Donald Trump a jeho lidé nastoupili na horskou dráhu a řítí se směrem, který neočekávali ani mnozí republikánští příznivci – a už vůbec ne západní civilizační okruh.
Poslední týdny zaplnily přední stránky novin a rozhovorová okna jen těžce pochopitelné výroky šéfa poslaneckého klubu ODS Marka Bendy. Ten se před zraky nás všech rozhodl spáchat rituální sebevraždu.
Smrt vždy obrátí pozornost na život, který obvykle nemáme v průběhu žití čas vůbec sledovat a kterého ukončení si často ani nepřipouštíme. Výjimkou není ani smrt 29leté zpěvačky Anny Slováčkové.
Spolek Svatopluk, který se snaží propojovat vlastenectvím se zaštiťující radikály nalevo i napravo, k tomu rovnou uspořádal konferenci bez vytáček nazvanou „Politická vůle ke změně režimu“.
Pro část lidí se dohody za pár korun stanou zbytečně složitými – ne každý je připraven na srážku s dotazníkem státní správy, byť je podle svých tvůrců jednoduchý a přehledný.
Od loňského ledna se téměř ztrojnásobil počet ruských sabotážních útoků v Evropě. S tímto alarmujícím zjištěním přichází čerstvá analýza amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia.
Kousek od rusko-litevských hranic otevřela Spolková republika svoji první stálou zahraniční vojenskou základnu od druhé světové války. Zatímco v Polsku to budí obavy, Česko vůči zbrojení výhrady nemá.
Kateřina Konečná, která vede do voleb uskupení Stačilo!, nabízí program změny, na kterou prý „nikdo neměl odvahu“. Cudně nedodává, že tu odvahu neměl nikdo od Listopadu 1989.
Vlastně by to byl všechno tak trochu kabaret, kdyby nebyl svět globálně propojený a Amerika nebyla jeho nejdůležitějším obchodním trhem. Za současných okolností hrozí celosvětová hospodářská krize.
Podle průzkumu se 34 procent Rusů domnívá, že použití jaderných zbraní v případě války s Ukrajinou by mohlo být oprávněné. Propagandu, která nešetří ani Západ, glosuje Alexandr Mitrofanov.
Kdo si vybere jednu z těchto pěti stran, přitaká dosavadnímu stylu správy země, byť jemné posuny lze očekávat. Protipólem této sestavy je hnutí ANO, jehož jediným kandidátem na premiéra je Babiš.
Socha amerického prezidenta Woodrowa Wilsona stojí v Praze v parku před nádražím, které nese jeho jméno. Když čekám na vlak, občas k němu zajdu a čtu jeho památnou větu.
Přijímačky na střední školy a víceletá gymnázia se rychle blíží. Proběhnout mají na konci první poloviny dubna a zúčastní se jich asi 150 tisíc dětí. Míst pro ně ale není dost.
Na jednom z videí Andreje Babiše vidíme předsedu ANO, jak ve zpomaleném záběru za doprovodu současného hudebního podkresu kráčí ulicí, oblečen v mikině s nápisem Lowkey ALPHA.
V Turecku a v Sýrii se v těchto dnech odehrávají významné politické posuny. Jenže oba státy jakoby se míjely na pomyslném eskalátoru, každý míří jiným směrem.
Podle marketérů jsou negativní kampaně nejefektivnější. Zpravidla je vedou opoziční partaje, aby shodily úřadující kabinety bez ohledu na to, zda jsou špatné, či dobré.
Ne všechny ohlasy na jmenování Bradáčové nejvyšší státní zástupkyní jsou kladné. K těm racionálním patří výtky, že se nemůže zbavit spoluzodpovědnosti za některé neúnosně se vlekoucí kauzy.
Na česko-slovenských hranicích probíhají kontroly nákladních aut. Vláda v Bratislavě vyhlásila mimořádnou situaci a mnozí to už začali srovnávat s opatřeními, která byla přijatá kdysi během covidu.
Představa premiéra, že bude chodit na různé veřejné instituce s klidem vyprávět o sobě a svých postojích, je zcela iluzorní. To by přece byla nepokrytá agitka.
