Bramborové lupínky slaví 160 let. Prý vznikly jako pomsta nespokojenému hostovi
Bramborové lupínky už jíme 160 let. Pro někoho je to pochoutka, bez které si neužije sledování filmů v televizi, jiní chipsy považují za přesolenou pochutinu nasáklou tukem. První tenké bramborové plátky prý zákazníkovi naservírovali v luxusní hotelové restauraci v americkém státě New York právě 24. srpna 1853.
Bramborové chipsy, sbíhají se mi sliny, křup, křup, nechci oběd, chci jedině chipsy, zpíval americký jazzman Slim Gaillard v roce 1952. A dodával, že sáček bramborových lupínků je vždycky po ruce, ať jste v baru, venku na pikniku, nebo třeba na baseballovém hřišti.
Podle nejznámější teorie vynalezl bramborové lupínky kuchař George Crum před 160 lety. Nespokojený host prý tehdy několikrát vrátil objednané hranolky s tím, že jsou nakrájené na moc silné kousky.
A tak mu je kuchař George nakrájel na co nejtenčí plátky a usmažil je do zlatohněda. Zákazník byl velmi spokojen a pochoutku si začali objednávat další.
Do amerických obchodů pronikly brambůrky už koncem 19. století a postupně se začalo experimentovat s jejich tvary a příchutěmi. Výrobci je balili do voskovaného papíru, a později do celofánu.
Po módní vlně exotických příchutí se ale někteří výrobci vracejí zpátky k obyčejným bramborovým lupínkům se solí.
Zákazníci se dnes také mnohem víc zajímají o to, kolik procent tuku brambůrky obsahují a jestli jsou v nich umělá dochucovadla nebo barviva. A tak následníci kuchaře George Cruma přicházejí třeba s chipsy, které nejsou smažené, ale jen pečené v troubě.
