Aspoň člověk ví, že se má zlepšit, vidí kanoistka Satková čtvrté místo v Troji jako motivaci
Kanoistka Gabriela Satková obsadila ve slalomu Světového poháru v pražské Troji čtvrté místo. Nenavázala tak na páteční vítězství z krátkého slalomu, přesto byla ze všech českých kanoistů nejlepší.
Gabriela Satková na nepopulárním čtvrtém místě, navzdory tomu se usmívá. Tak nás nechte nahlédnout do svých pocitů.
Já jsem celkově se čtvrtým místem spokojená. Samozřejmě vím, že ta medaile zní líp, kor před domácím publikem. Chtěla jsem jim tu medaili vrátit za tu jejich super podporu, holt to nevyšlo, občas to prostě tak je. Aspoň člověk ví, že se má zlepšit a má zase další motivaci. Ale jak říkám, je to na jednu stranu krásný výsledek, na druhou stranu je to škoda.
Poslechněte si rozhovor s kanoistkou Gabrielou Satkovou po čtvrtém místě na Světovém poháru v pražské Troji
Kanál tady v pražské Troji je specifický tím, že se mísíte s fanoušky, na rozdíl od některých jiných areálů, kde vy máte jeden břeh a příznivci ten druhý. Už vás tady někteří minimálně pozdravili, oslovili, tak co hezkého vám pověděli?
Všichni mi gratulují a říkají, že jsem fajn a tak, z toho mám hroznou radost. Jsem ráda, že jim to můžu aspoň tím úsměvem oplatit, a že se s nimi můžu potkat, protože normálně se s nimi člověk nepotká. A jsem ráda, že nejsou zklamaní.
Doufám, že tuší, že je to sport, minimálně si myslím, že to tak mají, protože být sportovní fanoušek znamená někdy slavit vítězství a někdy být smutný se sportovci. Ale myslím si, že v každém případě by měl zůstat úsměv na tváři. Je hezký den, máme se dobře, máme to štěstí, že tady můžeme sportovat, takže já si myslím, že jsme šťastní lidé. Všichni.
Gabrielo, v pátek v krátkém slalomu jste slavili se sestrou Martinou první a druhé místo, v sobotu se vám naopak smůla trochu lepila na paty. Vy čtvrtá, tedy jednu pozici pod stupni vítězů, Martina třináctá, jednu pozici pod postupem do finále. Už jste se tady stihly potkat, tak jste si zaplakaly společně, anebo ne?
Tak byly jsme smutné, holt nám to asi nebylo souzené. Ale já jsem Marti říkala, lepší jeden blbý den, než dva blbé. Včera jsme to měly krásné, bylo to neuvěřitelné, a holt dneska to nevyšlo.
Ale tu radost ze včerejška nám to nezkazí a asi, kdybychom tam třeba byly v tom finále spolu, třeba by mě to zase namotivovalo jako včera, protože včera jsem jela úplně jinak s tím, že jsem věděla, že Marťa už má jistou medaili, ale na kdyby se nehraje. Je to škoda, ale máme ještě celou sezonu na to jim to ještě ukázat.
