s jejich zakladatelem Jevgenijem Prigožinem a dalším členy vedení. „Prigožinovo impérium utrpělo velkou ekonomickou ránu. Hodně záviselo na osobních kontaktech, které měl Prigožin zejména v Africe a v Sýrii,“ říká Ondřej Ditrych, seniorní analytik pařížského EU Institute for Security Studies.
Už je to rok od neúspěšné ozbrojené vzpoury žoldnéřské skupiny wagnerovců. Jak hodnotíte tento krok s ročním odstupem?
Bylo to vyústění prohlubujícího se sporu mezi tehdejším ministrem obrany Sergejem Šojgu a lídrem wagnerovců Jevgenijem Prigožinem. Hrozilo, že Prigožinovo impérium přijde o svůj „královský klenot“ – Wagnerovu skupinu.
Letadlo s Prigožinem se zřítilo dva měsíce po jeho neúspěšném puči. V tu chvíli vypadala budoucnost Wagnerovy skupiny hodně nejasně. Co víme o současných aktivitách wagnerovců?
Je to hodně rozmanité. Například ve Středoafrické republice wagnerovské operace pokračují bez nějakých velkých změn.
Ondřej Ditrych
Ondřej Ditrych působí jako seniorní výzkumník v rámci Ústavu mezinárodních vztahů. V letech 2018-2023 byl jeho ředitelem. Vystudoval mezinárodní vztahy na univerzitě v Oxfordu a na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde také působí jako docent na Katedře mezinárodních vztahů.
Pak máme přelivy wagnerovců do jiných struktur ať už je to Afrika Korps, Rosgvardija (Rosgvardija, neboli Ruská národní garda, je federální ozbrojená síla Ruska, která byla vytvořena v roce 2016 a podléhá přímo prezidentovi. Jejím hlavním úkolem je zajišťování veřejného pořádku, boj proti terorismu, ochrana státních objektů a podpora dalších bezpečnostních složek, pozn. red.) nebo jiné vojenské společnosti jako Convoy nebo Redut, které ale nemají zdaleka stejnou operační autonomii jako mívali wagnerovci
Spor se vyostřoval, Prigožin začal otevřeně kritizovat způsob, jakým byla vedena válka na Ukrajině, což souviselo s velmi vysokými ztrátami jeho skupiny u Bachmutu. Po vzpouře dostal Prigožin od Putina velmi vstřícnou nabídku, nicméně později to Putin přehodnotil a skončilo to tak, jak to skončilo 23. srpna loňského roku smrtí Prigožina.
To znamenalo, že se posléze transformovalo i Prigožinovo impérium, jehož obchodní část zdědil jeho syn Pavel Prigožin. Některé části skupiny fungují v Africe, podobně jako tomu bylo v minulosti, zároveň vznikl například výše zmíněný Afrika Korps, skupina kontrolovaná GRU, ruskou vojenskou rozvědkou.
V Africe prvky Prigožinova impéria zůstávají, byť ta ekonomická stránka je rozdrolená a oslabená.
Zároveň je tam cítit snaha kompenzovat tu hodně neformální a ve stínu se odehrávajících síť diplomatických kontaktů skrze formálnější návštěvy, jako například návštěvy Sergeje Lavrova, náměstka ministra obrany Jevkurova, Andreje Averjanova z GRU nebo Konstantina Pikalova ze skupiny Convoy, který míval na starosti wagnerovské operace v Africe a pak samozřejmě ty velké akce jako Rusko-africký summit loni v červenci v Rusku a přítomnost afrických delegací na petrohradském ekonomickém fóru letos v červnu.
Bývalí wagnerovci jsou nyní pod větší kontrolou kremelské vlády a skupina nemá takovou autonomii na režimu jako dříve. Zároveň Prigožinovo impérium utrpělo velkou ekonomickou ránu, protože hodně záviselo na osobních kontaktech, které měl Prigožin zejména v Africe a v Sýrii. Po jeho smrti byla kontrola nad jeho částmi rozdrobena mezi různé části státního aparátu, včetně tajných služeb FSB a GRU, které si ho do jisté míry prostě rozebraly.
Prigožin jako legenda
Ovlivnil Prigožinův pokus o vzpouru důvěru v Putina? Ohrozil nějak neotřesitelnost Kremlu, kterou Putin prezentuje?
O tom samozřejmě můžeme jen spekulovat, protože nemáme zcela spolehlivá data. Moje spekulativní odpověď by byla, že ano, především tím, že takový akt otevřeného vzdoru vůbec mohl nastat.
Druhá věc je, že to pravděpodobně rezonovalo v ruské režimní elitě v tom smyslu, že Putin tu situaci vyřešil tak, jak ji vyřešil. V první fázi Prigožinovi navrhl velmi mírné řešení, že Prigožin odejde do Běloruska a jinak se nic moc nestane.
22:13
Prigožinův syn Pavel může dělat v Africe stejnou ‚práci‘ jako otec. Jen nesmí jít proti zájmům Kremlu
Číst článek
Posléze to ale Putin přehodnotil. Můžeme jen spekulovat, možná ortel nad Prigožinem vynesl už tehdy a jen čekal na vhodný okamžik, to se nedozvíme. Každopádně porušil slovo.
Je potřeba pamatovat na to, že Prigožin nebyl úplný insider. Nebyl jedním z nejbližších Putinových spolupracovníků, nebyl součástí té nejužší skupiny, které je Putin velice loajální.
Na druhou stranu to bylo něco v podstatě bezprecedentního a v tomto ohledu to může mít efekt i do budoucna, co se týče důvěry ze strany elity.
Další věc je Prigožin po smrti zvěčněný jako mýtus.
Byl to v podstatě gangster, ale zároveň „člověk z lidu“ a s výsledky ceněnými hlavně vlasteneckou částí establishmentu. V posledních měsících se navíc nebál říkat věci na rovinu, například že válka je vedena špatně a že je zapotřebí s tím něco dělat. Teď se rodí znovu jako legenda působící jako určité kladivo na špičky režimu, zvlášť když se Rusku nebude vojensky a ekonomicky dařit.
Podle Polského institutu mezinárodních vztahů slouží Wagnerova skupina k nahrazování západního, zejména francouzského, vlivu v Africe. Je podle vás Wagnerova armáda vůbec v kondici, aby něčeho takového mohla dosáhnout?
Do jisté míry bych řekl že ano. Na druhou stranu Rusko dnes nedisponuje tolika možnostmi, jak se v Africe prosazovat.
Třeba v roce 2019 na summitu Rusko-Afrika v Soči Putin sliboval, že se objem obchodu zdvojnásobí, v dalších dvou letech ale klesl o 50 procent a Rusko je dnes v objemu obchodu s Afrikou na patnáctém místě. I investice jsou nízké, v důsledku války na Ukrajině klesá třeba i rozsah exportu zbraní - tradičního ruského vlivového nástroje. Zdaleka největší oblibu mezi vnějšími mocnostmi má potom Čína.
To ale neznamená, že bychom ruský vliv měli podceňovat. Realizuje se poskytováním služeb pro místní režimy, spíš než poskytováním velkých objemů peněz. Od podpory bojů s povstalci přes informační kampaně podporující režimy a tak dál. Rusko dokáže velmi obratně pracovat s místními zranitelnostmi. Je to velmi asymetrický a hybridní přístup, který vyvažuje relativní slabost vůči ostatním velkým hráčům v globální hře o vliv.
Francie také sehrávala stabilizační roli, ale dost odlišným způsobem a důrazem na protiteroristické operace. Nutno říct, že ne vždy v rukavičkách. Ale ruské „čistky”, které dobře známe třeba ze Severního Kavkazu, to je přece jenom něco jiného a brutalita wagnerovců i ve vztahu k civilistům v Sahelu je tam pověstná.
Zmiňoval jste brutální zacházení s civilisty. Můžete být konkrétnější?
Zejména v Mali je to poměrně dobře zdokumentováno. Organizace ACLED, která má k dispozici i datové podklady, zaznamenala, jak wagnerovci útočili na civilisty, docházelo k rozsáhlému porušování lidských práv včetně sexuálního násilí a způsobili velké množství civilních obětí ve střetech s tuaregskými rebely. To je bohužel velmi viditelný příklad.
Dalším příkladem je Středoafrická republika, kde probíhá občanská válka, tedy střet režimu s povstalci. Tam teď wagnerovci operují víc nezávisle na místní armádě a ruku v ruce s tím se zvyšuje míra cílení na civilisty.
Prigožinův kult mezi Rusy přežívá, jeho hrob se stal poutním místem, jeho dědictví je ale straší
Číst článek
Protislužby
Wagnerovci byli velmi klíčoví pro Kreml hlavně na Ukrajině. Co víme o jejich působení na Ukrajině v tuto chvíli?
Pokud vím, situace je do jisté míry rozvrstvena. Část z nich přešla k Rosgvardiji, část k jiným soukromým společnostem. Ty ale, zdá se, slouží hlavně jako průtokové ohřívače pro rekrutaci ve chvíli, kdy ruský režim není ochotný jít do další nepopulární mobilizace.
Chápu tedy správně, že Wagnerova armáda je i v důsledku smrti Prigožina oslabená?
Určitě, dokonce rozložena. Myslím si, že tlak na oslabení wagnerovců existoval už předtím. To vedlo k událostem, které vyústily ve vzpouru a Prigožinovu smrt.
To zase vedlo k rozebrání Prigožinova impéria. Wagner tím v podstatě skončil a nic podobného v tuto chvíli nevzniká, nic ho nenahrazuje.
Některé prvky převzaly jiné společnosti, například trollí farmy a dezinformační aparát. V této oblasti se mluví i o SVR, zahraniční rozvědce.
Zároveň vznikly nové struktury, jako například dříve zmíněný Afrika Korps. Wagner byl specifický v tom, že jednal jednak ve svém zájmu, ale také v zájmu ruského režimu. Například ve Středoafrické republice působil tak, že realizoval své zájmy, tedy řídil firmy, které tam založil s ohledem na koncese na těžbu zlata, dřeva a diamantů výměnou za vojenské služby, které poskytoval.
V některých případech nebyla ekonomická protislužba tak patrná. Dobrým příkladem je Libye, kde spolupráce Wagnera s Chalífou Haftarem nevykazovala bezprostředně patrné ekonomické plnění. Zdá se, že to byla spíše snaha jednat v zájmu Kremlu a sjednat si nějakou výhodu, ale ne přímo na místě, ale spíš v Moskvě.
