‚Na pole ji nosili.‘ Za dobrovolnickými aktivitami vyjíždějí i vozíčkáři nebo nevidomí
Dobrovolníkem se může stát každý. I ten, kdo si myslí, že kvůli jeho handicapu to není možné. To se už pět let snaží prostřednictvím kampaně Dobrovolnictví pro všechny ukázat Inex - Sdružení dobrovolných aktivit.
Do dobrovolnických projektů se už podařilo zapojit lidi na vozíčku, nevidomé, neslyšící nebo třeba lidi s onemocněním schizofrenie, řekla Jana Koňasová, vedoucí dobrovolnické sekce Inex, nevládní organizace.
„Hezký příklad byl letošní dobrovolnice, která vyjela pracovat na farmu do Finska. Byla na vozíčku. Dostat se na pole, kde se pleje, na vozíčku bylo poměrně obtížné, ale tam se ukázala solidarita ostatních dobrovolníků, protože ti ji nosili,“ popsala.
Ani schizofrenie či ztráta zraku nemusí znamenat, že se člověk nemůže stát dobrovolníkem. V organizaci Inex natáčel Adam Šindelář
„Když se vrátila, tak jsem se jí ptala, co pro ni bylo nejtěžší. My bychom viděli spoustu bariér. Pro ni nejtěžší se ukázal cizí jazyk.“
Podle ředitelky Inexu Martiny Ekrtové projekt mimo jiné mění často zažité schéma, která skupina je ta, která pomáhá a ta, které je pomáháno.
„S tímhle takzvaným inkluzivním dobrovolníkem ta skupina zažívá něco, co by normálně nezažila. Může si vyzkoušet kontakt s člověkem, s kterým se ve svém prostředí nesetká,“ řekla.
Tisíce projektů
Společnost zprostředkovává dobrovolnická aktivity už 25 let. „Máme přes 70 spolupracujících organizací v rámci celého světa. Plánujeme projekt, kterému říkáme work campy nejčastěji. Je to projekt, v rámci kterého na čtrnáct dnů přijíždí dobrovolníci z celého světa a šest hodin denně po dobu těch čtrnácti dnů pomáhají,“ přiblížila Martina Ekrtová.
„Přes dva tisíce projektů ročně nabízíme a kolem šesti set dobrovolníků ročně takhle s námi vyjíždí z České republiky do zahraničí.“
Postižený muž čelil exekuci za jízdu v MHD i přesto, že mohl jezdit zadarmo. Zastal se ho až Ústavní soud
Číst článek
Podle Jany Koňasové mají o dobrovolnictví zájem hlavně studenti, nejčastěji mezi 18 a 26 lety. „Taky se objevuje čím dál tím víc lidí třeba nad 30 let, kteří už strávili nějakou dobu v zaměstnání a hledají nějaké občerstvení, nějakou změnu,“ dodala.
Každý si pak může vybrat, jaký typ práce chce jako dobrovolník dělat.
„Je jasně vidět, že se lidé nejvíce zapojují do projektů, kde se pracuje manuálně. Něco se tam opravuje, nebo se pomáhá někde v přírodě. Jsou hodně oblíbené projekty v kulturní oblasti, v menší míře se potom zapojují třeba do sociálně zaměřených programů, kde se pracuje s dětmi, s lidmi s postižením nebo se seniory,“ shrnula Jana Koňasová.
