Eliášův večer v New Jersey. 'Měl jsem štěstí, že jsem nebyl vyměněný,' říká po vyvěšení dresu
Noc plná obdivu k českému hokeji se neodehrála na olympijských hrách v Jižní Koreji, ale ve Spojených státech. Červenými koberci potažená ledová plocha, speciální pódium se Stanley Cupem a dojatými fanoušky zaplněný stadion v New Jersey. To byly kulisy večera na počest Patrika Eliáše.
Přes 20 let bavil Patrik Eliáš zdejší publikum s hokejkou a na bruslích, teď víc než půl hodiny v obleku a s mikrofonem.
Rozplakal kdekoho z 16 tisíc diváků i sám sebe, když ukázal na své rodiče, zmínil, že oba přeprali rakovinu, a pak jim za svou kariéru česky děkoval: „Mami, tati, chtěl bych vám oběma poděkovat. To, co jste všechno obětovali…“
Na jiných místech Eliášovy řeči se pro změnu ozýval smích i spontánní výkřiky či skandování díků. A není složité pochopit proč.
Kdysi vyjukaný, angličtinou nepolíbený kluk odkudsi z východu to dotáhl na kapitána Ďáblů, patřil k zásadním postavám dvou posledních triumfů ve Stanley Cupu. Odehrál za ně 1240 zápasů a u klubových rekordů v počtu gólů, asistencí i víc než desítky dalších najdete stejné jméno – Patrik Eliáš.
„Kolikrát motivace lidem dojde, když jsou na jednom místě, ale člověk vždycky musí najít důvod, proč dělat svou práci nejlíp. Taky jsem měl ve své kariéře období, kdy jsem si to neužíval. Třeba jsem si nerozuměl s trenéry, ale vydržel jsem to a posunulo mě to,“ říká pro Radiožurnál hlavní hvězda večera v New Jersey.
„Když se narodily holky, zas jsem získal jiný pohled na sport a na svoji práci. Užíval jsem si to mnohem víc, protože jsem věděl, že to není v životě to nejdůležitější,“ připomíná své dva „anděly“: dcery Sophii a Kailu.
Spojenectví s rudou a bílou barvou dávno není jen hokejové. „Důležité je přátelství mimo led. Člověk se stane součástí komunity, člověk chodí do škol, školek, na nákupy. Je to na jiné úrovni, člověk se stane součástí širší americké rodiny."
Sympatie jsou vzájemné. Další člen klubové síně slávy Ken Daneyko mluví o loajalitě, o tom, jak byl podle něj Eliáš v NHL nedoceněný, či o tom, že byl hvězdou, pro kterou ale víc než zadní strana dresu se jménem byla vždycky důležitější ta přední s ďábelským znakem New Jersey.
„Je to tak dlouhá cesta, a když člověk ukončí kariéru, uvědomí si, jak to uteklo, ale kolik toho zažil. Byla období, kdy jsem potřeboval pomoc, a bylo štěstí, že jsem nebyl vyměněný. Z mé strany bylo taky jednou hodně blízko k tomu, abych hrál za jiný tým. Ale nedošlo k tomu a myslím, že loajalita sehrála velkou roli. A jsem za to rád,“ vypráví.
Jeho dres s číslem 26 slavnostně a navždy vystoupal ke stropu arény Prudential Center. Symbolicky před zápasem s New York Islanders, proti kterým odehrál v NHL nejvíc zápasů a nasbíral nejvíc kanadských bodů.
K rozbruslení všichni domácí hokejisti vyjíždějí oblečeni do trikotů s Eliášovou jmenovkou, celé utkání doprovázela tematická videa, prodávaly se speciální puky i trička s šestadvacítkou.
A její nositel doufá, že se s New Jersey neloučí definitivně. „Cítil jsem, že si chci odpočinout a užívat volného času a dělat jiné věci. Ale doufám, že nabídka bude platit,“ říká o loňské výzvě pracovat v managementu nebo trenérském štábu Patrik Eliáš, česká legenda NHL a čerstvě i občan Spojených států amerických.
